27 Cdo 1873/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1873/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 3. 2021 Spisová značka:27 Cdo 1873/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1873.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Akciová společnost Představenstvo Péče řádného hospodáře Akcionář Dotčené předpisy:§ 192 odst. 1 obch. zák. § 194 odst. 4 obch. zák. § 194 odst. 5 obch. zák. § 261 odst. 3 písm. a) obch. zák. § 266 obch. zák. § 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1873/2019-336 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce EnergoGas Invest s. r. o., se sídlem v Semilech, Podmoklice, Na Rovinkách 211, PSČ 513 01, identifikační číslo osoby 03155111, zastoupeného Mgr. Janem Seidelem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 531/24, PSČ 170 00, proti žalovanému 1) K. L., narozenému XY, bytem XY, 2) L. A., narozenému XY, bytem XY, a 3) O. P., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, o zaplacení 3.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 ECm 10/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 14 Cmo 23/2018-298, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 14 Cmo 23/2018-298, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. 9. 2017, č. j. 38 ECm 10/2016-173, zamítl žalobu, jíž se právní předchůdce žalobce (společnost BusLine a. s., identifikační číslo osoby 28360010, dále jen „společnost B.“) domáhal po každém ze žalovaných zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím (výroky I. až III.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. až VI.). [2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Společnost B. a žalovaní byli jedinými akcionáři společnosti F. I., identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost F.“); tato společnost pak byla jediným akcionářem společnosti P. S., identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost P.“). 2/ Dne 22. 12. 2011 uzavřela společnost B. a žalovaní jako akcionáři společnosti F. „akcionářskou dohodu a dohodu o výkonu hlasovacích práv“ (dále jen „akcionářská dohoda“), jež obsahovala (mimo jiné) ujednání tohoto znění: Článek 2 odst. 1 písm. a) Předst avenstvo společnosti F. bude tříčlenné, společnost B. je oprávněna nominovat dva členy, zbývající akcionáři jednoho člena. Předsedou představenstva bude vždy člen nominovaný společností B. Článek 6.2 Vznikne-li potřeba poskytnout společnosti F. nebo společnosti P. finanční prostředky, jsou strany povinny zajistit, aby se jimi nominovaní členové představenstva společnosti F., resp. společnosti P., dohodli na potřebné výši finančních prostředků, a aby stranám doručili písemnou žádost o poskytnutí prostředků spolu s návrhem smlouvy o půjčce ve znění v podstatných ohledech shodném s přílohou č. 3 této smlouvy. Na písemnou žádost představenstva společnosti F., resp. společnosti P., jsou strany povinny do deseti dní po doručení žádosti se společností F., resp. společností P., uzavřít smlouvu o půjčce a poskytnout společnosti F., resp. společnosti P., finanční prostředky v požadované výši. Článek 8.4 Poruší-li povinná strana nebo kterákoli ze stran tvořících povinnou stranu [rozuměj žalobce nebo žalovaní] svou povinnost zajistit splnění povinností členů představenstva společnosti F. a/nebo společnosti P., uvedených v článku 6.2, nebo svou povinnost uzavřít smlouvu o půjčce se společností F., resp. společností P., je ta ze stran povinné strany, která porušila smluvní povinnost, povinna zaplatit oprávněné straně smluvní pokutu ve výši 1.000.000 Kč za každý případ porušení povinnosti. 3/ Žalovaní nominovali do představenstva společnosti F. jako svého „společného nominanta“ prvního žalovaného. 4/ Dne 5. 3. 2015 se konalo jednání představenstva společnosti F., na kterém první žalovaný, jako člen představenstva, hlasoval proti přijetí navrhovaných usnesení [bodů 2) a 3) programu tohoto zasedání], podle kterých měly být v souladu s článkem 6.2 akcionářské dohody tam označenými akcionáři poskytnuty ve prospěch společnosti finanční prostředky ve výši 700.000 Kč, resp. 12.000.000 Kč, v důsledku čehož tato usnesení přijata nebyla. 5/ Žalobce se vůči každému ze žalovaných domáhá zaplacení smluvní pokuty podle článku 8.4 akcionářské dohody, a to pro porušení jejich povinnosti sjednané v článku 6.2 akcionářské dohody. 6/ Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2016, č. j. Ncp 380/2016-11, rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. [3] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že ujednání obsažené v článku 6.2 akcionářské dohody zavazuje akcionáře k tomu, aby udíleli pokyny členům představenstva týkající se obchodního vedení. Uvedené ujednání je proto neplatné pro rozpor s § 194 odst. 4 větou třetí zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“). Z tohoto důvodu nevznikl společnosti B. ani nárok na smluvní pokutu. [4] Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 11. 2017, č. j. 38 ECm 10/2016-260, připustil, aby na místo společnosti B. vstoupila do řízení společnost EnergoGas Invest s. r. o. (dále jen „žalobce“), na niž přešla část jmění společnosti B. v důsledku přeměny. [5] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II. a III. (první výrok), změnil je ve výrocích IV. až VI. (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). [6] Odvolací soud výslovně přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně, maje je za správné. Odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, jakož i na odbornou literaturu, odvolací soud vyložil, že rozhodnutí o tom, jakým způsobem bude financován provoz společnosti, je součástí řízení podnikatelské činnosti společnosti, tedy jejího obchodního vedení, jehož zabezpečení náleží bez dalšího představenstvu (§ 192 odst. 1 věta první obch. zák.). Ustanovení § 194 odst. 4 in fine obch. zák. přitom zapovídá, aby kdokoliv (včetně akcionářů) uděloval představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení společnosti. S ohledem na řečené nemůže ujednání článku 6.2 akcionářské dohody obstát v testu platnosti, a to pro rozpor s naposledy citovaným ustanovením obchodního zákoníku. [7] Skutečnost, že první žalovaný byl současně i členem představenstva společnosti F., nepovažoval odvolací soud za právně významnou. II. Dovolání a vyjádření k němu [8] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení otázky výkladu článku 6.2 akcionářské dohody. Podle přesvědčení dovolatele odvolací soud tuto otázku posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž se podává přednost výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy před výkladem, který k neplatnosti vede (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 226/2012, či nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 3033/17). Navíc Nejvyšší soud otázku platnosti obdobného ujednání obsaženého v akcionářských dohodách dosud neřešil. [9] Dovolatel má za to, že ujednání článku 6.2 akcionářské dohody neupravuje udílení pokynů členům představenstva; pouze poskytuje rámec pro společný postup akcionářů, kteří v době uzavření smlouvy byli vedeni jednotným záměrem a cíli ohledně směřování společnosti a jejího rozvoje, včetně dohody na základních parametrech jejího financování. Takové ujednání není zakázané, a tudíž ani neplatné. „Zamýšleným účelem akcionářské smlouvy bylo dosáhnout toliko toho, že společnost bude přirozeně obchodně vedena v souladu s vůlí akcionářů“. Soudy se nezabývaly jinými možnostmi naplnění uvedeného ujednání akcionářské dohody a upřednostnily výklad, jenž zakládá neplatnost tohoto ujednání. [10] Dovolatel poukazuje i na to, že akcionářům se „nabízí přinejmenším odvolání toho člena představenstva, který vůli akcionářů nenaplňuje, tedy s jehož obchodním vedením společnosti akcionáři nesouhlasí“. [11] Bylo-li možno ujednání obsažené v akcionářské dohodě naplnit způsobem neodporujícím zákonu, má dovolatel i nárok na zaplacení smluvní pokuty za jeho porušení. [12] Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho argument