28 Cdo 1145/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1145/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 8. 2012 Spisová značka:28 Cdo 1145/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1145.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 3 oddst. 2 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 8. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.9.2012IV.ÚS 3518/12JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto15.5.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1145/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla, o dovolání dovolatelů: 1) V. Š., O., 2) Mgr. M. K., O., a 3) J. H., P., zastoupených Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, 779 00 Olomouc, Na Střelnici č. 39, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 11. 10. 2011, sp. zn. 12Co 240/2011, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16C 165/95 (žalobců V. Š., Mgr. M. K. a J. H., zastoupených Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, 779 00 Olomouc, Na Střelnici 39, proti žalovanému MEZ Mohelnice, státnímu podniku v likvidaci, IČ 0000 8354, 789 85 Mohelnice, Masarykova 33, zastoupenému JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou, 186 00 Praha 8, Prvního pluku 206/7), o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, t a k t o : I. Dovolání dovolatelů s e z a m í t a j í . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16C 165/95, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci z 24. 2. 2011, č. j. 16C 165/95-525. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby rozsudkem soudu bylo uloženo žalovanému MEZ Mohelnice, s. p. (v likvidaci) uzavřít se žalobci (jako právními nástupci původní žalobkyně M. Š.) dohodu o vydání (podle zákona č. 87/1991 Sb.) nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 219 pro katastrální území L. u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj (katastrální pracoviště O.), a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení; ani státu nebylo přiznáno právo na náhradu jím placených nákladů tohoto řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 11. 10. 2011, sp. zn. 12Co 240/2011. Tímto rozsudkem odvolacího soudu prvního stupně ohledně stavby bez č. p. a bez č. e. – rodinného domku na pozemku a této parcely, dále stavby bez č. p. a č. e. na parcele a této parcely, dále stavby bez č. p. a č. e. na parcele a této parcely, dále stavby bez č. p. a č. e. na parcele a této parcely, dále parcele a této parcely, dále parcely – manipulační plochy, také parcely – ostatní plochy (komunikace) a dále parcely – ostatní plochy (komunikace) v katastrálním území L.; v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu (označeným II.) byl rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. potvrzen. bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů; ani státu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, placených státem v tomto řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 11. 10. 2011, sp. zn. 12Co 240/2011. Tímto rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto (výrokem označeným I.), že se zrušuje výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně stavby bez č. p. a bez č. e. – rodinného domku na pozemku a této parcely, dále stavby bez č. p. a č. e. na parcele a této parcely , dále stavby bez č. p. a č. e. na parcele a této parcely, dále stavby bez č. p. a č e. na parcele, dále parcely – manipulační plochy, také parcely – ostatní plochy (komunikace) a dále parcely – ostatní plochy (komunikace) v katastrálním území L.; v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu (označeným II.) byl rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů; ani státu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, placených státem v tomto řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (v rozsahu zbývajícím po částečném zpětvzetí žaloby žalobců a po tomu odpovídajícím částečným zastavení řízení), jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo (podle § 206 odst. 1 a § 212 občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. Odvolací soud konstatoval, že právní předchůdkyně žalobců M. Š. ve své žalobě (o níž bylo zahájeno řízení 9. 6. 1995) požadovala vydání nemovitostí (uvedených v její žalobě) podle zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění zákona č. 116/1994 Sb.) a poukazem na rozšíření okruhu oprávněných osob podle § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., a to o osoby, které byly postiženy v majetkové sféře v době nesvobody (v době německé nacistické okupace) z důvodů rasové perzekuce a zároveň novelou, provedenou zákonem č. 116/1994 Sb., byla stanovena oprávněným osobám nová šestiměsíční lhůta, počínající 1. 6. 1994 k uplatnění restitučního nároku. Původní žalobkyně M. Š. vyzvala žalovaný státní podnik, jako povinnou osobu, k vydání nemovitostí, a to 27. 12. 1994. Šlo o majetek patřící veřejné obchodní společnosti S. P., na níž měla M. Š., jako dcera jednoho ze spoluvlastníků uvedené společnosti Ing. J. S., majetkový podíl v rozsahu jedné ideální čtvrtiny. K odnětí tohoto majetku došlo za války a za nacistické okupace opatřením Státní policie v B. z 31. 10. 1941; nicotnost tohoto opatření byla posouzena už v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10C 170/95. M. Š. byla státní občankou ČR s trvalým pobytem na území ČR; tento trvalý pobyt měla již ke dni nabytí účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. (k 1. 4. 1991), když zákon stanovil pro občany České republiky s trvalým pobytem na území ČR prekluzivní lhůtu pro uplatnění nároku podle tohoto zákona, a to do 1. 10. 1991 (§ 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb). Právní předchůdkyně žalobců M. Š. vyzvala žalovaný státní podnik, jako osobu poškozenou, k vydání sporných nemovitostí až 27. 12. 1994, tedy po uplynutí uvedené prekluzivní lhůty. S těmito výsledky zjištění soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil. Odvolací soud byl i toho názoru, že perzekuce, která postihla M. Š. a celou její širší rodinu za války a za nacistické okupace, nebyla rasovou perzekucí ve smyslu novely restitučního zákona č. 87/1991 Sb. zákonem č. 116/1994 Sb. Šlo tu o postih v důsledku postoje M. Š. k okupačnímu režimu za nacistické okupace, ale nikoli o rasovou perzekuci ve smyslu zákona č. 116/1994 Sb. Na právní předchůdkyni žalobců M. Š. nelze tedy, podle názoru odvolacího soudu, aplikovat zákon č. 116/1994 Sb. z důvodu rasové perzekuce, který založil novou lhůtu šesti měsíců od 1. 6. 1994, když M. Š. byla státní občankou ČR a trvalým pobytem na území ČR v době účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., t. j. k 1. 4. 1991. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně, zamítající převážnou část žalobního návrhu v této právní věci, potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný (a to i ohledně rozhodnutí o nákladech řízení). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 1 a § 150 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 2. 12. 2011 doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u soudu 12. 1. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 11. 10. 2011 (sp. zn. 12Co 240/2011 Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci) i rozsudek soudu prvního stupně z 24. 2. 2011, č. j. 16C 165/95-525 Okresního soudu v Olomouci, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b), písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu. Z obsahu dovolání dovolatelů vyplývalo, že jako dovolací důvod uplatňují, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé mají za to, že soudy obou stupňů v daném případě rozhodly nesprávně v důsledku vadného výkladu poj