27 Cdo 464/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 464/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2023 Spisová značka:27 Cdo 464/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.464.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poučovací povinnost soudu Péče řádného hospodáře Dotčené předpisy:§ 118a odst. 1,3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 464/2023-559 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužnice IRP Krejčí, s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Jiřího Herolda 1564/2, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25855557, zastoupeného JUDr. Janem Skřipským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. Lubomíru Krejčímu, narozenému 24. 5. 1962, bytem ve Fryčovicích č. p. 177, PSČ 739 45, zastoupenému JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, za účasti Ing. Radima Krejčího, narozeného 20. 4. 1964, bytem v Ostravě, Krmelínská 527/313, PSČ 724 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Jiřím Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, o zaplacení 1.690.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 5/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2022, č. j. 8 Cmo 107/2020-467, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2022, č. j. 8 Cmo 107/2020-467, se ve druhém výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2017 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení 1.690.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou měl žalovaný jako jednatel společnosti IRP Krejčí, s. r. o. "v likvidaci" (dále též jen „dlužnice“), způsobit porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. [2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 12. 2019, č. j. 28 Cm 5/2018-328, uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnici 908.670,62 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 781.329,38 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), o odměně opatrovnice (výrok IV.) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky V. a VI.). [3] Ve svém rozhodnutí soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalovaný byl zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel dlužnice od jejího vzniku dne 7. 4. 2000 do 15. 5. 2017, a to se samostatným jednatelským oprávněním. Dne 15. 5. 2017 byl z obchodního rejstříku vymazán se zapsaným dnem zániku funkce 12. 5. 2017. Dne 11. 5. 2018 byl opětovně zapsán do obchodního rejstříku jako jednatel dlužnice s datem vzniku funkce dne 7. 4. 2000. 2) Žalovaný převedl z bankovních účtů dlužnice na svůj „soukromý“ účet dne 10. 5. 2017 částku 480.000 Kč, dne 11. 5. 2017 částku 210.000 Kč a dne 16. 5. 2017 částku 1.000.000 Kč; celkem 1.690.000 Kč. 3) Vedlejší účastník jako jednatel dlužnice vyzval žalovaného dopisem ze dne 16. 5. 2017 k vrácení takto převedených částek. 4) Žalovaný ze „soukromého“ účtu zaplatil závazky dlužnice v celkové výši 327.329,38 Kč, a to úhradou na ni vystavených faktur. 5) Žalovaný vložil do pokladny dlužnice dne 30. 8. 2017 částku 50.000 Kč, dne 20. 10. 2017 částku 350.000 Kč, dne 27. 5. 2019 částku 17.000 Kč a dne 24. 9. 2019 částky 17.000 Kč a 20.000 Kč; v souhrnu tedy 454.000 Kč. 6) Žalovaný ze „soukromého“ účtu odeslal dne 17. 5. 2017 zálohy na mzdy zaměstnanců dlužnice za duben 2017 ve výši celkem 612.337 Kč. 7) Žalovaný ze „soukromého“ účtu odeslal zálohy na mzdy zaměstnanců dlužnice, a to dne 25. 7. 2017 ve výši 22.082 Kč, dne 23. 8. 2017 ve výši 52.363 Kč, dne 25. 8. 2017 ve výši 9.900 Kč, dne 18. 9. 2017 ve výši 84.196 Kč, dne 16. 10. 2017 ve výši 99.903 Kč, dne 16. 11. 2017 ve výši celkem 89.810,50 Kč a dne 15. 12. 2017 ve výši 43.894,50 Kč. 8) Z účtu dlužnice byly dne 22. 5. 2017 „vyplaceny exekuce, insolvence a mzdy zaměstnancům“. 9) Výzvou k úhradě dluhu ze dne 26. 10. 2018 a předžalobní výzvou ze dne 2. 4. 2019 vyzvala dlužnice, jednající zmocněncem M. R. a následně advokátem Mgr. Jaromírem Parobkem, zaměstnance dlužnice k vrácení částky, která jim byla poskytnuta „za účelem krátkodobé finanční výpomoci“. 