26 Cdo 3593/2008 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3593/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 11. 2010 Spisová značka:26 Cdo 3593/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3593.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bytová náhrada Dobré mravy Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 37 odst. 1 obč. zák. § 39 obč. zák. § 6 předpisu č. 102/2006Sb. § 3 odst. 1 obč. zák. § 712 obč. zák. § 853 obč. zák. § 243b odst. 5 o. s. ř. § 218 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3593/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně L. S., zastoupené JUDr. Jaromírem Kubisem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Gen. Hlaďo 35, proti žalovaným: 1) V. G. a 2) A. G., zastoupeným JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem Havířově-Šumbarku, V. Klicpery 2/287, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 256/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. března 2008, č. j. 42 Co 630/2007-55, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Novém Jičíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 13. 9. 2007, č. j. 13 C 256/2007-19, žalovaným uložil, aby vyklidili byt č. 7, nacházející se ve 3. podlaží domu čp. 682, 683, č. o. 47, na ulici D. B. v N. J. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, č. j. 42 Co 630/2007-55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že žalovaní uzavřeli s původním pronajímatelem městem Nový Jičín dne 18. 12. 1996 nájemní smlouvu na dobu určitou od 1. 1. 1997 do 31. 12. 1997 a že se dne 28. 12. 1997 dohodli na změně nájemní smlouvy na dobu neurčitou. K další změně nájemní smlouvy došlo dne 19. 4. 2004, kdy byla sjednána doba nájmu do 30. 9. 2004 a pak opakovaně (osmi) smlouvami byla doba nájmu prodlužována až do 30. 6. 2007. Změna nájemní smlouvy na dobu určitou v roce 2004 byla vyvolána tím, že žalovaní neplatili řádně nájemné a pro dluh na nájemném a poplatku z prodlení přesahujícím v září 2002 částku 30.000,- Kč pronajímatel požádal soud o přivolení k výpovědi žalovaných z nájmu bytu. Po podání žaloby žalovaní začali se splácením dluhu a současně se s pronajímatelem dohodli, že dojde ke změně nájemní smlouvy na dobu určitou a pronajímatel vezme žalobu zpět, k čemuž skutečně došlo. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 6. 2004, č. j. 7 C 236/2002-62, bylo řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu zastaveno. Rozsudkem téhož soudu ze dne 16. 10. 2003, č. j. 10 P 351/2000-239, byla nařízena ústavní výchova nezletilých dětí, které byly svěřeny do společné výchovy žalovaných, neboť žalovaní zneužívali prostředky určené na úhradu potřeb dětí k nákupu alkoholických nápojů a ke hře na automatech a žalovaný pak děti a žalovanou fyzicky napadal. Dům, v němž se nachází předmětný byt, prodalo město Nový Jičín kupní smlouvou ze dne 29. 1. 2007 žalobkyni. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že nájemní smlouva z 18. 12. 1996 a její změny jsou platnými právními úkony (šlo o tzv. kumulativní novaci ve smyslu § 516 občanského zákoníku – dále „obč. zák.“). Důvody změny nájemní smlouvy z dubna 2004 vyplývají z řízení o přivolení k výpovědi žalovaných z nájmu bytu a nezakládají nesvobodnou vůli žalovaných ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. nebo obcházení zákona podle § 39 obč. zák. Právo nájmu žalovaných k předmětnému bytu zaniklo uplynutím doby k 30. 6. 2007, žalovaní nadále užívají byt v domě žalobkyně bez právního důvodu, a náleží jí proto ochrana vlastnického práva podle § 126 odst. 1 obč. zák. Zjištěné okolnosti nejsou okolnostmi mimořádnými, které by umožňovaly omezení výkonu vlastnického práva žalobkyně podle § 3 odst. 1 obč. zák. tak, že by vyklizení bytu žalovanými bylo vázáno na zajištění bytové náhrady. Odvolací soud zdůraznil, že změna nájemní smlouvy z roku 2004 nebyla diskriminací žalovaných jako příslušníků etnické menšiny Romů, neboť důvodem její změny na dobu určitou bylo porušování povinností žalovanými - nájemci bytu, které také vedlo k podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. V případě meritorního rozhodnutí vzhledem k tomu, že nešlo o rodinu s nezletilými dětmi, připadala by při vyklizení bytu v úvahu jako bytová náhrada přístřeší. Změnou nájemní smlouvy byl však nájemní vztah žalovaných k bytu zachován a žalovaní obdrželi i příspěvek na bydlení. K zániku nájemního vztahu tak nedošlo pro chování žalobkyně, ale uplynutím doby nájmu. Změna nájemní smlouvy na dobu určitou neměla žádnou časovou souvislost s prodejem domu, v němž se byt nachází, neboť k ní došlo v roce 2004, zatímco záměr města Nový Jičín prodat dům byl zveřejněn až v květnu 2006 a kupní smlouva se žalobkyní byla uzavřena až v roce 2007. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „o. s. ř.“, a § 243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely. Dovolání, které žalovaní podali proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť jím byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, na jehož základě lze napadené rozhodnutí přezkoumat, je dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp. zn. 23 Cdo 4562/2009, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn . IV. ÚS 1464/10). Pouhé námitky, že soud neprovedl důkazy navrhované žalovanými a že měl provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládají. Dovolatelé dále uplatili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] s tím, že změna nájemní smlouvy z 18. 12. 1996 z doby neurčité na dobu určitou provedená dodatkem z 19. 4. 2004 je neplatná pro nedostatek jejich svobodné vůle a obcházení zákona při zajišťování bytové náhrady podle § 37 a § 39 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“), že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy (odkaz na § 2 a § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ) a že žalobkyni měla být uložena povinnost zajistit jim náhradní byt (odkaz na čl. 16 Evropské sociální charty, který upravuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu, a čl. 31, který upravuje právo na bydlení). Žalobkyně poukazuje také na Evropskou úmluvu o lidských právech, která v čl. 6 zakotvuje právo na spravedlivý proces, v čl. 8 právo na respektování soukromého a rodinného života, v čl. 14 zákaz diskriminace a v čl. 17 zákaz zneužití práva. Právo na zajištění bytové náhrady vyplývá pro žalované i z § 6 odst. 3 zákona č. 102/1992 Sb., podle kterého zanikne-li nájem bytu sjednaný na dobu určitou delší než deset let uplynutím této doby, má nájemce právo na bytovou náhradu, pokud po uzavření nájemní smlouvy nastanou na jeho straně takové závažné okolnosti, že na něm nelze spravedlivě požadovat vyklizení bytu bez náhrady. Mělo být také přihlédnuto k důchodovému věku žalovaných a nepříznivému zdravotnímu stavu žalovaného, doloženého lékařskou zprávou (dárce ledviny v roce 1997, diabetes, hypertenze, slaboduchost), kterou předložili s odvoláním, a nepříznivé sociální