27 Cdo 2404/2022 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2404/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2023 Spisová značka:27 Cdo 2404/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2404.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pozůstalost (o. z.) Bytové družstvo [ Družstvo ] Družstevní podíl [ Družstvo ] Členský vklad Dotčené předpisy:§ 193 odst. 1, 2 předpisu č. 292/2013 Sb. § 572 odst. 2 předpisu č. 90/2012 Sb. ve znění do 31.12.2020 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2404/2022-120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně K. V. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, proti žalovanému Bytovému družstvu XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Mašínem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 285/19, PSČ 120 00, o zaplacení 198.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 21/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 82/2021-100, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 82/2021-100, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, č. j. 77 Cm 21/2018-58, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 23. 2. 2018 se žalobkyně jako členka Bytového družstva XY (dále též jen „družstvo“) domáhá po družstvu zaplacení 198.000 Kč s příslušenstvím na podkladě usnesení členské schůze družstva ze dne 23. 2. 2016. [2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2020, č. j. 77 Cm 21/2018-58, zamítl žalobu o zaplacení 198.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Dopisem ze dne 10. 4. 2001 oznámila Městská část Praha 7 nájemcům domu XY (dále jen „dům“), že dům nabízí k odprodeji. 2) Družstvo vzniklo dne 25. 9. 2001. 3) V domě se nacházely i tzv. volné byty (č. 2, č. 4 a č. 23), k nimž nikomu nesvědčilo právo nájmu. 4) Mezi členy družstva bylo dohodnuto, že „za tzv. volné byty zaplatí členové družstva (zakládající členové družstva), aby mohlo dojít k privatizaci domu“. 5) Dne 13. 1. 2014 uzavřeli družstvo a M. P. (dále jen „M. P.“) dohodu o podmínkách vzniku členství v družstvu s právem nájmu k bytu č. 23. 6) M. P. splnil vkladovou povinnost ve výši 1.140.000 Kč a dne 16. 1. 2014 byl přijat za člena družstva s právem nájmu k bytu č. 23. 7) „Prodejem“ družstevních podílů, s nimiž byla spojena práva nájmu k bytům č. 2 a č. 4, obdrželo družstvo od nových členů další členské vklady v souhrnné výši 4.552.050 Kč. 8) Členská schůze družstva přijala dne 23. 2. 2016 usnesení ve znění „prodej-částka z prodeje se rozúčtuje mezi členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“, nebo ve znění „prodej-částka z prodeje se rozúčtuje mezi zakládající členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“ (dále též jen „usnesení členské schůze“). 9) Dne 8. 2. 2017 uzavřeli družstvo a M. P. smlouvu o bezúplatném převodu bytu č. 23 do vlastnictví M. P. 10) M. P. dne 12. 9. 2017 zemřel. 11) Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 8. 11. 2017, č. j. 32 D 1063/2017-202, potvrdil nabytí dědictví po M. P. jediné dědičce – žalobkyni. V řízení o pozůstalosti nebyl družstevní podíl M. P. projednán. 12) Družstvo vede M. P. (stále) v seznamu svých členů. [4] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně se dosud nestala členkou družstva, a nemá tudíž aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. [5] Z § 1670 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle soudu vyplývá, že dědictví nabývají dědici až na základě potvrzení soudem s účinky ke smrti zůstavitele. Žalobkyně ani na výzvu soudu neprokázala, že se stala dědičkou družstevního podílu, neboť nedoložila „dědické rozhodnutí, jehož předmětem“ by byl i družstevní podíl. [6] Pro případ, že by žalobkyně jako jediná dědička po M. P. „automaticky“ zdědila i družstevní podíl, „i když o něm nebylo v pozůstalostním řízení rozhodováno“, dospěl soud k závěru, podle něhož