26 Cdo 3296/2022 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3296/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 6. 2023 Spisová značka:26 Cdo 3296/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3296.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z nájmu bytu Neplatnost právního jednání (o. z.) Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 2288 odst. 2 písm. b) o. z. § 580 o. z. § 588 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3296/2022-169 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně D. P., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Václavou Baudišovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Tusarova 1269/15, proti žalovanému J. Ř., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému A. K., obecným zmocněncem, bytem XY, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 114/2021, ve věci dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 13 Co 371/2021-88, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 13 Co 371/2021-88, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 13 Co 371/2021-88, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 9. 2021, č. j. 30 C 114/2021-49, tak, že zamítl žalobu o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu č. 3 v domě č. p. XY v XY, ze dne 24. 9. 2020; současně žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 2. Za správná považoval zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně užívá v 1. patře předmětného domu byt o 2 pokojích a kuchyni s příslušenstvím o velikosti 68,30 m2 (dále též jen „Byt“), a to na základě smlouvy o nájmu uzavřené na dobu neurčitou. Žalovaný, který je zapsán v katastru nemovitostí jako spoluvlastník předmětného domu s podílem o velikosti jedné poloviny, uzavřel s předchozí spoluvlastnicí dne 22. 3. 1999 dohodu o jeho užívání (dále též jen „Dohoda“), podle níž mohl užívat Byt, dále byt o velikosti 1+1 (32,5 m2) v suterénu, který užívá jeho dcera V. Ř. (nar. XY), a mezonetový byt v 1. patře (2. nadzemní podlaží) a podkroví, který užíval nájemce S. B., a to na základě smlouvy o nájmu ze dne 15. 4. 2020, uzavřené na dobu určitou do 30. 4. 2021, která byla posléze prodloužena o další rok. Dopisem ze dne 24. 9. 2020 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu Bytu, která jí byla doručena 30. 9. 2020, s tím, že jej potřebuje pro svou dceru, jež má zájem na vylepšení svých současných bytových potřeb a bude jej užívat po jeho odevzdání (dále též jen „Výpověď“). Žalobkyně, ročník narození XY, je důchodkyně, vdova, v předmětném bytě bydlí 40 let, je slabozraká s vizem pouze na jedno oko v rozsahu 50 %. 3. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaný mohl v souladu s Dohodou vypovědět nájem Bytu bez souhlasu dalšího spoluvlastníka, Dohoda nebyla změněna jinou dohodou, podstatnou změnou poměrů není ani změna spoluvlastníka (poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4201/2017 a sp. zn. 28 Cdo 3300/2018). 4. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) byl naplněn, neboť je na rozhodnutí žalovaného, jak s byty v předmětném domě naloží, a nelze mu vnucovat jiné způsoby zlepšení bytové situace jeho dcery. Zdůraznil, že ke dni dání Výpovědi ani ke dni uplynutí výpovědní doby se v předmětném domě žádný právně volný byt nenacházel, navíc nájem mezonetového bytu byl prodloužen do 30. 4. 2022. Současně dovodil, že s ohledem na objektivní okolnosti existující v době dání Výpovědi, nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy (§ 588 o. z.), ani o zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.), neboť okolnosti na straně žalobkyně nejsou natolik závažné, aby odůvodňovaly odepření výkonu práva žalovaného. Žalobkyně je vdova ve věku 73 let, slabozraká s vizem pouze na jedno oko v rozsahu 50 %, koncem roku 2020 prodala chatu v XY, v předmětném bytě sice bydlela 40 let, sama však projevila zájem o jeho výměnu za byt užívaný dcerou žalovaného, což žalovaný (jež nebyl povinen zajistit jí náhradní bydlení) akceptoval, včetně poskytnutí slevy na budoucím nájemném a vyjma inflační doložky též s vyloučením jeho zvyšování. Měl za to, že mezonetový byt je s ohledem na svou velikost (98 m2) nevyhovující pro vylepšení bytové potřeby dcery žalovaného, navíc nájemné z tohoto bytu představuje nezanedbatelnou část jeho příjmů. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila zejména tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zejména rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1359/2005, ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2695/2003), neboť se nezabýval limity vlastnického práva žalovaného, zejména tím, zda neměl pro dceru k dispozici jiný větší byt, nezohlednil pečlivě na straně obou účastníků všechny okolnosti rozhodné pro posouzení rozporu Výpovědi s dobrými mravy a jeho úvaha je v tomto směru zjevně nepřiměřená. S ohledem na vysoký věk a zdravotní stav (je těžce slabozraká) a skutečnost, že v bytě bydlí od roku 1978 a i přes špatný zrak se v něm orientuje, by pro ni bylo stěhování a orientace v novém prostředí mimořádným zásahem do jejího života. Zájem o byt užívaný dcerou žalovaného projevila pouze v důsledku psychického stresu spojeného s Výpovědí, její zájem o něj nebyl svobodný a vážný; ostatně již v námitkách proti Výpovědi ze dne 26. 10. 2020 prosila žalovaného, aby ji nechal dožít v předmětném bytě. Žalovaný mohl zlepšení bytové situace dcery vyřešit neprodloužením nájemní smlouvy k mezonetovému bytu (který sám vytvořil ze dvou bytů a který by v situaci, kdy opakovaně uzavírá nájemní smlouvy na dobu určitou, nikdy nemohl být považován za volný). Zdůraznila, že ani v poměrech nájemního vztahu nelze vlastnické právo absolutizovat tak, že by ho mohl vlastník vykonávat jakýmkoliv způsobem, který je v rozporu se zájmy nájemců. Měla také za to, že Dohoda upravuje jen užívání nemovitosti a neopravňuje žalovaného, aby jí sám nájem vypověděl, k dání výpovědi je nutný souhlas nadpoloviční většiny vlastníků; měla za to, že i při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu (odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1481/2005 a ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1153/2006, uveřejněný pod číslem 28/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4372/2009). Za dosud neřešenou otázku v rozhodování dovolacího soudu pak považovala rozlišení účinků dohody podle § 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), resp. podle § 1126 o. z., oproti účinkům dohody podle § 1138 o. z. vůči třetím osobám (např. při skončení nájmu bytu výpovědí). Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. 6. Žalovaný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozhodnutím a obsáhle reagoval na dovolací námitky. Měl za to, že Výpověď je oprávněná, výpovědní důvod byl naplněn, ke dni dání Výpovědi nájemní vztah k mezonetovému bytu trval, jde tedy o jinou situaci než v dovolatelkou citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5679/2016. Ani případná existence jiného volného bytu nemá vliv na bytovou potřebu jeho dcery (poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4118/2008) a okolnosti na straně žalobkyně neodůvodňují rozpor Výpovědi s dobrými mravy. Současně odůvodnil, proč k dání Výpovědi nepotřeboval souhlas spoluvlastníka. Navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popř. jako nedůvodné zamítnuto. 7. Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. 8. Dovolání není přípustné pro řešení otázky neplatnosti Výpovědi pro absenci souhlasu dalších spoluvlastníků. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný byl na základě Dohody uzavřené s předchozí spoluvlastnicí (která zavazovala i její právní nástupce) oprávněn dát žalobkyni Výpověď, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolací