27 Cdo 3120/2023 – Nejvyšší soud

27 Cdo 3120/2023-479 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky BOLID M s. r. o., se sídlem v Praze 1, Voršilská 2085/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26347741, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, za účasti společnosti V Jirchářích 4 s. r. o., se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Zakšínská 615/17, PSČ 190 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 32/2016, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 7 Cmo 56/2021-392, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 7 Cmo 56/2021-392, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2020, č. j. 73 Cm 32/2016-274, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 24. 3. 2016 se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti V Jirchářích 4 s. r. o. (dále jen „společnost“) ze dne 11. 3. 2016. [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 8. 2020, č. j. 73 Cm 32/2016-274, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Společnost ARNAG SE (jako převodce) uzavřela s navrhovatelkou (jako nabyvatelem) dne 28. 1. 2016 smlouvu o převodu podílu (o velikosti 17,5 %) ve společnosti. 2) Za ARNAG SE smlouvu podepsal JUDr. Vladimír Jašek, Ph.D., LL.M. (dále jen „V. J.“), jako člen jejího představenstva. Jeho podpis byl úředně ověřen notářskou tajemnicí A. M. (jež k tomu byla pověřena notářkou L. V.). 3) Za navrhovatelku smlouvu podepsal její jednatel Ing. Vladimír Maršík, Ph.D. (dále jen „V. M.“). Jeho podpis ověřil (jako advokát) V. J. 4) Smlouva byla doručena společnosti (V. J. jakožto jejímu likvidátorovi) a navrhovatelka byla dne 26. 2. 2016 zapsána do obchodního rejstříku jako společník společnosti. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelce nesvědčí právo domáhat se určení neplatnosti napadeného rozhodnutí, neboť se nestala společníkem společnosti. [5] Soud prvního stupně, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 894/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1412/2004, vyložil, že ‚smyslem a účelem požadavku úředního ověření podpisů je dosažení vyšší míry právní jistoty. Toho je při úředním ověření podpisu dosaženo tak, že k podpisu je připojena doložka potvrzující, o čí podpis se jedná. Úřední ověření podpisu, neboli též legalizace, je totiž postup podle § 10 odst. 1 a § 11 odst. 1 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ověřování“), kdy je podpis prováděn za přítomnosti třetí osoby, a to poté, co podepisující osoba prokáže této třetí osobě svou totožnost. Imanentní tomuto postupu přitom je, aby tato třetí osoba byla nestranná a aby neměla žádný zájem na právním jednání, kterého se úřední ověření podpisu týká, neboť právě tato nestrannost a tato absence zájmu dává záruku řádného průběhu úředního ověření podpisu. Připuštěním opačného závěru by se‘ podle soudu prvního stupně „zcela vytratil smysl a účel institutu úředního ověření podpisu a z celého postupu by se stala pouhá formalita bez obsahu; jde přitom zcela zjevně o závěr absurdní“. [6] V. J., který smlouvu podepsal za druhou stranu, nebyl nestrannou osobou, a tudíž nebyl ani jako advokát oprávněn ověřit podpis V. M., jednatele navrhovatelky. Uzavřená smlouva tak postrádá ověření podpisu jednatele navrhovatelky a je z tohoto důvodu (pro nedodržení zákonem předepsané formy) neplatná. [7] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [8] Odvolací soud po obsáhlé rekapitulaci dosavadního průběhu řízení přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně. Jednání V. J. spočívající v ověření podpisu jednatele navrhovatelky V. M. bylo podle odvolacího soudu učiněno ve střetu zájmů a nemá tak účinky úředního ověření podpisu. II. Dovolání [9] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, jež v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (otázky 1 až 5), příp. při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázky 6 a 7), a sice: 1) zda je možné, aby advokát učinil prohlášení o pravosti podpisu protistrany na listině, kterou zároveň sám podepisuje jako statutární orgán druhé smluvní strany, 2) zda je takový postup v souladu se zákonem o ověřování, zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, a usnesením představenstva České advokátní komory č. 4/2006 Věstníku České advokátní komory (dále jen „usnesení ČAK“), 3) zda trpí taková listina nedostatkem formy úředně ověřeného podpisu ve smyslu ustanovení § 582 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), 4) zda je možné na prohlášení advokáta o pravosti podpisu na listině vztáhnout ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), 5) zda je možné použít ustanovení jiného právního předpisu než zákona o advokacii, usnesení ČAK a případně zákona o ověřování k dovození případného střetu zájmů advokáta, 6) zda může prohlášení advokáta o pravosti podpisu, které je v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o advokacii (§ 25a a § 25b) a usnesením ČAK (čl. 3 až 9), zároveň být v rozporu se zákonem podle § 580 o. z., resp. zjevně narušovat veřejný pořádek ve smyslu § 588 o. z. (pro střet zájmů ověřující osoby), a 7) jaký vliv má na toto posouzení § 574 o. z. [10] Dovolatelka je přesvědčena, že soudy posoudily otázku platnosti smlouvy a tudíž i otázku aktivní věcné legitimace dovolatelky nesprávně. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [11] Dovolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož je třeba, aby se na úředním ověření podílela třetí osoba, přičemž namítá, že takový popis postupu nevychází ani ze zákona, ani z judikatury. Odvolacímu soudu pak vytýká, že svoji argumentaci založenou na střetu zájmů neopřel o žádné zákonné ustanovení, natož pak o judikaturu vyšších soudů. [12] Jde-li o smysl a účel požadavku na úřední ověření podpisu stran smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným, poukazuje dovolatelka na (soudem prvního stupně zmíněné) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 894/2006, zdůrazňujíc, že sám podpis smlouvy ani obsah této smlouvy nebyl nikým zpochybňován. Žádná z okolností, představujících překážku pro ověření podpisu advokátem a vypočtených v článku 3 usnesení ČAK nenastala. [13] Závěr o neplatnosti smlouvy o převodu podílu odporuje podle dovolatelky jak usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1412/2004, a ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4808/2017 (podle něhož je k řádnému ověření podpisů třeba, aby prohlášení advokáta o pravosti podpisu obsahovalo všechny náležitosti uvedené v § 25a odst. 2 zákona o advokacii), tak i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014 (uveřejněnému pod číslem 43/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 43/2015“), podle kterého vede nedodržení zákonem stanovené formy právního jednání k jeho neplatnosti pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel požadavku na určitou formu. III. Přípustnost dovolání [14] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [15] Dovolatelka (posuzováno podle obsahu dovolání) předestírá Nejvyššímu soudu otázku, zda lze na prohlášení o pravosti podpisu zástupce jedné strany smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným, učiněné advokátem podle § 25a zákona o advokacii, hledět tak, jako by nebylo učiněno, jenom proto, že tentýž advokát byl současně zástupcem druhé strany smlouvy, a zda tato okolnost způsobuje absolutní neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. [16] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení této otázky, neboť napadené rozhodnutí na jejím posouzení závisí a současně jde o otázku, jež dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena. IV. Důvodnost dovolání [17] Dovolání je důvodné. [18] S ohledem na okolnosti projednávané věci je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především zákon o advokacii ve znění účinném do 30. 6. 2022 a zákon č. 90/2012 Sb., o ob