27 Cdo 2857/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2857/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 4. 2021 Spisová značka:27 Cdo 2857/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2857.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Autorské právo Autorské dílo Smlouva o dílo Licence Dotčené předpisy:§ 61 odst. 1 předpisu č. 121/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 7. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1964/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2857/2019-517 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. D. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, PSČ 674 01, proti žalovanému Výzkumnému ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., se sídlem v Průhonicích, Květnové náměstí 391, PSČ 252 43, identifikační číslo osoby 00027073, zastoupenému JUDr. Adamem Batunou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, o ochranu autorského práva, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019, č. j. 5 Co 36/2018-490, takto: I. Dovolání se v části, v níž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019, č. j. 5 Co 36/2018-490, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2017, č. j. 36 C 107/2011-423, odmítá. II. Ve zbývající části se dovolání zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 14.278 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 1. 3. 2011 a doplněnou podáním ze dne 10. 10. 2013 se žalobce domáhá: 1) určení, že je autorem díla – architektonické a urbanistické studie „Obnova zámeckého areálu v Děčíně“, tak jak je uvedena v registru předmětů ochrany vedeném kolektivním správcem Ochrannou organizací autorskou-Sdružením autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, z. s. (dále též jen „OOA-S“), pod č. 8 s názvem „Obnova zámeckého areálu v Děčíně – architektonicko-urbanistická studie“ a pod č. 9 s názvem „Obnova zámeckého areálu v Děčíně – funkční analýza“ (dále též jen „Dílo“), 2) určení, že použitím Díla v „Krajinářsko-architektonické studii rehabilitace areálu zámeckého parku a zahrad v Děčíně“ zpracované žalovaným (dále též jen „Studie“) došlo k zásahu do autorského práva žalobce, a 3) zaplacení částky 750.000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, které měl žalovaný získat tím, že bez řádného licenčního oprávnění zpřístupnil Dílo třetím osobám. [2] Žalobce tvrdí, že Dílo bylo v „neoprávněně rozpracované, upravené a zkomolené podobě užito – zařazeno do Studie jako její zcela dominantní část“. Studie poté podle žalobce byla neoprávněně užita dalšími zpracovateli pro účely územních a stavebních řízení, která se vedla pro koncového klienta – statutární město Děčín. [3] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2017, č. j. 36 C 107/2011-423, určil, že žalobce je autorem Díla (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení, že „použitím“ Díla ve Studii došlo k zásahu do jeho autorského práva (výrok II.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 750.000 Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). [4] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Dne 30. 12. 2005 žalovaný jako objednatel a žalobce jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo č. 01/2006 (dále též jen „Smlouva o dílo“), jejímž předmětem byla „odborná spolupráce při pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcích včetně lektorské činnosti a zpracování studií architektonických návrhů“. 2) Dne 29. 1. 2007 statutární město Děčín jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení „Návrhu ideového prostorového řešení parku na Mariánské louce v Děčíně“ (dále též jen „Návrh“) [I. etapa] a Studie (II. etapa). 3) Dne 19. 2. 2007 žalovaný jako objednatel a J. Š. jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení Studie. 4) Žalobce na základě smlouvy o dílo vytvořil Dílo, které prezentoval statutárnímu městu Děčín dne 17. 10. 2007. 5) Statutární město Děčín následně Návrh (I. etapa) a Studii (II. etapa) realizovalo. 6) Fakturami vystavenými na vrub žalovaného žalobce v roce 2007 vyúčtoval celkem 132.000 Kč za svoji činnost na základě Smlouvy o dílo. V označení předmětu fakturace bylo vždy uvedeno, že „zaplacením faktury nejsou postoupena autorská práva vytvořeného díla“. 7) Podle potvrzení OOA-S žalobce dne 28. 12. 2012 ke svému jménu v rejstříku předmětu ochrany zaregistroval Dílo, a to pod evidenčním číslem 100128. 8) Podle znaleckého posudku Ing. arch. Jana Sapáka ze dne 23. 12. 2016, č. SZP CV III/16, se v Díle „objevují prvky tvůrčího procesu, sice základní nerozvinuté, nicméně jsou zde přítomny“. Dílo má „větší část ústavních znaků shodných s realizovanou skutečností (stále i přes částečné pozměnění). Realizovaná skutečnost má o něco více shodných prvků s Dílem než návrhové projevy Š. a spol.“ [5] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že Dílo splňuje pojmové znaky autorského díla ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Žalobce je podle § 6 autorského zákona autorem Díla, neboť žalovanému se autorství žalobce nepodařilo vyvrátit. [6] Na požadovaném určení, že použitím Díla ve Studii došlo k zásahu do jeho autorského práva, nemá žalobce podle soudu naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť „posouzení porušení autorských práv, tedy naplnění deliktní podmínky, je součástí posouzení předběžné otázky pro vznik hmotněprávního nároku vyplývajícího ze zvláštního předpisu – autorského zákona“. [7] Soud „navíc“ dospěl k závěru, podle něhož Smlouvou o dílo byla žalovanému udělena „zákonná licence“ podle § 61 odst. 1 autorského zákona, a to k účelu vyplývajícímu z této smlouvy. Podle soudu v sobě Dílo zahrnuje „celou oblast architektonické tvorby a jeho účelem je zpracování návrhů do realizačních dokumentů (např. projektové dokumentace, apod.), nabídek a je realizováno v krajině“. Jednalo se tak o „koncept – návrh řešení určitého zadání s tím, že z logiky věci se předpokládalo, že Dílo bude na základě požadavků a determinací zadavatele (města Děčín) měněno, doplňováno“. [8] Jelikož podle soudu žalovaný postupoval v intencích „zákonné licence“ vyplývající ze Smlouvy o dílo a neporušil autorská práva žalobce, nevznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení. [9] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce i žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil, ve výroku IV. je změnil co do výše náhrady nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. [10] Odvolací soud se „plně ztotožnil“ se soudem prvního stupně v závěru, podle něhož je Dílo autorským dílem, jehož autorem je žalobce, dále pak v závěru, podle něhož „již skutečnost, že žalobce uplatnil nárok z porušení svých autorských práv, vylučuje naléhavý právní zájem žalobce na určení porušení svých autorských práv“, jakož i v závěru, že „žalovaný neporušil autorská práva žalobce, neboť postupoval v intencích zákonné licence vyplývající pro něho z uzavřené Smlouvy o dílo mezi účastníky, a to v souladu s úpravou § 61 autorského zákona“. [11] Odvolací soud, odkazuje na komentářovou literaturu vztahující se k § 558 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), uvedl, že „pokud bylo předmětem smlouvy o dílo zhotovení autorského díla, pak, byl-li ve smlouvě vyjádřen účel díla, byl oprávněn je objednatel užívat v souladu s vyjádřeným účelem, pokud však účel nebyl ve smlouvě vymezen, nebylo užívací právo objednatele jakkoli limitováno“. [12] Podle odvolacího soudu však účel zhotovení Díla plyne přímo ze Smlouvy o dílo, jak to správně vyložil již soud prvního stupně. Odvolací soud přitom nedovodil, že „by žalovaný užil (pokud zpracoval Dílo do Studie, předané městu Děčín, byť i to žalovaný popírá) Dílo mimo účel plynoucí ze Smlouvy o dílo a krytý zákonnou licencí“. [13] Obsahem „zákonné licence“ bylo podle odvolacího soudu právo Dílo užívat, přičemž součástí tohoto