28 Cdo 114/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 114/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2019 Spisová značka:28 Cdo 114/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.114.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 2991 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 11. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3763/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 114/2019-170 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci S. H., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Helenou Koudelkovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Jiráskova 284/10, proti žalované M. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398, o 225.352,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 137 C 33/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. října 2018, č. j. 8 Co 252/2018-115, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Od ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 29. 11. 2016 domáhala, aby právnímu předchůdci žalované (jejímu manželovi) M. K. byla uložena povinnost zaplatit jí částku 225.352,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2014, č. j. 58 D 3182/2013-79, vydaného v řízení o dědictví po L. R., zemřelé dne 5. 12. 2013 (dále též jen „zůstavitelka“), nabyla jako závětní dědička mimo jiné práva a povinnosti ze stavebního spoření u Raiffeisen stavební spořitelny a. s., č. ú. XY, se zůstatkem ke dni úmrtí zůstavitelky ve výši 226.257,45 Kč. Po skončení dědického řízení požádala žalobkyně stavební spořitelnu o výplatu uvedené částky, bylo jí však sděleno, že smlouva o stavebním spoření č. XY byla dne 31. 1. 2014 ukončena na základě výpovědi ze dne 3. 10. 2013 a uspořená částka (ve výši 225.352,28 Kč) byla dne 31. 1. 2014 poukázána na bankovní účet č. XY vedený u GE Money bank a. s., o němž následně žalobkyně zjistila, že „patří“ žalovanému M. K. Ten však odmítl na výzvu žalobkyni uvedenou částku vydat, což zdůvodnil jednak tím, že dědickým rozhodnutím není vázán, a dále tím, že uvedenou částku obdržel od L. R. na základě darovací smlouvy, uzavřené mezi ním, zůstavitelkou a jeho sestrou R. T., kterou však žalobkyni ani na výzvu nepředložil. Žalovaný M. K. se tudíž na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatil. Okresní soud v Ostravě - poté co usnesením ze dne 19. 7. 2017, č. j. 137 C 33/2016-36, rozhodl, že v řízení bude na místě M. K., zemřelého dne 17. 3. 2017, pokračováno s jeho právní nástupkyní pozůstalou manželkou M. K. - rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 137 C 33/2016-80, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 225.352,28 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 51.445 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Heleny Koudelkové, advokátky (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že zůstavitelka uzavřela dne 15. 12. 2000 s Raiffeisen stavební spořitelnou a. s., smlouvu o stavebním spoření č. XY, kterou vypověděla dne 3. 10. 2013, a současně požádala o zaslání naspořených prostředků po ukončení smlouvy na bankovní účet M. K. (č. XY), vedený u GE Money bank a. s. (na nějž dne 4. 10. 2013 vložila žalovaná částku 500 Kč a dne 3. 12. 2013 částku 500 Kč M. K.), že tento účet M. K. zrušil dne 5. 2. 2014, že dne 6. 2. 2014 vybral na pokladně banky zůstatek účtu ve výši 225.767 Kč, že dne 2. 7. 2015 M. K. sepsal prohlášení, dle kterého mu a jeho sestře zůstavitelka uspořenou částku darovala při telefonickém rozhovoru dne 3. 10. 2013, přičemž jeho sestře mělo připadnout z celkové částky 80.000 Kč, že dne 5. 12. 2013 zůstavitelka zemřela a že na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2014, č. j. 58 D 3182/2013-79, vydaného v řízení o dědictví po L. R. nabyla žalobkyně jako závětní dědička mimo jiné práva a povinnosti ze stavebního spoření u Raiffeisen stavební spořitelny a. s., č. ú. XY, se zůstatkem ke dni úmrtí zůstavitelky ve výši 226.257,45 Kč. Soud prvního stupně s odkazem na § 10 Smluvních podmínek stavebního spoření Raiffeisen stavební spořitelny a. s., vztahujících se ke smlouvám uzavřeným ke dni 15. 12. 2000, podle nějž výpovědní lhůta počíná běžet 1. dne následujícího po doručení výpovědi a končí poslední den kalendářního měsíce, v němž byla druhé straně doručena, přičemž stavební spořitelna vyplatí uspořenou částku nejpozději k poslednímu dni třetího kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, dovodil, že výpovědní lhůta v případě zůstavitelky skončila dne 31. 10. 2013, tedy za jejího života (zemřela dne 5. 12. 2013). V řízení však nebylo a nemohlo být prokázáno, že by M. K. nabyl částku 225.352,28 Kč na základě platně uzavřené darovací smlouvy dle § 628 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, protože L. R. za svého života takovouto smlouvu uzavřít nemohla, jelikož k tvrzenému dni uzavření smlouvy (tj. 3. 10. 2013) byla stále účastna stavebního spoření, z něhož jí plynula práva a povinnosti, nedisponovala však částkou 225.352,28 Kč, kterou měla M. K. a jeho sestře darovat. Darovací smlouva vzniká zpravidla reálně, kdy s projevem dárce a obdarovaného je spojeno předání věci; k předání peněz, které je možné i poukázáním na účet, však v daném případě nedošlo, ani k němu dojít nemohlo, protože zůstavitelka jimi nedisponovala. Uzavřel, že jelikož částku 225.352,28 Kč neobdržel M. K. jako dar, „jednalo se na jeho straně o bezdůvodné obohacení, které je povinen v souladu s § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vydat“. Vzhledem ke zjištění, že žalovaná nabyla z pozůstalosti po svém manželovi M. K., zemřelém dne 17. 3. 2017, pohledávku z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 275.259 Kč, tedy hodnotu převyšující částku 225.325,28 Kč, jak to plyne z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 99 D 1072/2017, odpovídá do výše nabytého dědictví za dluh zůstavitele (§ 1701 o. z.). Protože žalobkyně v řízení prokázala, že nárok na výplatu naspořené částky včetně státního příspěvku a úroků ze stavebního spoření L. R. nabyla jako její závětní dědička, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 225.325,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala od 11. 7. 2015 do zaplacení, neboť v řízení bylo zjištěno, že k tomuto datu se M. K. ocitl v prodlení, když byl k vydání dluhu žalobkyní vyzván (§ 1970 o. z. a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.). K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 8 Co 252/2018-115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.732 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Heleny Koudelkové, advokátky (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, i s jeho právním názorem ohledně aktivní legitimace žalobkyně a pasivní legitimace žalované v daném řízení. Konstatoval, že „vzhledem k tomu, že byla vyvrácena obrana žalované, že předmětné finanční prostředky byly darovány zůstavitelkou L. R. M. K. a jeho sestře R. T., pak za situace, kdy předmětné finanční prostředky byly převedeny na účet M. K., který je vybral, se tím bezdůvodně obohatil“. Pakliže žalovaná nabyla z pozůstalosti po svém manželovi částku převyšující částku 225.352,28 Kč, odpovídá do výše nabytého dědictví za dluh zůstavitele; soud prvního stupně tedy žalobě správně vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení žalovanou částku s příslušenstvím podle § 2991 o. z. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež má za přípustné dle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „otázky platnosti uzavřené darovací smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně L. R. a právním předchůdcem žalované M. K., tedy projevem jejich shodné vůle spojené s odevzdáním a přijetím předmětu darování“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. od „rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp. zn. 6 Co 45/77“, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 872/2004, „anebo tato otázka v rozhodování dovolacího soudu s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.