27 Cdo 936/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 936/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2025 Spisová značka:27 Cdo 936/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.936.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Péče řádného hospodáře Jednatel Společnost s ručením omezeným Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. § 157 o. s. ř. § 132 odst. 3 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 936/2024-416 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JUDr. Jany Fialové, se sídlem v Praze 4, Točitá 1964/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25804685, jako insolvenční správkyně dlužnice StavGaz CZ, s. r. o., se sídlem v Měchenicích, Na Vyhlídce 251, PSČ 252 06, identifikační číslo osoby 48116084, zastoupené Mgr. Jiřím Chlaněm, advokátem, se sídlem v Praze 4, Točitá 1964/34, PSČ 140 00, proti žalovanému Miroslavu Šumovi, zastoupenému Mgr. Michalem Gottwaldem, advokátem, se sídlem v Krásné Lípě, Masarykova 38/18, PSČ 407 46, o zaplacení 17.142.900 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 392/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 6 Cmo 133/2022-402, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 49 Cm 392/2013-368, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 6 Cmo 133/2022-402, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou ze dne 26. 4. 2012 doručenou původně Okresnímu soudu Praha-západ dne 17. 5. 2012 se žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužnice StavGaz CZ, s. r. o. (dále též jen „společnost“), domáhala po žalovaném zaplacení 17.142.900 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný jako jednatel společnosti v období od 8. 11. 2010 do 25. 8. 2011 vyčerpal z účtu společnosti částku 15.822.000 Kč a dne 3. 1. 2011 převedl z účtu společnosti na vlastní účet částku 1.320.900 Kč, přičemž není zřejmé, zda tyto prostředky použil ve prospěch společnosti. [2] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 49 Cm 392/2013-368, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [4] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Předchozím usnesením ze dne 30. 10. 2020, č. j. 12 Cmo 143/2020-279, Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 49 Cm 392/2013-259, kterým byla žaloba zamítnuta, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [5] Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání. [6] Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [7] Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [8] Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu otázky hmotného práva, které podle jejího názoru „v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny“. Jde o otázky, zda je v souladu s péčí řádného hospodáře jednání žalovaného, který uzavře smlouvu o půjčce jako jediný společník se společností, jejímž jménem zároveň jedná, aniž by v rozporu s § 132 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), zajistil úřední ověření podpisů, a zda je v souladu s péčí řádného hospodáře skutečnost, že žalovaný nezajistil řádné vedení účetnictví společnosti, neboť nezajistil jeho „záložní kopii“. [9] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k otázce rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního v řízení o náhradu škody způsobené porušením povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře se podává, že důkazní břemeno o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře, nese jednatel. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce, a nikoliv žalovaný člen orgánu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3775/2008, ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 250/2015, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4590/2016, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3553/2018, ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 496/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1238/2019, ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2293/2021). [10] Dále se z ustálené judikatury dovolacího soudu přijaté k otázce vztahu příčiny a následku jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu (mimo jiné) podává, že příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nenastal (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006, ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2142/2007, ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 4495/2007, ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3168/2013, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2539/2016, ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 446/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3266/2016, a v nich citovanou judikaturu). [11] Dovolatelce lze přisvědčit, že jednání žalovaného, který nenechal úředně ověřit podpisy na smlouvě o půjčce, ačkoli k tomu byl povinen podle § 132 odst. 3 obch. zák., může být považováno za jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře. Avšak skutečnost, že na smlouvě o půjčce nejsou úředně ověřené podpisy, není v příčinné souvislosti s dovolatelkou tvrzeným vznikem škody ve výši 1.320.900 Kč. Jinak řečeno, nepřítomnost úředně ověřených podpisů na smlouvě nevypovídá ničeho o tom, zda žalovaný skutečně společnosti půjčil částku 1.320.900 Kč, kterou si následně převedl z účtu společnosti na svůj účet. Soudy přitom vyšly ze zjištění, že žalovaný společnosti uvedenou částku dne 18. 1. 2010 poskytl v hotovosti „na řádný chod společnosti s tím, že společnost se ji zavázala vrátit nejpozději do 31. 1. 2011. [12] K otázce zajištění řádného vedení účetnictví se z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1591/2018, a v něm citované judikatury, podává, že nezajistí-li jednatel společnosti řádné vedení účetnictví, neznamená to samo o sobě vznik škody na majetku společnosti. Navíc dovolatelka spatřuje pochybení žalovaného v tom, že nezajistil vyhotovení kopie účetnictví, což bez dalšího neznamená, že nezajistil řádné vedení účetnictví. Ani skutečnost, že žalovaný nezajistil kopii účetnictví společnosti (jež posléze „shořelo v prostorách společnosti“), však není v příčinné souvislosti s dovolatelkou tvrzeným vznikem škody ve výši 15.822.000 Kč. [13] Dovolatelka má za to, že „k přijetí závěru, že při nakládání s prostředky společnosti dostál žalovaný požadavkům péče řádného hospodáře, nepostačuje zjištění, že praxe u společnosti byla taková, že se jí vystavené faktury vyplácely ihned nebo prostřednictvím zálohových hotovostních plateb z pokladny žalovaným“. [14] Touto námitkou však dovolatelka ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhraz