27 Cdo 3482/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3482/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2019 Spisová značka:27 Cdo 3482/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3482.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu mezinárodní Dotčené předpisy:čl. 17,18 Nařízení (EU) č. 1215/2012 Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:15. 7. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.7.2019II.ÚS 2356/19 II.ÚS 2356/19 JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto30.7.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3482/2017-338 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Fyrbachem, LL.M., advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1932/13, PSČ 602 00, proti žalované Saxo Bank A/S, se sídlem v Hellerupu, Philip Heymans Allé 15, 2900, Dánské království, reg. číslo 15731249, podnikající v České republice prostřednictvím Saxo Bank A/S, organizační složky, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3a, PSČ 110 00, identifikační číslo 28949587, zastoupené JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, PSČ 186 00, o zaplacení 103.133,631 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 182/2015, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 5 Cmo 310/2016-135, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 22. 7. 2015 se žalobce domáhá na žalované zaplacení 103.133,631 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené žalovanou porušením smluvních povinností při obchodování s měnovými páry. [2] Žalovaná vznesla (současně s prvním úkonem – odporem proti platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2015, č. j. 56 Cm 182/2015-28, a následně rovněž ve vyjádření k žalobě) námitku nedostatku pravomoci Městského soudu v Praze, namítajíc, že mezi žalobcem a žalovanou byla sjednána prorogační doložka určující příslušnost dánského soudu Maritime & Commercial Court of Copenhagen (dále též jen „dánský soud“). [3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 7. 2016, č. j. 56 Cm 182/2015-107, rozhodl, že řízení se z důvodu nedostatku pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci nezastavuje (výrok. I.) a že se řízení k návrhu žalované nepřerušuje (výrok II.). [4] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Žalobce je státním občanem České republiky s trvalým bydlištěm v České republice. 2/ Žalovaná má sídlo v Dánském království a v České republice má umístěnou organizační složku. 3/ Žalobce zaslal žalované dne 21. 7. 2013 elektronickou formulářovou žádost o založení investičního účtu pro obchodování s měnovými páry prostřednictvím elektronické platformy SAXOTRADER provozované žalovanou. 4/ Za účelem dokončení nastavení účtu byl žalobce e-mailem v českém jazyce ze dne 22. 7. 2013 vyzván žalovanou k potvrzení osobních údajů, k přijetí všeobecných obchodních podmínek, k prohlášení o přiznání rizika u komplexních produktů, k přijetí podmínek pro obchodování s cennými papíry, obchodních podmínek pro správu svěřeného majetku a obchodních podmínek pro mezinárodní převod finančních prostředků. 5/ Smlouva mezi žalobcem a žalovanou o investici do měnového páru na prodej EUR/CHF nebyla uzavřena v písemné formě. 6/ Všeobecné obchodní podmínky obsahují v článku 29. 2. prorogační doložku, která pro spory týkající se smlouvy určuje příslušnost dánského soudu. [5] Na takto ustaveném základě soud uvedl, že pro posouzení důvodnosti námitky žalované o nedostatku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů je rozhodující úprava obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“), jež nabylo účinnosti dne 10. 1. 2015, neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 22. 7. 2015. Česká republika a Dánské království jsou členy Evropské unie. Dánské království pak v souladu s článkem 3 odst. 2 Dohody mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 19. 10. 2005 oznámilo dopisem ze dne 20. 12. 2012 Komisi své rozhodnutí obsah nařízení Brusel I bis provést. Nařízení Brusel I bis se proto ve vztazích mezi Evropskou unií a Dánským královstvím uplatňuje. [6] Soud konstatoval, že příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv je upravena v oddílu 4 nařízení Brusel I bis. Pojem spotřebitel je třeba vykládat v souladu s článkem 2 písm. a) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle kterého se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která ve smlouvách, na které se vztahuje tato směrnice, jedná pro účely, které nespadají do rámce její obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání. [7] Soud uzavřel, že na žalobce je třeba hledět jako na spotřebitele, neboť při realizaci obchodů s měnovými páry zcela zjevně nejednal v rámci obchodní či výrobní činnosti nebo povolání, otevření účtu nesouvisí s jeho tehdejší profesí auditora, nyní úvěrového analytika, po celou dobu trvání smluvního vztahu byl významně slabší stranou, nepodniká, nemá žádné příjmy z podnikání ani živnostenské oprávnění a při investování na finančním trhu prostřednictvím žalované vykonával správu vlastního majetku. Profesionálem v předmětném smluvním vztahu je žalovaná, která je bankou, v České republice podniká prostřednictvím své organizační složky podle článku 17 odst. 2 nařízení Brusel I bis a zaměřuje svou investiční činnost na území České republiky na profesionálním základě za účelem dosažení zisku. [8] Soud dospěl k závěru, podle něhož mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána, neboť žalobce v souladu s článkem 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis podal žalobu u soudu místa, kde má bydliště. [9] Nedůvodnou shledal soud prvního stupně námitku žalované, podle které je v souladu s článkem 25 nařízení Brusel I bis dána pravomoc dánského soudu, neboť ta je založena prorogační doložkou sjednanou v článku 29. 2. všeobecných obchodních podmínek. Soud uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byly platně sjednány všeobecné obchodní podmínky, avšak ve spotřebitelských věcech lze platně uzavřít prorogační doložku pouze za podmínek uvedených v článku 19 nařízení Brusel I bis. V projednávané věci se však o žádný z případů předvídaných v uvedeném ustanovení nejedná, prorogační doložka je proto neplatná. [10] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesení soudu prvního stupně potvrdil. [11] Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně. Doplnil, že žalobce nakupoval cizí měny za své osobní úspory za účelem osobní potřeby, fakticky se tak jednalo o správu vlastního majetku. Při snaze o zhodnocení osobních úspor za účelem uspokojení osobních potřeb není podle odvolacího soudu důvod rozlišovat mezi účastí v systému penzijního připojištění, investováním do podílových fondů, investičních certifikátů, komodit, nemovitostí či akcií a investováním do měnových párů. [12] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva (uvedených níže pod písmeny a/ až e/), které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny, a otázek procesního práva (uvedených níže pod písmeny f/ a g/), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu. [13] Jde o otázky: a/ Je měnový kurz investičním nástrojem dle § 3 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále též jen „zákon“)? b/ Je obchodování s měnovými kurzy prováděné fyzickou osobou na vlastní účet tzv. hlavní investiční službou ve smyslu § 4 odst. 2 písm. c) zákona? c/ Je účast fyzické osoby v systému penzijního připojištění obchodováním s investičními nástroji dle zákona? d/ Má fyzická osoba, která na svůj účet samostatně a pravidelně provádí obchody s investičními nástroji jako hlavní investiční službu dle zákona, postavení spotřebitele ve smyslu Nařízení Brusel I bis? e/ Má fyzická osoba, která na svůj účet samostatně a pravidelně provádí obchody s investičními nástroji za účelem dosažení zisku, postavení spotřebitele ve smyslu nařízení Brusel I bis, pokud obchody provádí za své osobní ú