usnesení členské schůze nezakládá žalobkyni právo na zaplacení žalované částky. [7] Soud měl za prokázané, že usnesením členské schůze bylo schváleno rozdělení částky „z prodeje předmětných bytů“ mezi členy, kteří se na pořízení těchto bytů podíleli. Žalobkyně však není členem té skupiny členů, která se na pořízení bytů podílela, neboť na ni (na jejího právního předchůdce) nebyly „rozúčtovány splátky pořizovací ceny těchto bytů“. [8] I když existují dva různé texty usnesení členské schůze, nebylo podle soudu třeba provádět dokazování ohledně správnosti zápisu z členské schůze, neboť „význam obou textů je stejný – v obou případech se jedná o skupinu členů družstva, kteří financovali volné byty“. [9] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [10] Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala ani vůči družstvu ani v rámci soudního řízení, že nabyla družstevní podíl. [11] Ustanovení § 193 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), hovoří o aktivech dědictví, která se objevila až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Družstevní podíl „tuto premisu“ podle odvolacího soudu nesplňuje. Není pochyb o tom, že M. P. byl členem družstva a náležel mu družstevní podíl. Ten tak nebyl ve smyslu § 193 z. ř. s. „objeven“. Nicméně, i kdyby citované ustanovení na projednávanou věc dopadalo, bylo by nutné družstvu doložit nabytí družstevního podílu rozhodnutím soudu vydaným podle § 193 odst. 2 poslední věty z. ř. s. K tomu však nedošlo. [12] Odvolací soud přisvědčil rovněž závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni nevzniklo právo na vyplacení žalované částky družstvem. [13] Na základě usnesení členské schůze žalobkyni žalovaná částka nenáleží, neboť toto usnesení, „ať v tom či onom znění znamená jediné, a to, že si částku utrženou za prodaný družstevní podíl mají rozdělit členové družstva, kteří se podíleli na vzniku družstva a potažmo tak na pořízení domu a potažmo tak na pořízení bytů v něm se nacházejících“. [14] M. P. nebyl členem družstva, jenž by se na pořízení domu a bytů v něm se nacházejících podílel, neboť se členem družstva stal až dodatečně dne 13. 1. 2014 tím, že „od družstva koupil“ družstevní podíl s právem nájmu k bytu č. 23. Žalovaná částka proto žalobkyni nenáleží „minimálně v souladu s dobrými mravy“. [15] Jako nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalobkyně, že M. P. byl „druhořadým členem družstva“. Uvedl, že zakládající členové družstva se museli „svými členskými (dalšími) vklady podílet na kupní ceně domu… Stal-li se někdo další v době, kdy již družstvo vlastnilo dům s příslušnými družstevními byty, členem družstva originárně … pak je logické a přirozené, jakož i v souladu se zákonem, že jeho … družstevní podíl byl, resp. je v souladu se stanovami kvantitativně či kvalitativně odlišný od družstevních podílů členů družstva, kteří družstvo založili a na koupi domu s družstevními byty se svými vklady přímo podíleli. Takováto diferenciace družstevních podílů co do jejich obsahu není ani nespravedlivá, ani v rozporu se zákonem (viz § 212 odst. 1 o. z.)“. V daném případě není podle odvolacího soudu rozdílný obsah družstevního podílu a potažmo tak obsah členství bezdůvodný, neboť někteří členové se na kupní ceně domu podíleli, zatímco jiní nikoli a až po letech „zakoupili ,jen‘ samotný družstevní podíl“. [16] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: 1) zda je nutnou podmínkou pro aktivní věcnou legitimaci dovolatelky, aby bylo formálně „doprojednáno“ dědictví, a dovolatelka tak získala formální doklad o tom, že je dědičkou družstevního podílu po M. P., a 2) zda člen družstva, který nabyl podle smlouvy výslovně stejný družstevní podíl jako ostatní členové, má nárok na podíl na „kupní ceně za prodej dalších bytů“ v situaci, kdy stanovy tento postup nijak neupravují a kdy tento člen družstva byl i výslovně družstvem u