27 Cdo 2970/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2970/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2020 Spisová značka:27 Cdo 2970/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2970.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obchodní rejstřík Veřejná obchodní společnost Zrušení obchodní společnosti Společenská smlouva Společník Dotčené předpisy:§ 113 odst. 1 písm. d) předpisu č. 90/2012Sb. § 113 odst. 2 předpisu č. 90/2012Sb. § 110 odst. 1 předpisu č. 90/2012Sb. § 95 odst. 1 předpisu č. 90/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 12. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2970/2019 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatelky P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. A 3095/KSHK, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2019, č. j. 14 Cmo 81/2019-104, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2019, č. j. 14 Cmo 81/2019-104, jakož i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 2. 2019, č. j. A 3095/RD30/KSHK, Fj 8519/2019/KSHK, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne 21. 2. 2019, č. j. A 3095/RD30/KSHK, Fj 8519/2019/KSHK, zamítl návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku ze dne 18. 2. 2019 (dále jen „návrh“), jímž se společnost P. (dále jen „společnost“) domáhala: 1) výmazu názvu „P.“, 2) zápisu názvu „P.“, 3) výmazu likvidátora P. N., 4) výmazu skutečnosti, že společnost byla ke dni 7. 3. 2018 zrušena, 5) výmazu skutečnosti, že společnosti byl jmenován likvidátor, 6) zápisu skutečností, že společníci společnosti se změnou společenské smlouvy ze dne 19. 7. 2018 dohodli, že společnost trvá nadále i bez společníka P. C. identifikační číslo osoby XY (dále jen „P. C.“), a že účinností této dohody se podle § 113 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), ukončuje likvidace společnosti. [2] K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2019, č. j. 14 Cmo 81/2019-104, usnesení rejstříkového soudu potvrdil. [3] Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Společnost vznikla dne 30. 6. 1992 za účasti dvou společníků – P. N. a M. N.. 2) Na základě dohody uzavřené na jednání společníků společnosti konaném 22. 12. 2006 do společnosti přistoupila P. C.; současně ze společnosti vystoupila M. N. 3) P. C. byla zrušena zrušením konkursu prohlášeného na její majetek proto, že její majetek byl pro uspokojení jejích věřitelů zcela nepostačující. Dne 7. 3. 2018 P. C. zanikla výmazem z obchodního rejstříku. 4) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. 7. 2018, č. j. 55 Cm 121/2018-16, prohlásil, že společnost ke dni 7. 3. 2018 vstoupila do likvidace, a jmenoval jejím likvidátorem P. N. 5) Podle úplného znění společenské smlouvy společnosti ze dne 19. 7. 2018 (doloženého k návrhu) do společnosti přistoupila L. S. J. Touto změnou společenské smlouvy se společníci dohodli, že společnost nadále trvá i bez P. C. 6) L. S. J. byla dne 24. 8. 2018 zapsána do obchodního rejstříku jako společnice společnosti. [4] Na takto ustaveném základě odvolací soud nejprve uvedl, že společnost byla v důsledku zániku jejího společníka P. C. zrušena. Současně počet jejích společníků klesl pod zákonem stanovený nejnižší přípustný limit dvou společníků. [5] Odvolací soud dospěl k závěru, že je-li dvoučlenná veřejná obchodní společnost zrušena v důsledku zániku účasti jejího společníka v ní (z důvodů vypočtených v § 113 odst. 1 z. o. k.), nemůže (zbylý) společník společnosti tento stav jakkoli změnit. Zrušení společnosti nelze zvrátit ani dohodami podle § 113 odst. 2 a 3 z. o. k. uzavřenými s třetí osobou, neboť „tento skutkový stav nelze subsumovat pod hypotézy norem uvedených ustanovení“. [6] Za situace, kdy má veřejná obchodní společnost pouze jediného