10) Na základě jednostranného zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 26. 7. 2019, dne 4. 9. 2019, dne 5. 9. 2019, dne 9. 9. 2019, dne 24. 9. 2019, dne 14. 11. 2019 a dne 20. 11. 2019 započetl žalovaný na jedné straně pohledávky dlužnice vůči jeho osobě vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení poté, co na svůj soukromý účet obdržel finanční prostředky určené dlužnici, představující vrácení záloh na mzdy jejích zaměstnanců za duben 2017, a na druhé straně své pohledávky vůči dlužnici vzniklé ze smluv o zápůjčkách a z nájemní smlouvy ze dne 20. 3. 2008. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně, odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněného pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že žalovaný při převodu finančních prostředků nejednal s péčí řádného hospodáře. Peněžní prostředky nebyly převedeny na depozitní účet dlužnice, ale na „soukromý“ účet žalovaného, ke kterému neměla dlužnice žádné dispoziční právo. Dlužnici vznikla škoda ve výši celkem 1.690.000 Kč, „když došlo ke zmenšení majetku dlužnice právě o tuto částku, která byla z majetkové sféry dlužnice převedena do majetkové sféry žalovaného“. [5] Žalovaný „v mezidobí“ část škody uhradil. Do pokladny dlužnice vložil celkem 454.000 Kč. Soud v řízení „neposuzoval a ani posuzovat nemohl, zda s prostředky, které takto byly vloženy do pokladny dlužnice, bylo dále nakládáno v souladu s péčí řádného hospodáře…“. Dále žalovaný uhradil závazky dlužnice v celkové výši 327.329,38 Kč, když hradil faktury vystavené na dlužnici. Soud naopak neshledal „za skutečnost vedoucí ke zmenšení či zániku škody úhradu záloh na mzdy a jiné platby za zaměstnance a dále zápočty provedené žalovaným dne 26. 7. 2019, 4. 9. 2019, 5. 9. 2019, 9. 9. 2019, 24. 9. 2019, 14. 11. 2019 a 20. 11. 2019“. [6] Odkazuje na § 346d odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 389/2014, uveřejněný pod číslem 51/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, soud uvedl, že je vyloučeno, aby povinnost zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnanci převzala třetí osoba. Zaslal-li žalovaný ze „soukromého“ účtu zaměstnancům dlužnice zálohy na mzdu v celkové výši 1.014.486 Kč, nehradil závazek dlužnice, ale jednalo se z jeho strany o plnění bez právního důvodu. Obdobný závěr se uplatní ve vztahu k částkám uhrazeným žalovaným na srážkách ze mzdy, neboť i zde platí, že povinnost provést danou srážku má výhradně zaměstnavatel. Vzhledem k tomuto právnímu posouzení věci se soud blíže nezabýval tím, zda zde existoval závazek dlužnice hradit svým zaměstnancům zálohy na mzdy a zda takto byly vypláceny prostředky „skutečným“ zaměstnancům dlužnice. [7] Ve vztahu k jednostranným zápočtům žalovaného soud uzavřel, že žalovaný započítával „neexistentní pohledávky“ dlužnice, neboť dlužnice „žádnými pohledávkami vůči svým zaměstnancům z titulu nároku na vrácení vyplacených záloh na mzdu nedisponuje a nedisponovala“. [8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného proti výrokům I., III., IV., V. a VI. a vedlejšího účastníka proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání žalovaného proti výroku IV. (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 766.670,62 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (druhý výrok), zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 142.000 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, ve výroku II. ohledně částky 381.329,38 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím a ve výrocích III., V. a VI. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (třetí výrok). [9] V průběhu odvolacího řízení byl rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2021, č. j. KSOS 34 INS 6598/2019-A101, zjištěn úpadek dlužnice, na její majetek byl prohlášen konkurs a ustaven insolvenční správce, který navrhl pokračovat v řízení a vstoupil do řízení na místo žalobce. [10] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož žalovan