28 Cdo 1144/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1144/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 12. 2005 Spisová značka:28 Cdo 1144/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1144.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1144/2004 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatele K. G., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 24. 10. 2003, sp. zn. 18 Co 318/2003, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 190/2001 (žalobce K. G., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1. H. m. P., zastoupenému advokátem, a 2. Městské části P., zastoupené advokátkou, o určení spoluvlastnického práva k nemovitostem), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 16. 5. 2001, se žalobce domáhal, aby soud svým rozsudkem určil, že žalobce je vlastníkem jedné ideální osminy objektu bydlení čp. 2327 se stavební parcelou č. 3477 (o výměře 405 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 2765 pro katastrální území S. u Katastrálního úřadu P. V žalobě bylo uvedeno, že uváděný díl nemovitostí získal žalobce na základě odevzdací listiny Okresního soudu v Plzni z 25. 11. 1948, sp. zn. D III 792/48, jako dědictví po své matce M. G. V roce 1959 žalobce vycestoval z ČSR a neučinil žádné pořízení o svém majetku, které ostatně ani tehdy učinit nemohl. Uvedený ideální podíl na nemovitostech byl Obvodním národním výborem v P. začleněn do vlastnictví státu výměrem z 12. 12. 1977, čj. Fin. 3 – P 164/77; tento nemovitý majetek byl převeden do správy Obvodního podniku bytového hospodářství v P. Žalobce uváděl také, že po roce 1989 se jeho příbuzní domohli obnovení svých vlastnických práv na základě restitučních zákonů, takže v současné době jsou tři ideální čtvrtiny uvedených nemovitostí ve spoluvlastnictví původních spoluvlastníků či jejich právních nástupců; jedna čtvrtina nemovitostí je dosud v držení žalovaných. Žalobce je toho názoru, že svého vlastnictví k uvedenému spoluvlastnickému dílu na domě čp. 2337 a pozemku parc. č. 3477 v katastrálním území S. nepozbyl, takže má právní zájem na určení soudním rozhodnutím svého spoluvlastnického práva, aby tak mohl být proveden i odpovídající zápis jeho práva v katastru nemovitostí. Žalovaná Městská část P. navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobcem uváděný spoluvlastnický díl nemovitostí je vlastnictvím Obce H. m. P. a správu tohoto majetku vykonává Městská část P., jíž byla tato správa svěřena podle Statutu h. m. P. (srov. nyní vyhlášku č. 55/2000 Sbírky právních předpisů h. m. P.). Podle názoru této žalované přešel uvedený nemovitý majetek do vlastnictví státu jako majetek opuštěný ve smyslu ustanovení § 453 odst. 2 občanského zákoníku; vydání nemovitostí tu bylo možné dosáhnout jen podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Také žalované H. m. P. navrhlo zamítnutí žaloby žalobce s tím, že spoluvlastnický podíl žalobce na jím uváděných nemovitostech, který svědčil právní předchůdkyni žalobce, přešel do vlastnictví státu jako majetek opuštěný ve smyslu ustanovení § 453 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném v tehdejší době, tj. v roce 1977. Šlo tu, podle názoru žalovaného města, o jeden z restitučních důvodů podle zákona č. 87/1991 Sb. Žalobce v zákonné lhůtě podle uvedeného zákona této možnosti nevyužil, třebaže ostatní spoluvlastníci – příbuzní žalobce se právě takto domohli vydání svých podílů na žalobcem uváděných nemovitostech. Žalované H. m. P. bylo i toho názoru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem (ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu) na požadovaném určení, když tu byla možnost domáhat se údajného nároku žalobce žalobou o splnění povinnosti podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 26. 11. 2002, čj. 28 C 190/2001-31, byla zamítnuta žaloba žalobce s žalobním návrhem, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem jedné neoddělené osminy nemovitostí k celku, zapsaných na listu vlastnictví č. 2765 pro katastrální území S. u Katastrálního úřadu P., tj. objektu bydlení č. 2337 se stavební parcelou č. 3477 (o výměře 405 m2). Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému H. m. P. na náklady řízení částku 10.225 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Také vůči žalované Městské části P. bylo žalobci uloženo zaplatit na úhradu nákladů řízení 10.150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že na straně žalované Městské části P. nebyla soudem shledána pasívní legitimace v této právní věci; soud prvního stupně byl toho názoru, že tu určovací žaloba může směřovat jen proti tomu, kdo je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitostí, a tím je v daném případě žalované H. m. P.; žalovaná Městská část P. má tu pouze právo hospodařit s majetkem, který jí byl svěřen podle statutu H. m. P. Soud prvního stupně měl i za to, že na straně H. m. P. „nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem“ na požadovaném určení, když sice usiluje ve svém zájmu tímto způsobem o dosažení shody mezi jím tvrzeným právním stavem a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, ovšem to jen za předpokladu, že navrhované určení je v souladu se zákonem, což v tomto případě dáno není. Soud prvního stupně v této souvislosti poukazoval na to, že žalobce v roce 1959 vycestoval do ciziny (bez povolení tehdejších čs. s úřadů) a na jeho spoluvlastnický podíl byla s účinností od 1. 12. 1961 zavedena národní správa podle § 3 dekretu č. 5/1945 Sb. a národním správcem byl ustanoven Obvodní podnik bytového hospodářství v P. Stát získal vlastnictví uvedeného spoluvlastnického podílu v důsledku opuštění věcí ze strany žalobce a podle začleňovacího výměru Obvodního národního výboru v P. z 12. 12. 1977, zn. Fin. 3 – P 164/77, byl uvedený přechod majetku na stát zapsán v tehdy vedené evidenci nemovitostí. Soud prvního stupně z toho všeho dovozoval, že „okolnosti a způsob, jakým se stát v daném případě zmocnil předmětných nemovitostí, je třeba podřadit pod ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb., případně pod ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích“. Soud prvního stupně neshledal opodstatněným tvrzení žalobce, že se restituční předpis na daný případ nevztahoval údajně proto, že předmětné nemovitosti nikdy na stát nepřešly a že tedy žalobce nikdy nepozbyl svého vlastnictví. Soud prvního stupně dospěl posléze k výslednému závěru, že uplatňování žalobcova nároku cestou vlastnické žaloby je v daném případě snahou o obcházení zákona a snahou vyhnout se dopadu zákona č. 87/1991 Sb. Nápravy majetkových i jiných křivd, způsobených v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990), bylo možné dosáhnout podle restitučních předpisů, zatím co možnost nápravy těchto křivd i postupem podle obecných právních předpisů by znamenalo popření smyslu restitučních zákonů. K odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 26. 11. 2001 byl tento rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Městského soudu v Praze z 10. 4. 2002, sp. zn. 19 Co 77/2002, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nesdílel názor soudu prvního stupně, vylučujícího tu vedle použití zvláštního (restitučního) předpisu i dopad obecných ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu na daný případ. Obvodní soud pro Prahu 5 pak v dalším průběhu řízení rozhodl rozsudkem z 11. 11. 2002, čj. 28 C 190/2001-73, jímž určil (ve vztahu žalobce k žalovanému Hlavnímu městu Praze), že žalobce je vlastníkem jedné neoddělené osminy nemovitostí k celku, zapsaných na listu vlastnictví č. 2765 pro katastrální území S. u Katastrálního úřadu P., a to domu čp. 2337 se stavební parcelou č. 3477 (o výměře 405 m2). Ve vztahu žalobce k žalované Městské části P. byla žaloba žalobce zamítnuta. Žalovanému H. m. P. bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 30.328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované Městské části P. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalobci. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že tento soud rozhodl „vázán právním názorem odvolacího soudu, aniž se již znovu zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení“. Shrnul tedy soud prvního stupně právní posouzení žaloby žalobce tak, že „žalobce vlastnictví p