společníka, nelze podle odvolacího soudu uzavřít ani dohodu podle § 110 odst. 1 z. o. k. o přistoupení společníka do společnosti. Je tomu tak proto, že účelem existence veřejné obchodní společnosti je společné podnikání dvou či více osob; není tedy přípustné, aby se počet společníků po dobu trvání společnosti snížil pod dva. [7] Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017, uveřejněné pod číslem 36/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 36/2019“), odvolací soud k námitce společnosti dodal, že § 170 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), umožňuje změnit rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán, a nikoli v situaci, kdy došlo ke zrušení společnosti ze zákona. [8] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice (posuzováno podle obsahu dovolání) zda: 1) v situaci, kdy ve veřejné obchodní společnosti zbyl (pouze) jeden společník proto, že účast druhého společníka (právnické osoby) ve společnosti skončila jeho zánikem, a společnost tím byla podle § 113 odst. 1 písm. d) z. o. k. zrušena a vstoupila do likvidace, se zbylý společník může podle § 113 odst. 2 z. o. k. dohodnout s třetí osobou na změně společenské smlouvy společnosti, kterou tato osoba do společnosti přistoupí a na základě které bude společnost trvat i bez společníka (právnické osoby), jehož se důvod zrušení týká, 2) je rejstříkový soud v řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku vázán rozhodnutím, kterým (dříve) rozhodl o zápisu společníka do obchodního rejstříku v tom smyslu, že již není oprávněn posuzovat vznik účasti společníka ve společnosti. [9] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [10] V dovolací argumentaci brojí proti závěru odvolacího soudu, že právní úprava vyžaduje po celou dobu existence veřejné obchodní společnosti účast alespoň dvou jejích společníků. Situaci, kdy má veřejná obchodní společnost jediného společníka, zákon bezpodmínečně nevylučuje, ale naopak předvídá. Je tomu tak například v § 117 z. o. k. upravujícím výpovědní lhůtu dědice podílu. [11] Z toho dovolatelka dovozuje, že právní úprava umožňuje, aby třetí osoba postupem podle § 110 odst. 1 z. o. k. přistoupila i do (dočasně) jednočlenné veřejné obchodní společnosti. Opačný závěr odvolacího soudu je podle ní „zbytečně a nedůvodně restriktivní“ a v rozporu s principem „je dovoleno vše, co není výslovně zakázáno“. Tímto postupem nemohou být poškozeni ani věřitelé veřejné obchodní společnosti, neboť společník, který přistoupil do veřejné obchodní společnosti, podle § 110 odst. 2 z. o. k. ručí za dluhy společnosti, včetně dluhů vzniklých před jeho přistoupením. [12] Dovolatelka poukazuje rovněž na to, že soud o „nuceném“ zrušení právnické osoby rozhoduje zpravidla až poté, kdy právnická osoba ani přes jeho výzvu nezjednala nápravu. Zrušení veřejné obchodní společnosti podle § 113 odst. 1 z. o. k. jsou pak její ostatní společníci oprávněni zvrátit tím, že „zjednají nápravu“ podle § 113 odst. 2 až 4 z. o. k. Svědčí-li toto právo více zbylým společníkům, není „rozumného důvodu“, aby právo zvrátit zrušení veřejné obchodní společnosti zrušené podle § 113 odst. 1 z. o. k. neměl taktéž i jediný zbývající společník společnosti [13] Dovolatelka je rovněž přesvědčena, že byl-li společník (na základě pravomocného rozhodnutí soudu) zapsán do obchodního rejstříku, je soud svým rozhodnutím o zápisu vázán a nemůže již v dalším řízení o změně zápisu společnosti v obchodním rejstříku dospět k závěru, že zapsaná osoba se společníkem společnosti nestala. [14] Závěry Nejvyššího soudu formulované v R 36/2019 považuje dovolatelka „za nerelevantní“, neboť nebyla zrušena „sankčním“ rozhodnutím soudu, ale „ze zákona, a na základě zákonných kritérií týkajících se nikoli společnosti, ale jejího společníka“. [15] Dovo