27 Cdo 2595/2021 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2595/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2022 Spisová značka:27 Cdo 2595/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2595.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spolek (o. z.) Dotčené předpisy:§ 239 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2595/2021-90USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatele R. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Martinkou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1089/22, PSČ 130 00, za účasti O., , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Martinem Piškulou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Neumannova 1476/5, PSČ 156 00, o vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele ze spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 26/2018, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č. j. 6 Cmo 328/2020-69, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č. j. 6 Cmo 328/2020-69, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 73 Cm 26/2018-53, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2020, č. j. 73 Cm 26/2018-53, zamítl návrh na „prohlášení vyloučení navrhovatele“ z O., , se sídlem XY, (dále též jen „spolek“) „přijaté na základě rozhodnutí výboru spolku z 5. 9. 2017 a rozhodnutí dozorčí rady spolku z 28. 11. 2017 za neplatné“ (výrok. I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Navrhovatel byl jedním ze zakládajících členů spolku a do 11. 5. 2017 rovněž členem výboru. 2) Rozhodnutím výboru ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2017/0725-01, byl navrhovatel vyloučen ze spolku. 3) Dozorčí rada k odvolání navrhovatele rozhodnutím ze dne 22. 8. 2017, č. j. OOA-S/DR/odv/2017-58, zrušila rozhodnutí výboru a „případ“ mu vrátila k novému projednání. 4) Rozhodnutím výboru ze dne 5. 9. 2017, č. j. 2017/0725-02, byl navrhovatel opětovně vyloučen ze spolku z důvodu přetrvávající ztráty základních kvalifikačních předpokladů a pro úmyslné nebo nedbalostní hrubé porušování členských povinností. Naplnění těchto důvodů bylo spatřováno v opakovaném neodborném přístupu při výkonu funkce člena výboru a v prosazování svých vlastních zájmů. Jednání, pro něž byl navrhovatel výborem ze spolku vyloučen, je v rozhodnutí podrobněji popsáno. 5) Proti rozhodnutí výboru podal navrhovatel odvolání datované dnem 17. 9. 2017. 6) Dozorčí rada dopisem ze dne 24. 10. 2017, č. j. OOA-S/DR/odv/2017-59, vyzvala navrhovatele k předložení všech důkazních prostředků, které ve svém odvolání označil, a to ve lhůtě 10 dnů. 7) Navrhovatel reagoval na výzvu podáním ze dne 3. 11. 2017, v němž uvedl, že označené důkazy jsou pouze „návodem, kde má dozorčí rada spolku hledat pravdivé doložení jeho odvolání, a že v této fázi nebude žádné důkazy předkládat“. 8) Dozorčí rada rozhodnutím ze dne 28. 11. 2017, č. j. OOA-S/DR/odv/2017-59, potvrdila napadené rozhodnutí výboru s odůvodněním, že navrhovatel nepředložil žádné důkazy k prokázání tvrzení uvedených v odvolání a že v rámci řízení byly naopak prokázány pouze skutečnosti odporující tvrzením navrhovatele. Skutky vytýkané navrhovateli byly zcela věrohodně prokázány, přičemž jak všechny dohromady, tak i každý samostatně, jsou způsobilé k uložení sankce vyloučení ze spolku. Tuto sankci dozorčí rada považovala vzhledem k okolnostem posuzovaného případu za „zcela případnou“. 9) Podle čl. VI. odst. 6 písm. c) stanov spolku zaniká členství vyloučením na základě rozhodnutí výboru podle čl. VIII. odst. 6. 10) Podle čl. VIII. odst. 6 v případě přetrvávající nebo opakované ztráty základních kvalifikačních předpokladů podle čl. VI. odst. 2 nebo v případě opakovaného nebo zvlášť závažného porušení povinnosti podle odst. 2, 3 nebo 4 může výbor členství zrušit. Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů odvolání k dozorčí radě, které má odkladný účinek. [3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel je vyloučeným členem spolku a podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru a dozorčí rady včas. [4] Podle soudu nebylo zjištěno, že navrhovateli byla upřena možnost účinné obrany, neboť mu byl dán dostatečný prostor k seznámení se s důvody, pro které bylo řízení o jeho vyloučení ze spolku vedeno, jakož i k uvedení a doložení všeho, co mu bylo ku prospěchu. Orgány spolku se s obranou navrhovatele řádně a podrobně vypořádaly a upozornily jej, pokud některá tvrzení nebyla úplná nebo nebyla dostatečně prokázána, a poskytly mu lhůtu k jejich doplnění. Absence ústního projednání „případu“ nepředstavuje podle soudu zásah do práva navrhovatele na obranu. [5] K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soud uvedl, že oba uváděné skutky představují podle čl. VIII. odst. 6, čl. VI. odst. 2 písm. b) a čl. VI. odst. 4 stanov důvody, pro které lze vyloučit člena ze spolku. V obou napadených rozhodnutích je přesně a velice podrobně popsáno, v jakých konkrétních jednáních navrhovatele spolek spatřuje naplnění důvodů pro vyloučení. [6] Soud nepovažoval vyloučení navrhovatele ze spolku za nepřiměřenou sankci, neboť za vytýkaná porušení lze podle stanov sankci vyloučení uložit, obě rozhodnutí jsou řádně a podrobně odůvodněna a výbor a dozorčí rada přistoupily právě k uložení této sankce pro závažnost jednotlivých porušení a pro jejich „četnost a mnohost“. [7] K námitce navrhovatele, že se vytýkaných jednání nedopustil, soud uvedl, že podle § 242 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), je oprávněn přezkoumávat pouze platnost vyloučení navrhovatele ze spolku, tj. zda obě napadená rozhodnutí jsou v souladu s právní úpravou a stanovami. Do tohoto přezkumu podle soudu „nepatří zjišťování, zda se navrhovatel vytýkaného jednání skutečně dopustil nebo nikoli, když nejde o přezkum platnosti vyloučení … následkem připuštění opačného závěru by bylo, že by se toto soudní řízení stalo jen další instancí řízení o vyloučení navrhovatele“ ze spolku. [8] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [9] Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že při procesu vylučování navrhovatele spolek neporušil stanovy ani zákon. Navrhovatel nebyl nijak zkrácen ve své obraně proti rozhodnutím spolku, naopak dozorčí rada mu poskytla lhůtu k doplnění odvolání proti rozhodnutí výboru. Důvody pro vyloučení navrhovatele spatřoval spolek v dlouhodobém a opakujícím se jednání, rozhodnutí jsou podle odvolacího soudu jasně a srozumitelně odůvodněna v dostatečném rozsahu a ani přijatá sankce, tedy vyloučení navrhovatele ze spolku, se odvolacímu soudu nejeví jako nepřiměřená vzhledem k jeho závadovému jednání. [10] Odvolací soud pro stručnost plně odkázal na obsah odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a poukázal na současnou právní úpravu spolků, ustálenou judikaturu a na princip spolkové autonomie. [11] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky výkladu § 239 odst. 1 a § 242 o. z., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [12] Dovolatel, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2018, namítá, že spolek nejednal v souladu s § 239 odst. 1 o. z., neboť výzva k nápravě je „integrálním“ předpokladem k vyloučení člena ze spolku, ledaže jsou naplněny předpoklady podle § 239 odst. 1 věty druhé o. z. Soud má povinnost se v rámci přezkumu rozhodnutí spolku o vyloučení člena zabývat otázkou, zda došlo k naplnění předpokladů podle § 239 odst. 1 o. z. a zda v projednávané věci jde o případ, kdy výzva ke zjednání nápravy musí být učiněna či nikoli. Ze zákona ani ze stanov přitom podle dovolatele nevyplývá, že by se § 239 o. z. neměl na projednávanou věc vztahovat. [13] Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1810/2000, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1893/2014, dovolatel dále argumentuje, že spolek nebyl oprávněn přistoupit přímo k nejpřísnější sankci, ale měl v souladu se zásadou subsidiarity volit nejprve mírnější postih, obzvláště pokud takový postup stanovy předpokládají. Je-li rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku s ohledem na okolnosti nepřiměřené nebo neudržitelné, lze je mít z