26 Cdo 35/2011 — Nejvyšší soud

26 Cdo 35/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 6. 2011 Spisová značka:26 Cdo 35/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.35.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o výpůjčce Vyklizení nemovitosti Dotčené předpisy:§ 659 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 35/2011  ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně THEMOS, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohradská 10, IČ: 40766683, zastoupené JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 6, proti žalovanému Národnímu divadlu, se sídlem v Praze 1, Novém Městě, Ostrovní 1289/1, IČ: 23337, zastoupenému JUDr. Petrem Topinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 1, o vyklizení čtvrtého nadzemního podlaží v budově č. p. 1435 v Praze 1, Novém Městě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 129/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2010, č. j. 14 Co 224/2010-285, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2010, č. j. 14 Co 224/2010-285, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná vyklidila a vyklizené jí předala (do 3 dnů od právní moci rozsudku) „veškeré prostory v katastrálním území N.“ (dále jen „předmětné nebytové prostory“, resp. „nebytové prostory“ a „předmětná budova“, resp. „budova“). Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 9. října 2006, č. j. 27 C 129/2002-91, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. V citovaném zamítavém rozsudku dospěl k závěru, že žalobkyně není v dané věci aktivně věcně legitimována, neboť – z důvodů tam uvedených – je neplatná kupní smlouva uzavřená dne 27. července 1993 mezi Ř., jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující (dále jen „kupní smlouva ze dne 27. července 1993“), jejímž předmětem byla předmětná budova (budova, v níž se nacházejí nebytové prostory). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. září 2007, č. j. 14 Co 116/2007-148, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že z důvodů označených soudem prvního stupně není kupní smlouva ze dne 27. července 1993 neplatná. Soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval dalšími důvody neplatnosti kupní smlouvy ze dne 27. července 1993 a poté rovněž samotným žalobním požadavkem na vyklizení nebytových prostor. Soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 26. března 2008, č. j. 27 C 129/2002-165, žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 27. července 1993 je platná a že žalovanému nesvědčí žádný právní důvod k užívání předmětných nebytových prostor. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 10. října 2008, č. j. 14 Co 331/2008-182, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu znovu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že žalovanému svědčí nájemní právo k předmětným nebytovým prostorám založené smlouvou o nájmu nebytových prostor, která je obsažena ve Smlouvě o smlouvách budoucích ze dne 2. prosince 1994 (dále též jen „Smlouva o smlouvách budoucích“, resp. „Smlouva“) a kterou  v jeho prospěch uzavřely Česká republika – Ministerstvo kultury, se sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. 4, a žalobkyně. Poté soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 27 C 129/2002-246, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Z provedených důkazů vzal především za zjištěno, že dne 2. prosince 1994 uzavřely Česká republika – Ministerstvo kultury (dále jen „stát“) a žalobkyně smlouvu označenou jako Smlouva o smlouvách budoucích (dále opět jen „Smlouva o smlouvách budoucích“, resp. „Smlouva“), že v článku II. bodu 1. písm. a) Smlouvy o smlouvách budoucích se žalobkyně mimo jiné zavázala, že stane-li se vlastnicí předmětné budovy (její vlastnické právo k budově bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne od 22. března 1995 s právními účinky vkladu tohoto práva ke dni 27. července 1993), uzavře (do 30 dnů od doručení rozhodnutí o vkladu vlastnického práva k budově do katastru nemovitostí) se státem, resp. se žalovaným (článek II. bod 1. písm. b/ Smlouvy), smlouvu o zřízení výdejny