26 Cdo 3343/2007 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3343/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2009 Spisová značka:26 Cdo 3343/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.3343.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3343/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. o. d. M., a 2) Z. d. M. „v l.“, zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 35.972,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.zn. 4 C 528/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. března 2007, č.j. 17 Co 213/2005-98, takto: I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá. II. Žalobce a žalovaný 1) mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. března 2007, č.j. 17 Co 213/2005-98, se v napadených výrocích pod body I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 3. 2005, č.j. 4 C 528/2004-42, uložil žalovanému 2) zaplatit žalobci 35.971,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % za období od 20. 2. 2004 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zastavil řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) o povinnosti žalovaných 1) a 2) zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % za období od 20. 2. 2004 do zaplacení (výrok II.) a řízení proti žalovanému 1) o jeho povinnosti zaplatit žalobci částku 35.971,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % za období od 20. 2. 2004 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) (výrok IV.) a o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) (výrok V.). Soud prvního stupně měl za zjištěné, že žalobci byl Z. d. M. (dále jen „D.“) v souvislostí s transformací družstva podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), vypočten základní podíl ve výši 29.430,- Kč představovaný nároky podle § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), sestávajícími z náhrady za živý inventář 19.602,- Kč, za krmiva 9.180,- Kč a za hnojiva 648,- Kč, a vedle toho mu byl vypočten další majetkový podíl 18.161,- Kč za převzatou a užívanou zemědělskou půdu o rozloze 1,0836 ha ve výši 13.033,- Kč a za ostatní majetek převzatý a užívaný D. ve výši 5.127,- Kč,  že dne 6. 11. 1992 schválila valná hromada oprávněných osob transformační projekt, že přílohou č. 5 transformačního projektu byl seznam oprávněných osob, v němž byl veden i žalobce, že byl zařazen do registru členů a oprávněných osob ze dne 1. 12. 1992, že nebyl členem D. bezprostředně před transformací ani po transformaci, že smlouvou ze dne 31. 12. 1993 o „koupi majetkového podílu z transformace“ se D. zavázalo odkoupit jeho majetkový podíl ve výši 47.592,- Kč během 10 ti let a poskytovat mu na odkoupení roční splátky, že částka 35.971,- Kč zůstala neuhrazena, že dne 11. 12. 2002 D. zaniklo rozdělením na Z. o. d. M. a Z. d. M., že závazky vůči němu převzalo Z. d. M., že dne 6. 3. 2006 vstoupilo do likvidace, že žalobce vyzval dopisem ze dne 13. 2. 2004 (doručeným dne 16. 2. 2004) oba právní nástupce D. k úhradě své pohledávky. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., podle něhož jsou oprávněnými osobami občané, kterým se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů. Takovým zvláštním předpisem může být podle soudu prvního stupně i zákon č. 229/1991 Sb. Dovodil, že žalobci vznikl restituční nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář a za zásoby a že ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. umožňuje poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář a za zásoby podílem na jmění družstva. Podle ustálené judikatury přichází takový postup v úvahu, pokud se na tom účastníci dohodli. Z chování účastníků, smlouvy o odkoupení majetkového podílu a částečně poskytnutého plnění dovodil, že takovou dohodu, pro niž zákon nepředepisuje žádnou zvláštní formu a může být uzavřena i konkludentně, žalobce a D. uzavřeli. Protože majetkový podíl nebyl vypořádán dohodou platně jinak, vzniklo žalobci podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., po sedmi letech od schválení transformačního projektu právo na vypořádání majetkového podílu peněžitou formou. Žalobce obdržel na majetkový podíl ve výši 47.592,- Kč jednak peněžité plnění ve výši 6.307,- Kč a jednak vepře v hodnotě 5.313,- Kč. Proto vyzval žalovaného 2) k poskytnutí zbývajícího plnění 35.971,- Kč do tří dnů od výzvy doručené mu dne 13. 2. 2004. Žalovaný 2) se tak ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku od 16. 2. 2004. K odvolání žalobce a žalovaného 2) Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 3. 2007, č.j. 17 Co 213/2005-98, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body I. a IV., výrokem pod bodem II. jej změnil ve výroku V. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) a výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými 2), 1).   Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že jde-li o restituční náhradu za živý a mrtvý inventář, není nutná dohoda občana s družstvem o způsobu vypořádání podílem na jmění družstva, neboť tento „způsob vypořádání právní předpis výslovně prohlašuje“. Ohledně nároku za užívání půdy a ostatního majetku vyčísleného D. jako další majetkový podíl z transformace dovodil, že byla nutná dohoda o způsobu jeho vypořádání podílem na jmění D. a že s ohledem na okolnosti případu byla – konkludentně – uzavřena (tím, že družstvo vyčíslilo z titulu nároků žalobce na náhradu za živý a mrtvý inventář a za vnesenou půdu určité majetkové nároky v rámci tzv. základního podílu a dalšího podílu oprávněné osoby na majetku družstva a že na tyto nároky částečně plnilo). Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Žalovaný 1) dovoláním napadl výrok pod bodem II. o nákladech řízení. Žalovaný 2) dovoláním napadl – podle jeho obsahu [§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”)] – výrok ve věci samé. Jeho přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a jako dovolací důvod uplatnil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Zásadní právní otázky, které dovoláním napadené rozhodnutí řeší v rozporu s hmotným právem, vymezil následovně: „1. Ke kterému okamžiku musí být splněny podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. 2. Zda postavení oprávněné osoby podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. lze nabýt kdykoliv v průběhu transformace družstva. 3. Kdy se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů.“ Zpochybnil, že by byl žalobce oprávněnou osobou podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. a namítal, že nebylo řádně zjišťováno, zda mu byl odňat živý a mrtvý inventář, zda řádně a včas uplatnil právo na jeho náhradu a zda byla mezi ním a právním předchůdcem žalovaného uzavřena dohoda o způsobu jeho vypořádání podílem na jmění žalovaného. Uvedl, že pokud jde o registr členů a oprávněných osob, který sestavilo D., tak v té době bylo běžné, že se do registru zařazovaly veškeré osoby, jejichž půdu užívalo družstvo v době transformace, a i těmto osobám se bez splnění dalších podmínek zákona č. 42/1992 Sb. vypočetly majetkové podíly. Z takového mylného výpočtu však nemohla vzniknout osobám, které nebyly oprávněnými osobami, žádná práva a povinnosti. Patří mezi notoriety, že transformace družstev probíhala v ovzduší politického nátlaku, nezakrývané snahy o zničení zemědělských družstev, četných zmatků a lidové tvořivosti, vyplývající – z dnes již obecně uznávané – fatálně nepovedeného legislativního díla – zákona č. 42/1992 Sb. Nesouhlasil ani s názorem odvolacího soudu, že se žalobce mohl stát oprávněnou osobou podle § 14 písm. c)