26 Odo 323/2006 — Nejvyšší soud

26 Odo 323/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2007 Spisová značka:26 Odo 323/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:26.ODO.323.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Odo 323/2006-162 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně  E.K., správkyně konkursní podstaty úpadce P. s.. s r. o. – v likvidaci,  zastoupené  advokátem , proti žalované M. P., zastoupené advokátem , o 698.107,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 202/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2005, č. j. 17 Co 208/2003-134, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2005, č. j. 17 Co 208/2003-134, se vyjma části výroku pod bodem I., jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. dubna 2003, č. j. 5 C 202/96-114, o zamítnutí 15 % úroku z prodlení za dobu od 17. 3. 1995 do zaplacení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 12. 2000, č. j. 20 Co 464/99-72, zrušil rozsudek ze dne 17. 3. 1999, č. j. 5 C 202/96-61, jímž  Okresní soud v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a žalované uložil  zaplatit žalobkyni 698.107,90 Kč s 18 % úrokem z prodlení ode dne 17. 3. 1995 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení,  a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. dubna 2003, č. j. 5 C 202/96-114, žalobu o zaplacení částky 698.107,90 Kč s 18 % úrokem z prodlení ode dne 17. 3. 1995 do zaplacení zamítl (výrok I.) a v návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva, jejímž předmětem byly zásoby, uzavřená mezi účastníky, je absolutně neplatná, a to z důvodu, že při veřejné dražbě dne 2. 10. 1992, ve které se dražila provozní jednotka –  prodejna textilu v U. B.,  s. p. D. zásilkového obchodního domu P., nebyl k dispozici a ani neexistoval soupis zásob jako součást provozní jednotky. Dohoda o splácení kupní ceny, kterou strany uzavřely dne 22. 10. 1992 v návaznosti na uzavřenou kupní smlouvu, je z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy také neplatná. Soud prvního stupně dovodil, že z titulu absolutně neplatné smlouvy se nelze domáhat plnění. Žalované však převzetím zásob bez právního důvodu vzniklo bezdůvodné obohacení, které by byla povinna vydat. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že žalovaná zboží vydat nemůže, neboť s ním již nedisponuje. Měla by tedy poskytnout peněžitou náhradu vycházející z objektivně dané hodnoty zásob. Protože však není k dispozici ani soupis zásob, které žalovaná převzala, nelze výši bezdůvodného obohacení objektivně stanovit. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 17. října 2005, č. j. 17 Co 208/2003-134, citovaný (v pořadí již druhý) rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 698.107,90 Kč s 3 % úrokem z prodlení z této částky ročně za dobu od 17. 3. 1995 do zaplacení, ohledně dalšího žalobkyní požadovaného 15 % úroku z prodlení od 17. 3. 1995 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), dále změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 86.688,- Kč (výrok II.), a konečně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.) a státu (výrok IV.). Odvolací soud se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně a dovodil, že žalovaná vydražila prodejnu textilu a vlastnictví k ní nabyla příklepem licitátora ve veřejné dražbě. Zásoby v provozní jednotce nejsou její součástí a proto příklepem licitátora jejich vlastnictví nepřešlo. K nabytí vlastnictví k zásobám dochází až převzetím těchto zásob. Odvolací soud dovodil, že v dané věci žalovaná vydražila provozní jednotku a v okamžiku příklepu licitátora současně potvrdila, že přijímá i nabídku zásob v ceně uvedené v seznamu provozní jednotky. Měl tedy za nepochybné, že žalovaná vydražila provozní jednotku příklepem licitátora a ve veřejné dražbě mlčky přijala nabídku ceny zásob. Zásoby jí byly odevzdány, ona je převzala a dohodla se s žalobkyní na způsobu úhrady jejich ceny. Odvolací soud se dále neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že neexistoval soupis zásob ke dni vyhotovení seznamu provozní jednotky, neboť nezbytnou podmínkou pro privatizaci bylo potvrzení Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, ve kterém byl potvrzen seznam provozních jednotek určených k prodeji ve veřejných dražbách a tyto seznamy musely obsahovat mimo jiné i soupis zásob podle inventarizace provedené ke dni vyhotovení seznamu a jejich cenu. V daném případě bylo takové potvrzení Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci vydáno dne 13. 8. 1992. Kupní smlouvu a na ni navazující dohodu ze dne 22. 10. 1992 tedy odvolací soud hodnotil jako platné smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, kterým jej napadá – podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – pouze v části výroku I., jíž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“, a jako dovolací důvody uplatnila nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm b/ o.s.ř.) a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Nesprávné právní posouzení věci dovolatelka spatřovala v tom, že odvolací soud pokládal kupní smlouvu ohledně zásob a následnou dohodu o úhradě ceny zásob vydražitelem za platné úkony v rozporu s právním názorem již dříve vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 32 Cdo 405/98. V tomto rozsudku  Nejvyšší soud dovodil, že pokud při dražbě nebyl k dispozici nebo neexistoval soupis zásob provozní jednotky, je to důvod pro absolutní neplatnost smlouvy o zásobách, protože není možno stanovit a určit rozsah zásob, které byly převzaty. Je–li neplatná kupní smlouva o zásobách, musí být neplatná i navazující dohoda o úhradě kupní ceny za zásoby, když nemůže být platný právní úkon vycházející z předchozího právního úkonu absolutně neplatného. Dovolatelka v této souvislosti upozorňovala, že po provedené dražbě byly do prodejny vydražené žalovanou svezeny zásoby z dalších provozoven právního předchůdce žalobkyně. Skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, spatřovala v tom, že odvolací soud dovodil z potvrzení Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze dne 13. 8. 1992, že existoval seznam zásob pořízený před dražbou předmětné provozní jednotky. Své zjištění odvolací soud opřel o pouhý předpoklad, že jinak by nemohlo dojít k vydání potvrzení. Přitom tento seznam nebyl schopen nikdo předložit ani potvrdit jeho existenci. Závěrem navrhla, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí a poté bylo  rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. října 2005, tedy po 1. dubnu, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem  č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a