28 Cdo 1089/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1089/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2004 Spisová značka:28 Cdo 1089/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1089.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 221 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1089/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Města P., zastoupeného advokátkou, proti žalované S. B. s.r.o., o zaplacení částky 48.249,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 16 C 35/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14.1.2004, č. j. 14 Co 351/2003-58, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14.1.2004, č.j. 14 Co 351/2003-58, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň-město jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16.4.2003, č.j. 16 C 35/2003-38, v odstavci I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 6,5 % úrok z prodlení z částky 40.983,- Kč od 16.11.2001 do 22.1.2003. Současně v odstavci II. řízení do částky 40.983,- Kč s příslušenstvím zastavil a v odstavci III. žalobu na zaplacení částky 7.266,- Kč s příslušenstvím zamítl. Vyšel ze zjištění, že dne 27.12.1999 uzavřel žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce smlouvu o nájmu nebytových prostor. Dále vzal za prokázáno, že předmětem nájmu byly prostory v přízemí domu č.p. 1063/21 v P. a účel nájmu byl používání těchto prostor jako skladu, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou. Rovněž vzal za prokázané, že v článku 4 této smlouvy byla mezi účastníky sjednána výše nájemného s tím, že nájemné a zálohy na služby jsou splatné měsíčně nejdéle do 15. dne běžného kalendářního měsíce na účty pronajímatele. Dále zjistil, že došlo k započtení částky 2.683,- Kč, a to v lednu 2000 a stejné částky v únoru 2000 na úhradu nájemného. Dospěl k závěru, že žalovaná byla v rozhodném období nájemkyní nebytových prostor a jako nájemkyně těchto prostor dlužila za období roku 2000 a roku 2001 částku 40.983,- Kč, k jejíž úhradě došlo až dne 22.1.2003. Zaujal názor, že žalobní návrh co do částky 7.266,- s příslušenstvím k této částce je nutno zamítnout, a to vzhledem k tomu, že došlo k pochybení na straně žalobce při provádění evidence plateb nájemného za měsíce leden, únor 2000 a částka nájemného ve výši 1.916,- Kč za měsíc leden 2002 rovněž nebyla oprávněná, neboť v té době již žalobce nebyl vlastníkem předmětných nebytových prostor. Žalobnímu návrhu tedy vyhověl pouze co do úroku z prodlení z částky 40.980,- Kč od 16.11.2001 do 22.1.2003, neboť žalovaná se dostala do prodlení tím, že nájemné neplatila řádně a včas. Lhůtu k plnění stanovil žalované v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14.1.2004, č.j. 14 Co 351/2003-58, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a řízení ohledně 6,5 % úroku z prodlení z částky 40.983,- Kč od 16.11.2001 do 22.1.2003 zastavil. Vzal za prokázáno, že žaloba byla podána za žalobce advokátkou Mgr. P. L., která své zmocnění k zastupování žalobce v tomto řízení prokazovala plnou mocí, kterou jí udělila dne 28.1.2002 J. M., starostka Městského obvodu P. Podle odvolacího soudu účastník se může dát v řízení zastupovat ve smyslu § 24 odst. 1 o.s.ř. zástupcem, jehož si zvolí a účastníkem řízení na straně žalobce je Město P. Věc posoudil podle § 20 odst. 1, 2 o.z. s tím, že plnou moc k zastupování právnické osoby před soudem může udělit jen statutární orgán a tím je v dané věci podle § 103 odst. 1 ve spojení s § 5 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. primátor, který zastupuje město navenek, a nikoli starostka Městského obvodu Plzeň 3. Dovodil, že Mgr. L. neprokázala, že je oprávněná za žalobce v této věci jednat. Dospěl k závěru, že vystupuje-li někdo jako zmocněnec nebo zástupce účastníka, aniž by předložil soudu plnou moc (§ 28 odst. 1 o.s.ř.), jde o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit výzvou soudu k předložení plné moci, k němuž však v dané věci nedošlo. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 9.4.2004 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele odvolací soud nesprávně dovodil, že řízení trpí nedostatkem podmínek řízení, pro které v něm nelze pokračovat. Vytýkal odvolacímu soudu, že vadu podmínek řízení spatřoval v tom, že za žalobce (město P.) udělila právnímu zástupci plnou moc starostka Městského obvodu P. a nikoli primátor města P. Konstatoval, že v souladu § 132 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a článku 30 vyhlášky č. 8/2001 (Statutu) je majetek města Plzeň svěřen do trvalé správy jednotlivých městských obvodů, která znamená možnost nakládat s tímto majetkem samostatně v plném rozsahu vlastnických práv, vyjma zcizování nemovitého majetku. Poukazoval též na článek 30 odstavce 13 Statutu s tím, že městské obvody jednají jménem města jako vlastníka nemovitostí ve všech soudních řízeních, které se týkají nemovitého majetku ve správě obvodu. Rovněž tvrdil, že oprávnění starosty městského obvodu jednat za statutární město vyplývá z § 132,133, 134 zákona o obcích, přičemž městské obvody jednají podle § 134 jménem statutárního města v záležitostech jim svěřených zákonem a Statutem. Odkazoval též na článek 16 odstavce 1, 4 Statutu s odůvodněním, že orgánem oprávněným jednat jménem města v těchto záležitostech je starosta městského obvodu, který může udělit jiné osobě plnou moc k zastupování města. Poukazoval na § 134 odst. 1 zákona o obcích, na základě něhož městské obvody jednají za statutární město, jde tedy o jednání právnické osoby samotné, nikoli jen o zastoupení právnické osoby. Nesouhlasil s posouzením jednání starostky městského obvodu podle § 20 odst. 2 o.z. odvolacím soudem, který zpochybnil koncepci samosprávy žalobce ve smyslu § 7 obecního zřízení. Podle dovolatele předmětná plná moc je zcela v souladu se zákonem i se statutem města P. Navrhl proto zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle § 242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45). V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle § 24 odst. 1 o.s.ř., § 20 odst. 1, 2 o.z. V řízení o dovolání bylo třeba posoudit, zda si odvolací soud tato ustanovení také správně vyložil. Podle § 24 o.s.ř. účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce. Podle § 20 odst. 1 o.z. právní úkon