27 Cdo 1883/2025 – Nejvyšší soud

27 Cdo 1883/2025-423 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně jmt insol, v. o. s., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 05276454, jako insolvenční správkyně dlužnice Mavilla s. r. o., se sídlem v Praze 3, Tachovské náměstí 90/2, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28465644, proti žalovanému Václavu Malému, o zaplacení 14.318.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 114/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, č. j. 4 Cmo 208/2024-395, takto: I. Dovolání proti té části prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, č. j. 4 Cmo 208/2024-395, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2024, č. j. 41 Cm 114/2021-351, se odmítá. II. Ve zbývající části se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, č. j. 4 Cmo 208/2024-395, jakož i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2024, č. j. 41 Cm 114/2021-351, ve výrocích I. a III., ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení 1. Žalobou, datovanou 30. 8. 2021, doručenou soudu 3. 9. 2021, se žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužnice Mavilla s. r. o., se sídlem v Praze 3, Tachovské náměstí 90/2, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28465644 (dále jen „dlužnice“), domáhá, aby soud uložil žalovanému zaplatit 14.318.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvádí, že dlužnice v účetnictví eviduje významnou pohledávku za žalovaným coby bývalým jediným jednatelem a společníkem dlužnice ve výši 11.370.000 Kč, „vyplývající z účetní závěrky vyhotovené ke dni 31. 12. 2018“, kterou žalovaný doposud ani k výzvě neuhradil. Z výpisů z účtů vedených na jméno dlužnice přitom plyne, že žalovaný „hotovostními výběry a převody na účet vedený na své jméno inkasoval od dlužnice řádově desítky milionů korun“. Žalovaný dále nepředal dlužnici hotovostní zůstatek v pokladně ve výši 2.948.000 Kč. 2. Při jednání konaném 20. 6. 2022 žalobkyně k dotazu soudu upřesnila svá žalobní tvrzení tak, že „vychází z podkladů z účetní závěrky dlužnice, kde je evidována pohledávka vůči žalovanému. Je možné tak v současné době posuzovat nárok vůči žalovanému jako jednateli dlužnice z titulu náhrady škody, nicméně je otázkou, jaké podklady ze strany žalovaného případně budou předloženy. Pohledávka ve výši 11.370.000 Kč vůči žalovanému měla vzniknout z titulu půjčky“. 3. V reakci na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2024, č. j. 19 Cmo 38/2023-256, kterým byl zrušen (v pořadí první) rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2023, č. j. 41 Cm 114/2021-192, žalobkyně podáním doručeným soudu prvního stupně 8. 4. 2024 (ve spojení s upřesněním návrhu učiněným při jednání konaném 10. 4. 2024 a s doplněním doručeným soudu 30. 4. 2024) učinila „návrh na změnu (upřesnění) žaloby“, kdy se domáhá zaplacení žalované částky „z titulu nároku na náhradu škody způsobené porušením povinnosti žalovaného jako jednatele dlužnice jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře“. Toho se měl žalovaný dopustit tím, že postupně vybíral z účtu dlužnice peněžní prostředky, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto použity, a dále tím, že po zániku funkce jednatele nepředal hotovostní zůstatek v pokladně dlužnice a ponechal si jej. 4. Krajský soud v Plzni na jednání konaném dne 5. 6. 2024 změnu žalobního návrhu připustil. b) Řízení před soudem prvního stupně 5. Krajský soud v Plzni (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 41 Cm 114/2021-351, zamítl žalobu o zaplacení 11.370.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2.948.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). 6. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalovaný byl jediným (zakládajícím) společníkem a jednatelem dlužnice; jeho funkce zanikla ke dni 11. 10. 2019. 2) Žalovaný průběžně vybíral finanční prostředky z účtu dlužnice; ke dni 31. 12. 2018 činí pohledávka dlužnice za žalovaným 11.370.000 Kč. Na základě dohody žalovaného s účetní společností dlužnice byla pohledávka žalovaného v účetních dokumentech dlužnice označena jako půjčka jednateli. 3) Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2019, č. j. MSPH 89 INS 11886/2019-A-32, zjistil úpadek dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a jmenoval žalobkyni insolvenční správkyní dlužnice. 4) Jako nový (jediný) jednatel a společník dlužnice byl dne 28. 11. 2019 do obchodního rejstříku zapsán Mehdi Tayeb Daïfi, jemuž žalovaný dle svých tvrzení předal pokladnu dlužnice; na pokladně se dle účetní závěrky vyhotovené ke dni 31. 12. 2018 měla nacházet hotovost ve výši 2.948.000 Kč. 5) Žalobkyně dopisem ze dne 31. 1. 2020 vyzvala žalovaného ke vrácení peněžních prostředků do majetkové podstaty dlužnice, žalovaný doposud ničeho neuhradil. 7. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že je vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu, podle něhož „žaloba sama, ve spojení s jejím tzv. upřesněním při jednání, které se konalo dne 20. 6. 2022, je ve vztahu k částce 11.370.000 Kč, neprojednatelná“. Uvedená suma, má-li jít o pohledávku z titulu zápůjčky vůči žalovanému coby společníkovi, není podložena konkrétními skutkovými tvrzeními. Hodlá-li žalobkyně namísto vrácení zápůjčky uplatňovat nárok na náhradu škody vůči jednateli, nebyl v tomto směru učiněn určitý návrh na změnu žaloby, jenž vyhovuje požadavkům § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 8. Jelikož podle soudu žalobkyně ve vztahu k částce 11.370.000 Kč odstranila vady neprojednatelné žaloby až podáním ze dne 8. 4. 2024, přestože měla k dispozici podklady z účetnictví dlužnice již ke dni 31. 1. 2020, je právo žalobkyně na náhradu škody vůči žalovanému promlčeno; odkazuje na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu soud prvního stupně neshledal uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaného v rozporu s dobrými mravy. 9. Naopak nárok žalobkyně na zaplacení částky 2.948.000 Kč, jež měla činit zůstatek na pokladně dlužnice, který žalovaný dlužnici při zániku funkce nepředal, žalobkyně uplatnila žalobou včas v subjektivní promlčecí lhůtě. Soud zdůraznil, že právní posouzení, že tak učinila z titulu nároku na náhradu škody vůči žalovanému jako bývalému jednateli, bylo na soudu. V řízení byl prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalovaného, naopak žalovaný neprokázal, že jednal v souladu s péčí řádného hospodáře; nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným. c) Odvolací řízení 10. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 4 Cmo 208/2024-395, k odvolání žalobkyně i žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 11. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. Konstatoval, že dílčí skutek ve vztahu k žalované částce 11.370.000 Kč vylíčený v podané žalobě ze dne 30. 8. 2021 a upřesněný na jednání soudu 20. 6. 2022 vychází z toho, že uvedenou částku žalovaný žalobkyni dluží z titulu poskytnuté zápůjčky. V podáních z 8. 4. 2024 a z 30. 4. 2024 žalobkyně „mění skutková tvrzení tak, že částka 11.370.000 Kč s příslušenstvím představuje škodu (újmu), kterou žalovaný žalobkyni způsobil neoprávněnými výběry peněžních prostředků z bankovních účtů dlužnice, aniž by vybrané prostředky v její prospěch využil“. 12. Jelikož požadavky kladené na vylíčení nároku na náhradu škody žalobkyně splnila až v podání z 8. 4. 2024, přičemž se jedná o jiný skutkový stav, odvíjející se od jiné skutkové podstaty, než nárok na smluvní plnění původně uplatněný v žalobě, nelze žalobkyni právo na zaplacení 11.370.000 Kč z důvodu jeho promlčení přiznat. 13. Shodně se soudem prvního stupně pak odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož nárok na zaplacení 2.948.000 Kč odpovídající peněžním prostředkům v pokladně dlužnice uplatnila žalobkyně včas v subjektivní promlčecí lhůtě, a nadto důvodně, kdy žalovaný v řízení neprokázal předání pokladní hotovosti dlužnice novému jednateli či žalobkyni ani že by ji jinak využil ve prospěch dlužnice. II. Dovolání 14. Výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky týkající se posouzení běhu promlčecí lhůty k námitce promlčení uplatněné v řízení žalovaným, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 15. Dovolatelka předně namítá, že v řízení existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obou soudů nižších stupňů. Žalobkyně měla k dispozici pouze účetní závěr