27 Cdo 3554/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3554/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2018 Spisová značka:27 Cdo 3554/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3554.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poštovní služby Pravomoc soudu Náhrada škody Žaloba pro zmatečnost Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 6a předpisu č. 29/2000Sb. § 36a odst. 1 písm. e) předpisu č. 29/2000Sb. § 7 odst. 1 o. s. ř. § 13 odst. 1 předpisu č. 29/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3554/2017-140 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce V. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Meliškem, advokátem, se sídlem v Brně, Štefánikova 136/66, PSČ 612 00, proti žalované České poště, s. p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, PSČ 225 99, identifikační číslo osoby 47114983, o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 1. 2015, č. j. 39 C 11/2014-44, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 11/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016, č. j. 17 Co 433/2015-114, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 1. 2015, č. j. 39 C 11/2014-44, uložil žalované zaplatit žalobci 10.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) [dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“]. [2] Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dne 28. 4. 2015 žalobu pro zmatečnost, ve které namítala, že soud prvního stupně rozhodoval ve věci, jež nenáleží do pravomoci soudů [uplatňujíc zmatečnostní důvod dle § 229 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], nýbrž - v souladu s § 6a a § 36a odst. 1 písm. e) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákona o poštovních službách) - Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen „zákon“ či „zákon o poštovních službách“ a „ČTÚ“). [3] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 29. 7. 2015, č. j. 39 C 11/2014-93, žalobu pro zmatečnost podanou žalovanou proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) [dále jen „usnesení soudu prvního stupně“]. [4] Vyšel přitom z toho, že rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 10.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jež žalobci vznikla dodáním viditelně poškozené zásilky s neúplným obsahem. [5] Soud dovodil, že stanoví-li zákon o poštovních službách, že ČTÚ v rámci řízení o námitce proti vyřízení reklamace rozhodne i o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo tohoto zákona, tj. o odpovědnosti provozovatele za vzniklou škodu a jeho povinnosti škodu nahradit, „nikterak nevylučuje povinnost soudu projednat žalobu o náhradu škody vzniklé z porušení povinností vyplývajících z poštovní smlouvy“. [6] Pravomoc soudu takovou žalobu projednat není v zákoně o poštovních službách „nijak vyloučena“, ani v něm není explicitně uvedeno, že o nárocích na náhradu škody vzniklé porušením povinností sjednaných v poštovní smlouvě je oprávněn rozhodovat pouze ČTÚ. Zákon navíc nepodmiňuje uplatnění nároku na náhradu škody vznesením námitky u ČTÚ, neboť nikde neuvádí, že by nárok nepodáním námitky zanikl (prekluduje pouze právo podat námitku proti vyřízení reklamace k ČTÚ), konstatoval soud. [7] V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze k odvolání žalované změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc postoupil ČTÚ (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [8] Odvolací soud poukázal na § 7 odst. 1 a 2 o. s. ř., podle něhož může zvláštní zákon stanovit, že určitou věc, která je svojí povahou soukromoprávní, projednává a rozhoduje jiný orgán než soud. Svěří-li zvláštní zákon soukromoprávní věc do pravomoci správního orgánu, je tím v témže rozsahu, nestanoví-li takový zákon výslovně jinak, vyloučena pravomoc soudu, aniž by to zvláštní zákon musel stanovit explicitně. [9] O tento případ jde dle názoru odvolacího soudu v projednávané věci. Rozhodnutí o nároku z titulu náhrady škody na zásilce přepravované žalovanou je právě onou věcí, na níž dopadá výjimka z generální klauzule § 7 odst. 1 o. s. ř., a proto o ní rozhoduje nikoliv soud, ale ve smyslu § 6a odst. 1 a 2 ve spojení s § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách ČTÚ. [10] Úvahy soudu prvního stupně o oddělení námitkového řízení a řízení o náhradě škody nemohou z pohledu § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách obstát, neboť bez včasného podání námitky proti vyřízení reklamace provozovatelem poštovních služeb nelze o přiznání nároku na náhradu škody uvažovat. [11] Odvolací soud považoval za vyloučené, aby vedle výslovně zakotvené pravomoci správního orgánu, který může o uplatněném nároku rozhodovat jen při dodržení zákonem stanovené prekluzivní lhůty, bylo možné „současně dovozovat paralelní pravomoc soudu“, přičemž by řízení před soudem naopak žádnou takovou lhůtou svázáno nebylo. [12] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdí, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [13] Podle názoru dovolatele směřuje námitkové řízení dle § 6a zákona o poštovních službách „k nápravě vad reklamačního řízení“, nikoli primárně k rozhodování o nárocích na náhradu škody. Z uvedeného ustanovení proto nelze dovozovat vynětí sporů o náhradu škody z pravomoci obecných soudů. Zanikne-li právo uplatnit námitku proti vyřízení reklamace, případný spor o náhradu škody projednává a rozhoduje civilní soud. Dovolatel se domnívá, že právě takový spor je veden v projednávané věci. [14] Dovolatel brojí i proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je vymožení případného nároku na náhradu škody v civilním řízení podmíněno uplatněním námitky proti vyřízení reklamace dle § 6a zákona o poštovních službách. V zákoně je stanoveno, že prekluduje pouze právo uplatnit námitku proti vyřízení reklamace; neuplatněním námitky však k zániku nároku na náhradu škody nedochází. Takový výklad by vytvářel ničím neodůvodněné zvýhodnění žalované: nároky na náhradu škody vůči ní by zanikaly ve lhůtě 1 měsíce od vyřízení reklamace, zatímco nároky na náhradu škody proti jiným subjektům by podléhaly toliko promlčení v obecné promlčecí lhůtě. [15] Dovolatel poukazuje i na skutečnost, že žalovaná jej o možnosti (resp. v případě správnosti závěrů odvolacího soudu nutnosti) podat námitku proti vyřízení reklamace nijak nepoučila. [16] Žalovaná ve vyjádření k dovolání brojí proti jednotlivým dovolacím námitkám a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, resp. zamítl. [17] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [18] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. [omezení zakotvené v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se v projednávané věci neuplatní, neboť předmětem řízení je nárok ze spotřebitelské smlouvy] k posouzení otázky pravomoci k rozhodování sporů o náhradu škody způsobené provozovatelem poštovních služeb spočívající v úbytku obsahu poštovní zásilky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. [19] Dovolání není důvodné. [20] Nejvyšší soud úvodem podotýká, že žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek v občanském soudním řízení, který lze podat proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Je prostředkem k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takov