26 Cdo 773/2022 — Nejvyšší soud

26 Cdo 773/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2022 Spisová značka:26 Cdo 773/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.773.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Správa (správce) společné věci (o. z.) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1,2 předpisu č. 67/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 8. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2339/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 773/2022-463 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. S., bytem XY, zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupenému JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Bohumínská 1227/98, o zaplacení částky 373.550,- Kč s příslušenstvím a o provedení řádného vyúčtování služeb, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 108/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2021, č. j. 71 Co 373/2020-403, ve spojení s usnesením ze dne 1. října 2021, č. j. 71 Co 373/2020-408, takto: Dovolání proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2021, č. j. 71 Co 373/2020-403, ve spojení s usnesením ze dne 1. října 2021, č. j. 71 Co 373/2020-408, pokud jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. července 2020, č. j. 26 C 108/2016-334, ve spojení s usnesením ze dne 9. listopadu 2020, č. j. 26 C 108/2016-357, ve výroku I. ohledně částky 320.550,- Kč s příslušenstvím a ve výroku II. ohledně předložení listin k vyúčtování, se zamítá; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: Žalobkyně (vlastnice /bytové/ jednotky č. 27 nacházející se v domě na adrese XY – dále jen „byt“ a „dům“) se – po změnách (rozšířeních) žaloby a po jejím částečném zpětvzetí – domáhala, aby jí žalované družstvo (dále jen „družstvo“) jako správce domu zaplatilo částku 373.550,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení) z titulu pokuty z prodlení ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 104/2015 Sb. a ve znění po uvedené novele (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“). Z toho požadovala částku 138.350,- Kč za prodlení se splněním povinnosti předložit jí podklady k vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu (dále jen „služby“) za rok 2013 (dále jen „nárok A“), částku 13.400,- Kč za prodlení se splněním povinnosti vypořádat její námitky proti předloženému vyúčtování služeb za rok 2013 (dále jen „nárok B“), částku 38.900,- Kč za prodlení se splněním povinnosti provést opravné vyúčtování služeb za rok 2013 (dále jen „nárok C“), částku 700,- Kč za prodlení se splněním povinnosti vypořádat její námitky proti předloženému vyúčtování služeb za rok 2014 (dále jen „nárok D“), částku 72.850,- Kč za prodlení se splněním povinnosti předložit jí podklady k vyúčtování služeb za rok 2015 (dále jen „nárok E“), částku 54.750,- Kč za prodlení se splněním povinnosti vypořádat její námitky proti předloženému vyúčtování služeb za rok 2016 (dále jen „nárok F“) a částku 54.600,- Kč za prodlení se splněním povinnosti předložit jí podklady k vyúčtování služeb za rok 2016 (dále jen „nárok G“). Dále se domáhala, aby jí družstvo doložilo podklady k vyúčtováním služeb za léta 2013, 2015 a 2016 (dále jen „nárok H“), a aby zpracovalo opravná vyúčtování služeb za léta 2013, 2014, 2015 a 2016 (dále jen „nárok CH“). Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. července 2020, č. j. 26 C 108/2016-334, ve spojení s usnesením ze dne 9. listopadu 2020, č. j. 26 C108/2016-357, uložil žalované následující povinnosti: výrokem I. zaplatit žalobkyni (do deseti měsíců od právní moci rozsudku) částku 373.550,- Kč s tam uvedenými úroky z prodlení, výrokem II. doložit jí (do tří měsíců od právní moci rozsudku) k vyúčtováním služeb za léta 2013, 2015 a 2016 tam specifikovaný soubor podkladů a výrokem III. zpracovat (do tří měsíců od právní moci rozsudku) opravná vyúčtování služeb za léta 2013, 2014, 2015 a 2016; současně zastavil řízení – v důsledku částečného zpětvzetí žaloby – ohledně částky 212.486,25 Kč (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky V. a VI.