28 Cdo 1284/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1284/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 6. 2023 Spisová značka:28 Cdo 1284/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1284.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1284/2023-631 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně L. J. O., narozené XY, bytem v XY, proti žalovanému Z. O., narozenému XY, zastoupenému JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, o zaplacení částky 87.353,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 12 C 25/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2022, č. j. 21 Co 19/2022-456, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 300, Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 12 C 25/2019-372, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 94.512,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 94.512,- Kč za období od 4. 6. 2019 do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 117.120,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 117.120,- Kč za období od 4. 6. 2019 do zaplacení, a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 211.632,- Kč za období od 1. 5. 2019 do 3. 6. 2019 (výrok II.) a výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení (nákladech řízení státu). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky celkem ve výši 211.632, - Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 1. 5. 2019 do zaplacení, přičemž uplatněný nárok se sestával z částky 57.000, - Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení za faktické užívání pozemku par. č. XY v obci XY, katastrální území XY žalovaným za období od 1. 3. 2016 do 30. 4. 2019 a dále z částky 54.632,- Kč z téhož důvodu za faktické užívání rodinného domu stojícího na výše označeném pozemku žalovaným, a to za období od 1. 3. 2016 do 31. 7. 2018 v rozsahu podílu ½ a poté za období od 1. 8. 2018 do 30. 4. 2019 v rozsahu celku. Dále se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 100.000,- Kč z titulu náhrady škody za odstranění vedlejších staveb - účelových staveb, sklípku, chléva a kolny. Žalovaný s žalobními tvrzeními uvedenými nesouhlasil a namítal, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem předmětné nemovitosti, a nebyla tedy aktivně legitimována k podání žaloby. Dále uvedl, že se v případě užívané budovy jedná o rozestavěnou a nezkolaudovanou stavbu, a proto tuto stavbu nelze užívat, v důsledku čehož nelze ani žádat vydání bezdůvodné obohacení. 3. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval pro právní posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“). Dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti, a proto je tedy aktivně legitimována k podání projednávané žaloby. Dále vyšel ze zjištění, že žalovanému nesvědčí k předmětné nemovitosti vlastnické a ani jiné právo, které by ho opravňovalo tyto nemovitosti užívat. Přesto bylo v řízení prokázáno, že je žalovaný minimálně do 22. 8. 2019 užíval; proto soud prvního stupně uzavřel že mu vzniklo bezdůvodné obohacení, za které je povinen žalobkyni poskytnout peněžitou náhradu. Ta byla stanovena s odkazem na znalecký posudek znalce Ing. Jaroslava Semeráka a v závislosti na období, kdy byla předmětná nemovitost v rovnodílném spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného a došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení nadužíváním podílu a období, kdy byla nemovitost již ve výlučném vlastnictví žalobkyně a k bezdůvodnému obohacení došlo v důsledku jejího užívání bez právního důvodu. K námitce žalovaného vyzdvihující fakt, že dům nebyl zkolaudován, soud prvního stupně odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014, a ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3105/2020 (označené rozsudky, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), dle kterých vzniku a ani kvantifikaci bezdůvodného obohacení užíváním cizí věci bez právního důvodu či z neplatného právního důvodu nikterak nebrání sama o sobě okolnost, že užívaná nemovitost nebyla zkolaudována. V této souvislosti ovšem soud prvního stupně při stanovení nároku žalobkyně přihlédl ke skutečnosti, že absence kolaudace stavby je vadou, která by dle znaleckého posudku snižovala obvyklé nájemné odhadem o 20–30%, a proto nárok žalobkyně dle vypočteného tržního nájmu na základě výše uvedeného znaleckého posudku ponížil o 25 %. V části žaloby, ve které žalobkyně požadovala náhradu za odstranění vedlejších staveb – účelových staveb, sklípku, chléva a kolny, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně příklepem v roce 2018 nemohla nabýt do svého vlastnictví vedlejší stavby, které již fakticky od roku 2015 neexistovaly; proto se žalobkyně nikdy nemohla stát jejich výlučným vlastníkem a nemohla jí jejich demolicí vzniknout žádná škoda. 4. Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 21 Co 19/2022-456, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 87.353,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% za dobu od 4. 6. 2019 do zaplacení, a výrok II. potvrdil (výrok I.), a dále rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 7.159,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % za období od 4. 6. 2019 do zaplacení, zamítá (výrok II.). Rozhodl rovněž o nákladech řízení (nákladech řízení státu) před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.) 5. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a doplnil dokazování dodatkem znaleckého posudku a výslechem znalce Ing. Jaroslava Semeráka; po provedeném dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalovaného je důvodné pouze z části. 6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry a od nich se odvíjejícími právními konkluzemi v otázkách vlastnictví nemovitosti a aktivní legitimace žalobkyně, namítaného vydržení vlastnického práva žalovaným a náhrady škody za odstraněné vedlejší stavby. Dále uvedl, že za jedinou důvodnou považuje námitku žalovaného proti postupu soudu prvního stupně při stanovení výše bezdůvodného obohacení, kdy soud prvního stupně vycházel z nájemného za celou výměru pozemku par. č. XY a současně z nájemného za stavbu rodinného domu stojící na předmětném pozemku. Podstatná část pozemku parc. č. XY je ovšem zastavěna stavbou rozestavěného domu a je tedy vyloučeno, aby za této situace žalovaný mohl pozemek v tomto rozsahu samostatně užívat. Odvolací soud proto v souladu s námitkami žalovaného provedl důkaz dodatkem č. 1 znaleckého posudku č. 3/3668/21 ze dne 13. 4. 2022 a vzal za prokázané, že po odečtení výměry zastavěné plochy podle geometrického plánu představuje zbývající část pozemku parc. č. XY v k.ú. XY výměru 649 m2 a obvyklé roční nájemné za obdobné pozemky činilo v r. 2016 částku 8.762, -Kč, v r. 2017 částku 9.735,- Kč, v r. 2018 částku 11.358,- Kč a v roce 2019 částku 4.327,- Kč. Protože žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku par. č. XY žalovaným v období od 1. 3. 2016 do 30. 4. 2019 vyčíslil odvolací soud výši bezdůvodného obohacení celkem na částku 32.721,- Kč. V otázce bezdůvodného obohacení za užívání rozestavěné stavby považoval odvolací soud postup soudu prvního stupně za správný a vycházel tak z částky 54.632,- Kč.; dospěl tedy k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil celkem o částku 87.353,- Kč. 7. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které bylo doplněno ze strany ustanoveného právního zástupce podáním ze dne 1. 11. 2022; má je ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále „o. s. ř.“) za přípustné pro řešení právních otázek, které jsou - dle mínění dovolatele - dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, a sice otázky důkaz