jídel a jídelny (dále jen „Smlouva o zřízení výdejny jídel a jídelny“), na jejímž základě vybuduje na vlastní náklady výdejnu jídel a jídelnu v prvním podzemním podlaží „objektu bez popisného čísla, který je na pozemcích p. č. 941, p. č. 942, p. č. 943, p. č. 944/1, p. č. 944/2, p. č. 944/3 a p. č. 944/4 v kat. úz. N. (dále jen „objekt“) a který je ve vlastnictví státu. Dále zjistil, že v části VI. bodu 8. Smlouvy o smlouvách budoucích se žalobkyně zavázala, že „poskytne“ státu nájem předmětných nebytových prostor „pro účely výdejny jídel, jídelny a klubu“ za nájemné „v ceně 1,- Kč ročně“, a to „do okamžiku vybudování výdejny jídel a jídelny v prvním podzemním podlaží … objektu“ (dále jen „výdejna jídel a jídelna“), a že v části VI. bodu 5. Smlouvy o smlouvách budoucích se stát zavázal, že po vybudování výdejny jídel a jídelny neprodleně ukončí „faktické užívání“ nebytových prostor. Vzal také za zjištěno, že dodatky ke Smlouvě ze 4. května 1995 a z 1. června 1995 se účastníci Smlouvy dohodli, že Smlouva o zřízení výdejny jídel a jídelny bude uzavřena do 31. května 1995, resp. do 31. října 1995, že tuto smlouvu (Smlouvu o zřízení výdejny jídel a jídelny) uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 31. května 1995 (dále jen „Smlouva ze dne 31. května 1995“) a že žalobkyně se v ní mimo jiné zavázala umožnit žalovanému nájem předmětných nebytových prostor za 1,- Kč ročně do vybudování výdejny jídel a jídelny. Učinil rovněž skutková zjištění, že žalobkyně dala žalovanému výpověď z nájmu předmětných nebytových prostor datovanou dnem 28. května 2009 (dále jen „Výpověď“) a že jako výpovědní důvod označila neplacení nájemného žalovaným ve výši 1,- Kč ročně. Na tomto skutkovém základě především dovodil, že Smlouva ze dne 31. května 1995 obsahuje všechny náležitosti smlouvy o nájmu nebytových prostor podle § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2. prosince 1999 (dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“); jejím uzavřením tudíž vznikl mezi žalobkyní a žalovaným nájemní poměr k předmětným nebytovým prostorám. Uzavřel, že jelikož žalobkyně dosud nezřídila výdejnu jídel a jídelnu a Výpověď dala žalovanému z důvodu natolik malicherného, že tento právní úkon odporuje dobrým mravům, svědčí mu i nadále právní důvod k užívání nebytových prostor. Proto žalobu na jejich vyklizení zamítl.   K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 13. srpna 2010, č. j. 14 Co 224/2010-285, citovaný (v pořadí třetí) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. o zamítnutí žaloby (dále jen „potvrzující výrok“) a změnil ho v nákladovém výroku II. co do výše nákladů řízení; jinak ho i v tomto výroku potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud – po zopakování a doplnění dokazování v odvolacím řízení – vzal oproti soudu prvního stupně z provedených důkazů za zjištěno, že návrh na uzavření Smlouvy ze dne 31. května 1995 žalobkyně nepodepsala a že tudíž smlouva nebyla uzavřena. Rovněž zjistil, že nový návrh Smlouvy o zřízení výdejny jídel a jídelny naopak odmítá podepsat žalovaný (zejména dokud mu žalobkyně neuhradí dluh, který vůči němu má). Jinak se ztotožnil se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, tedy i se skutkovým zjištěním, že v části VI. bodu 8. Smlouvy o smlouvách budoucích se žalobkyně zavázala, že „poskytne“ státu nájem předmětných nebytových prostor „pro účely výdejny jídel, jídelny a klubu“ za nájemné „v ceně 1,- Kč ročně“, a to „do okamžiku vybudování výdejny jídel a jídelny v prvním podzemním podlaží … objektu“. Poté přijal rovněž skutkový závěr, že se zřetelem k tomu, že žalobkyně až do roku 2002 respektovala faktický stav užívání nebytových prostor žalovaným, uzavřeli účastníci také konkludentně smlouvu, jejímž obsahem bylo umožnit žalovanému bezplatné (protože předpokládané „nájemné“ ve výši 1,- Kč ročně nelze považovat za skutečnou úplatu) užívání předmětných nebytových prostor, a to od vkladu vlastnického práva žalobkyně k budově do katastru nemovitostí (tj. od 22. března 1995) do doby vybudování výdejny jídel a jídelny (dále jen „předmětná smlouva“). Na základě takto zjištěného