27 Cdo 3554/2017 – Nejvyšší soud

27 Cdo 3554/2017-140 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce V. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Meliškem, advokátem, se sídlem v Brně, Štefánikova 136/66, PSČ 612 00, proti žalované České poště, s. p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, PSČ 225 99, identifikační číslo osoby 47114983, o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 1. 2015, č. j. 39 C 11/2014-44, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 11/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016, č. j. 17 Co 433/2015-114, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 1. 2015, č. j. 39 C 11/2014-44, uložil žalované zaplatit žalobci 10.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) [dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“]. [2] Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dne 28. 4. 2015 žalobu pro zmatečnost, ve které namítala, že soud prvního stupně rozhodoval ve věci, jež nenáleží do pravomoci soudů [uplatňujíc zmatečnostní důvod dle § 229 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], nýbrž - v souladu s § 6a a § 36a odst. 1 písm. e) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákona o poštovních službách) - Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen „zákon“ či „zákon o poštovních službách“ a „ČTÚ“). [3] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 29. 7. 2015, č. j. 39 C 11/2014-93, žalobu pro zmatečnost podanou žalovanou proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) [dále jen „usnesení soudu prvního stupně“]. [4] Vyšel přitom z toho, že rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 10.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jež žalobci vznikla dodáním viditelně poškozené zásilky s neúplným obsahem. [5] Soud dovodil, že stanoví-li zákon o poštovních službách, že ČTÚ v rámci řízení o námitce proti vyřízení reklamace rozhodne i o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo tohoto zákona, tj. o odpovědnosti provozovatele za vzniklou škodu a jeho povinnosti škodu nahradit, „nikterak nevylučuje povinnost soudu projednat žalobu o náhradu škody vzniklé z porušení povinností vyplývajících z poštovní smlouvy“. [6] Pravomoc soudu takovou žalobu projednat není v zákoně o poštovních službách „nijak vyloučena“, ani v něm není explicitně uvedeno, že o nárocích na náhradu škody vzniklé porušením povinností sjednaných v poštovní smlouvě je oprávněn rozhodovat pouze ČTÚ. Zákon navíc nepodmiňuje uplatnění nároku na náhradu škody vznesením námitky u ČTÚ, neboť nikde neuvádí, že by nárok nepodáním námitky zanikl (prekluduje pouze právo podat námitku proti vyřízení reklamace k ČTÚ), konstatoval soud. [7] V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze k odvolání žalované změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc postoupil ČTÚ (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [8] Odvolací soud poukázal na § 7 odst. 1 a 2 o. s. ř., podle něhož může zvláštní zákon stanovit, že určitou věc, která je svojí povahou soukromoprávní, projednává a rozhoduje jiný orgán než soud. Svěří-li zvláštní zákon soukromoprávní věc do pravomoci správního orgánu, je tím v témže rozsahu, nestanoví-li takový zákon výslovně jinak, vyloučena pravomoc soudu, aniž by to zvláštní zákon musel stanovit explicitně. [9] O tento případ jde dle názoru odvolacího soudu v projednávané věci. Rozhodnutí o nároku z titulu náhrady škody na zásilce přepravované žalovanou je právě onou věcí, na níž dopadá výjimka z generální klauzule § 7 odst. 1 o. s. ř., a proto o ní rozhoduje nikoliv soud, ale ve smyslu § 6a odst. 1 a 2 ve spojení s § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách ČTÚ. [10] Úvahy soudu prvního stupně o oddělení námitkového řízení a řízení o náhradě škody nemohou z pohledu § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách obstát, neboť bez včasného podání námitky proti vyřízení reklamace provozovatelem poštovních služeb nelze o přiznání nároku na náhradu škody uvažovat. [11] Odvolací soud považoval za vyloučené, aby vedle výslovně zakotvené pravomoci správního orgánu, který může o uplatněném nároku rozhodovat jen při dodržení zákonem stanovené prekluzivní lhůty, bylo možné „současně dovozovat paralelní pravomoc soudu“, přičemž by řízení před soudem naopak žádnou takovou lhůtou svázáno nebylo. [12] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdí, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [13] Podle názoru dovolatele směřuje námitkové řízení dle § 6a zákona o poštovních službách „k nápravě vad reklamačního řízení“, nikoli primárně k rozhodování o nárocích na náhradu škody. Z uvedeného ustanovení proto nelze dovozovat vynětí sporů o náhradu škody z pravomoci obecných soudů. Zanikne-li právo uplatnit námitku proti vyřízení reklamace, případný spor o náhradu škody projednává a rozhoduje civilní soud. Dovolatel se domnívá, že právě takový spor je veden v projednávané věci. [14] Dovolatel brojí i proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je vymožení případného nároku na náhradu škody v civilním řízení podmíněno uplatněním námitky proti vyřízení reklamace dle § 6a zákona o poštovních službách. V zákoně je stanoveno, že prekluduje pouze právo uplatnit námitku proti vyřízení reklamace; neuplatněním námitky však k zániku nároku na náhradu škody nedochází. Takový výklad by vytvářel ničím neodůvodněné zvýhodnění žalované: nároky na náhradu škody vůči ní by zanikaly ve lhůtě 1 měsíce od vyřízení reklamace, zatímco nároky na náhradu škody proti jiným subjektům by podléhaly toliko promlčení v obecné promlčecí lhůtě. [15] Dovolatel poukazuje i na skutečnost, že žalovaná jej o možnosti (resp. v případě správnosti závěrů odvolacího soudu nutnosti) podat námitku proti vyřízení reklamace nijak nepoučila. [16] Žalovaná ve vyjádření k dovolání brojí proti jednotlivým dovolacím námitkám a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, resp. zamítl. [17] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [18] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. [omezení zakotvené v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se v projednávané věci neuplatní, neboť předmětem řízení je nárok ze spotřebitelské smlouvy] k posouzení otázky pravomoci k rozhodování sporů o náhradu škody způsobené provozovatelem poštovních služeb spočívající v úbytku obsahu poštovní zásilky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. [19] Dovolání není důvodné. [20] Nejvyšší soud úvodem podotýká, že žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek v občanském soudním řízení, který lze podat proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Je prostředkem k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je-li takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda po stránce skutkové nebo právní jsou nebo nejsou věcně správná (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2868/2008). I. K výkladu § 7 odst. 1 o. s. ř. [21] Znění občanského soudního řádu účinné do 31. 12. 2013 je rozhodné i pro posouzení otázky pravomoci rozhodnout projednávanou věc, neboť žalobce zjistil vznik škody a poštovní službu reklamoval dne 21. 3. 2013, reklamace byla vyřízena dne 9. 4. 2013 a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podal žalobce u soudu prvního stupně dne 2. 10. 2013. [22] Z § 7