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. října 2021, č. j. 71 Co 373/2020-403, ve spojení s usnesením ze dne 1. října 2021, č. j. 71 Co 373/2020-408, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení s usnesením) potvrdil ve vyhovujícím výroku III. (výrok I.) a změnil ve vyhovujících výrocích I. a II. tak, že žalobu zamítl (výrok II.). Současně ho zrušil v nákladových výrocích V. a VI. a věc vrátil (v tomto rozsahu) soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správné pokládal rovněž právní závěry, na nichž soud prvního stupně založil vyhovující výrok III. svého rozsudku týkající se nároku CH (tj. povinnosti družstva zpracovat opravná vyúčtování služeb za léta 2013, 2014, 2015 a 2016); proto jeho rozsudek v uvedeném výroku potvrdil. Poté se zabýval správností právních názorů, které soud prvního stupně přijal ve vztahu k ostatním uplatněným nárokům. Zde převzal jeho následující skutková zjištění. Žalobkyně je vlastnicí bytu, který se nachází v domě, jehož správu vykonává družstvo. V rámci správy domu družstvo poskytuje vlastníkům bytů v domě rovněž služby spojené s jejich užíváním. Žalobkyně nesouhlasila se správností vyúčtování služeb za léta 2013 až 2016. Opakovaně vůči nim vznášela námitky a žádala družstvo o možnost nahlédnout do podkladů k těmto vyúčtováním. Takto nejprve emailem z 26. dubna 2014 reklamovala vyúčtování služeb za rok 2013 a požádala o zaslání údajů, z nichž vyúčtování vychází, a pro případ, že jí požadované údaje nebude možné zaslat, též o možnost „zastavit se v určeném termínu“. Dne 5. května 2014 se pak dostavila do sídla družstva, odkud byla odeslána na adresu jeho ekonomického úseku, kde jí „energetička“ družstva umožnila nahlédnout do všech podkladů k vyúčtování, které mělo družstvo k dispozici. Následně urgovala vyřízení svojí reklamace z 26. dubna 2014, přičemž dopisem z 1. prosince 2014 mimo jiné znovu požádala o možnost nahlédnout do podkladů k vyúčtování služeb za rok 2013. V reakci na to jí družstvo dopisem z 19. prosince 2014 oznámilo, že příslušné doklady jsou k nahlédnutí po telefonické domluvě na jeho ekonomickém úseku na tam uvedené adrese. Dále dopisem z 27. dubna 2016 požádala o doložení podkladů k vyúčtování služeb za rok 2015. Na tento dopis družstvo nijak nereagovalo. Reklamovala rovněž vyúčtování služeb za rok 2016. Učinila tak nejprve dopisem z 26. dubna 2017, v němž současně požádala o umožnění nahlédnout do podkladů k tomuto vyúčtování. Družstvo dopisem z 9. května 2017 odpovědělo tak, že ji z důvodu neuvedení konkrétních nedostatků vyúčtování považuje za neopodstatněnou; na žádost o zpřístupnění podkladů k vyúčtování nijak nereagovalo. V návaznosti na to žalobkyně v dopisu ze 17. května 2017 podrobně rozvedla jednotlivé body, které vytýká vyúčtování služeb za rok 2016. K těmto bodům se pak vyjádřilo družstvo dopisem ze 14. června 2017, v němž současně uvedlo, že možnost nahlédnout do podkladů k vyúčtováním nabídlo žalobkyni již v dopisu z 19. prosince 2014, a dodalo, že tímto považuje reklamaci za vyřízenou. Ani s tímto způsobem vyřízení své reklamace však žalobkyně nesouhlasila, což dala družstvu najevo dopisem z 21. června 2017. Na tomto skutkovém základě odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – zejména dovodil, že vzhledem k časové působnosti zákona č. 67/2013 Sb., vymezené v jeho § 14, nelze žalobkyni přiznat (pro nedostatek potřebného zákonného podkladu) pokuty z prodlení, jež požadovala v souvislosti s vyúčtováním služeb za rok 2013, tj. nároky A, B a C (v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1105/2020). Dále konstatoval, že žalobkyni nesvědčí ani nároky E, G a H, neboť na základě učiněných skutkových zjištění (již z její návštěvy družstva v květnu 2014 a dále např. z dopisu družstva z 19. prosince 2014 jí bylo známo, kde může nahlédnout do podkladů k vyúčtováním služeb) nelze dovodit, že by družstvo nevyhovělo její žádosti o předložení podkladů k vyúčtováním služeb za léta 2013, 2015 a 2016, tedy že by jí neumožnilo tyto podklady prostudovat na udané adrese svého ekonomického úseku (zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 126