26 Cdo 516/2011 — Nejvyšší soud

26 Cdo 516/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2012 Spisová značka:26 Cdo 516/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.516.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem bytu Zastoupení Dotčené předpisy:§ 685 obč. zák. § 686 odst. 1 obč. zák. § 45 písm. p) předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 516/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně MOSTECKÁ BYTOVÁ, a. s., se sídlem v Mostě, ul. J. Skupy 2522, identifikační číslo osoby 25438832, zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Lounech, Poděbradova 751, proti žalovanému M. S., bytem v M., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 33 C 293/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2010, č. j. 11 Co 430/2009-107, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2010, č. j. 11 Co 430/2009-107, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem z 23. 2. 2009, č. j. 33 C 293/2007-31, uložil žalovanému vyklidit byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím v domě v M. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. Zjistil, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník domu, v němž se byt nachází, že žalovaný užívá byt na základě smlouvy o nájmu ze dne 23. 3. 1995 uzavřené s pronajímatelem „odbor bytových služeb městského úřadu v Mostě pověřený městem Most, zastoupený vedoucím odboru Ing. J. K.“ (dále též jen „Nájemní smlouva“), že listinu podepsal Ing. K., vedoucí odboru bytových služeb Městského úřadu v Mostě, že je opatřena kulatým razítkem Městského úřadu v Mostě, že v době jejího uzavření bylo vlastníkem domu město M., že jinou smlouvu o nájmu předmětného bytu žalovaný s žalobkyní, ani jejím právním předchůdcem, neuzavřel, že s odborem bytových služeb Městského úřadu v Mostě uzavřel dne 23. 3. 1995 žalovaný smlouvu o kauci na byt a že i tato listina je opatřena kulatým razítkem Městského úřadu v Mostě. Dospěl k závěru, že s ohledem na § 4 odst. 1, 2, § 58 a násl. zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění k 23. 3. 1995 (dále též jen „zákon o obcích“), § 38 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 30. 3. 2006, (dále též jen „obč. zák.“), je Nájemní smlouva neplatná, neboť obecní úřad, ani jeho odbor bytových služeb, neměl způsobilost k právním úkonům, nemohl proto jako zmocněnec města Most uzavřít smlouvu o nájmu bytu. Protože Nájemní smlouva je neplatná a jiná smlouva o nájmu předmětného bytu uzavřena nebyla, užívá žalovaný byt bez právního důvodu a proto žalobě, jíž se žalobkyně domáhala jeho vyklizení, vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 6. 2010, č. j. 11 Co 430/2009-107, změnil rozsudek soudu prvního stupně, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Protože měl za to, že z označení pronajímatele v Nájemní smlouvě není zřejmé, kdo při uzavírání smlouvy v postavení pronajímatele vystupoval, doplnil a částečně zopakoval dokazování. Zjistil, že za pronajímatele vystupoval zaměstnanec odboru městského úřadu, jenž měl v pracovní náplni uzavírání smluv o nájmu, že předmětem Nájemní smlouvy byl „městský byt“, že Nájemní smlouva obsahuje razítko s označením orgánu města Most, a že po jejím uzavření se město M. a posléze i žalobkyně chovali jako pronajímatelé (jednostranně zvyšovali nájemné, z dlužného nájemného požadovali poplatek z prodlení) a dospěl k závěru, že pronajímatelem bylo město M., které podle § 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, mělo způsobilost k právním úkonům. Nájemní smlouvu proto považoval za platnou. Skutečnost, že v jiném řízení (o přivolení k výpovědi z nájmu bytu) vedeném mezi stejnými účastníky u soudu prvního stupně pod sp. zn. 16 C 535/2004, posoudil soud otázku platnosti Nájemní smlouvy odlišně, nepovažoval za významnou, neboť podle § 159a odst. 1, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. s. ř.”), není vázán důvody, které vedly k vydání tohoto rozhodnutí, ale jen jeho výrokem; soud se navíc v tomto řízení nezabýval vůlí účastníků při uzavírání Nájemní smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodnila jej ustanovením § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Namítala, že Nájemní smlouva sice splňuje podmínku písemné formy podle § 686 odst. 1 obč. zák., je však v rozporu s § 685 odst. 1 obč. zák., neboť ji uzavřel na základě pověření města Most, tehdejšího vlastníka bytu, odbor bytových služeb Městského úřadu v Mostě, který neměl způsobilost k právním úkonům (§ 4 odst. 1, 2, § 58 a násl. zákona o obcích) a nemohl proto jako zmocněnec města uzavřít platnou nájemní smlouvu. Má za to, že Nájemní smlouva je tak podle § 38 odst. 1 obč. zák. neplatná a žalovanému proto nájem k předmětnému bytu nevznikl. Dále namítal, že pro závěr odvolacího soudu, že Nájemní smlouvu uzavřelo město M., nesvědčí žádný provedený důkaz. Nájemní smlouvu (stejně jako smlouvu o kauci na byt) uzavřel na základě pověření odbor bytových služeb Městského úřadu v M., ačkoliv sám způsobilost k právním úkonům neměl. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu. Prostřednictvím odvolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. zpochybnila dovolatelka správnost skutkového závěru, že účastníkem Nájemní smlouvy na straně pronajímatele bylo město M. Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 51/2002, ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 119/2003, ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 386/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 1998, pod číslem 46) je-li sporné, kdo byl účastníkem smlouvy, musí se soud pokusit odstranit tento nedostatek výkladem projevu vůle účastníků smlouvy podle § 35 odst. 2 obč. zák. Otázka výkladu smluv podle § 35 zákona obč. zák., je v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 35. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 321 – 329 s.) i soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ustálená. Podle § 35 obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Výkladem však nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje. Odvolací soud svůj závěr, že účastníkem Nájemní smlouvy na straně pronajímatele bylo město M., odůvodnil tím, že z výpovědi Ing. J. K. (označeného v Nájemní smlouvě jako osoba zastupující pronajímatele) zjistil, že při uzavírání Nájemní smlouvy jednal za pronajímatele zaměstnanec vlastníka předmětného bytu, tj. města M., a to jeho odboru tvořícího součást orgánu města – městského úřadu, který měl v popisu práce uzavírat smlouvy o nájmu bytu, že v Nájemní smlouvě je předmět nájmu označen jako „městský byt“ a je v ní uvedeno, že „žadatel“ musí uzavřít smlouvu o kauci na byt, jejíž výši stanoví městská rada, že Nájemní smlouva obsahuje razít