28 Cdo 1195/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1195/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2003 Spisová značka:28 Cdo 1195/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1195.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb. § 213 odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1195/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josef Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1. V. D., 2. Ing. K. V., 3. MUDr. F. D. a 4. M. D., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 15. 10. 2001, sp. zn. 37 Co 655/98, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 C 140/92 (žalobců V. D., Ing. K. V., MUDr. F. D. a M. D., zastoupených advokátem, proti žalovanému M. B., státnímu podniku /v likvidaci/, zastoupenému advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí), takto: I. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Brně z 15. 10. 2001, sp. zn. 37 Co 655/98, vydaný v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 C 140/92. II. Věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze 4. 5. 1998, č. j. 12 C 140/92-137. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 30. 3. 1992 (v průběhu řízení upravovanou), se žalobci domáhali, aby žalovanému státnímu podniku bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí – domu čp. 2002 a pozemků parc. č. 1080 a 1081 v B. – Ž. V žalobě bylo uvedeno, že jedna ideální polovina těchto nemovitostí, která patřila V. D., přešla na stát na základě kupní smlouvy ze 4. 2. 1983, která byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Druhá ideální polovina uvedených nemovitostí přešla na stát přes jednoznačný odpor zbývajících spoluvlastníků H. V. a Ing. K. V. soudním rozhodnutím o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 C 149/83. H. V. zemřela 28. 5. 1987 a jejími dědici ze závěti se stali žalobci MUDr. F. D. a M. D. Žalobci vyzvali žalovaný podnik k vydání uvedených nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaný podnik navrhl zamítnutí žaloby s tím, že kupní smlouva ze 4. 2. 1983 nebyla ze strany žalované V. D. uzavřena v tísni, nýbrž vyloženě z rodinných důvodů. Pokud pak šlo o to, že se státní podnik domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným v žalobě žalobců, šlo ze strany tohoto podniku, jako jednoho z podílových spoluvlastníků, o uplatnění možnosti vyplývající z právní úpravy podílového spoluvlastnictví v občanském zákoníku. Úhrada za tyto nemovitosti byla v obou případech převodů spoluvlastnických podílů poskytnuta ve výši odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Žalobci také v souvislosti s těmito převody dostali náhradní byty v domech patřících státu. Žalovaný státní podnik M. B. ještě uváděl, že nemovitý majetek, uváděný žalobci, byl již převeden podle zákona č. 522/1990 Sb. na Střední odborné učiliště elektrotechnické v B. Rozsudkem Městského soudu v Brně z 24. 2. 1994, č. j. 12 C 140/92-53, bylo žalovanému kombinátnímu podniku M. B. uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 195 v B. – Ž. se stavební plochou parc. č. 1080 a zahradou parc. č. 1081, a to žalobkyni V. D. jednou ideální polovinou, žalobci Ing. K. V. dvěma ideálními šestinami, žalobci MUDr. F. D. jednou ideální dvanáctinou a žalobci M. D. jednou ideální dvanáctinou. Žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit žalobcům 4.695,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému podniku bylo také uloženo zaplatit Městskému soudu v Brně 500,- Kč rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobce pokládá soud prvního stupně za oprávněné osoby podle zákona č. 87/1991 Sb., jejichž majetek přešel na stát v případech uvedených v § 6 zákona č. 87/1991 Sb., a žalovaný podnik považoval soud prvního stupně za osobu povinnou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Podle názoru soudu prvního stupně přešly nemovitosti, jichž se žaloba žalobců týká, na stát jednak podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb. a jednak podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., tedy zčásti na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a zčásti bez právního důvodu. Pro žalobkyni V. D. se tehdy vytvořila situace, že se bude muset vystěhovat mimo B. nebo převést svůj spoluvlastnický podíl na stát s možností získat přidělení náhradního bytu. Pokud šlo o převod dalšího spoluvlastnického podílu, vycházel soud prvního stupně z názoru, že tu ani nemohlo tehdy vzniknout spoluvlastnictví mezi podnikem M. B. a některou fyzickou osobou, takže věc posoudil soud prvního stupně tak, že tu spoluvlastnické podíly přešly na stát bez právního důvodu. Z uvedených důvodů bylo žalobě žalobců vyhověno a o nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a o poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. K odvolání žalovaného podniku Krajský soud v Brně usnesením ze 16. 5. 1996, sp. zn. 21 Co 432/94, zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 24. 2. 1994 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně nesprávné označení povinné osoby v textu dohody, která byla uložena k uzavření žalovanému podniku se žalobci, přičemž toto označení neodpovídalo ani označení žalovaného v žalobě žalobců. V dalším průběhu řízení vynesl Městský soud v Brně rozsudek ze 4. 5. 1998, č. j. 12 C 140/92-137, jímž bylo žalovanému státnímu podniku M. B. uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 2002, pozemku parc. č. 1080 – stavební plochy (o výměře 143m2) a pozemku parc. č. 1081 (o výměře 86m2) v katastrálním území B. – Ž., a to žalobkyni V. D. jednou ideální polovinou, žalobci Ing. K. V. dvěma ideálními šestinami a žalobcům MUDr. F. D. a M. D. po jedné ideální dvanáctině. Žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 19.465,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému podniku bylo dále uloženo zaplatit na účet Městského soudu v Brně 480,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit na účet Městského soudu v Brně 500,- Kč na úhradu soudního poplatku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že „po doplnění dokazování, potvrzujícím oprávněnost nároku žalobců, když nové skutečnosti nebyly účastníky tvrzeny a žádné další důkazy nikdo z účastníků řízení nepředložil, soud poté, co odstranil vadu, vytknutou odvolacím soudem, žalobě žalobců vyhověl z týchž důvodu jako předtím. Výrok o nákladech řízení byl učiněn s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu; o soudním poplatku bylo rozhodnuto podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. O odvolání žalovaného podniku proti rozsudku soudu prvního stupně ze 4. 5. 1998 rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem z 15. 10. 2001, sp. zn. 37 Co 655/98. Rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobců. Ve výrocích o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobci MUDr. F. D. a M. D. jsou povinni zaplatit žalovanému podniku na náhradu nákladů řízení 198,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; žalovanému podniku nebyla přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni V. D. a žalobci Ing. K. V.; žalobcům MUDr. F. D. a M. D. bylo uloženo zaplatit na účet Městského soudu v Brně na náhradu nákladů řízení 40,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, ale nebyla přiznána státu náhrada nákladů řízení 400,- Kč, ani úhrada soudního poplatku 500,- Kč. Ohledně nákladů odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto, že žalobci MUDr. F. D. a M. D. jsou povinni zaplatit žalovanému podniku na náhradu nákladů řízení 179,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, ale nebyla tomuto žalovanému podniku přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení vůči žalobcům. Odvolací soud uváděl v odůvodnění svého rozsudku, že doplnil dokazování výpisem z obchodního rejstříku, týkajícím se žalovaného, výpisem z katastru nemovitostí ohledně domu čp. 2002 a pozemků parc. č. 1080 a parc. č. 1081 v B. – Ž., obsahem spisu bývalého Státního notářství B., sp. zn. 2 D 899/90, týkajícím se řízení o dědictví po H. V., zemřelé 28. 5. 1987, výzvou žalobkyně V. D. k vydání nemovitostí, adresovanou žalovanému podniku 17. 5. 1991, výzvou k vydání nemovitostí, adresovanou žalovanému podniku žalobcem