28 Cdo 1339/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1339/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 6. 2009 Spisová značka:28 Cdo 1339/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1339.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1339/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele J. N., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31.10.2006, sp.zn. 8 Co 1375/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 9 C 237/2003 (žalobce J. N., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1. M. L., 2. S. D. D., s. p., 3. P. f. ČR, 4. O. O., a 5. L. ČR, s. p., o určení vlastnictví  k nemovitostem), takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 27.8.2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově z 30.3.2006, čj. 9 C 237/2003-130. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, aby bylo soudem určeno, že žalobce je vlastníkem pozemků parc.č. 571/1 (o výměře 406 m2), parc. č. 579/2 (o výměře 881 m2), parc.č. 580/1 (o výměře 2.275 m2), parc.č. 580/2 (o výměře 241 m2), parc.č. 583/2 (o výměře 214 m2), parc.č.583/5 (o výměře 391 m2), parc.č. 845 (o výměře 336 m2), parc.č. 1244 (o výměře 124 m2), parc. č. 533 (o výměře 9.305 m2), parc. č. 534 (o výměře 108 m2), parc.č. 535 (o výměře 360 m2), parc.č. 549 (o výměře 11.833 m2), parc.č. 554 (o výměře 378 m2), parc. č. 555 (o výměře 4.953 m2), parc. č. 556 (o výměře 450 m2), parc.č. 557 (o výměře 3.687 m2), parc. č. 558 (o výměře 414 m2), parc. č. 580/1 (o výměře 6.199 m2), parc. č. 580/2 (o výměře 3.345 m2), parc.č. 581 (o výměře 1.493 m2), parc.č. 585 (o výměře 191 m2), parc.č. 586 (o výměře 5.611 m2), parc.č. 587 (o výměře 288 m2), parc.č. 588 (o výměře 120 m2), parc. č. 591 (o výměře 82 m2), parc.č. 705/1 (o výměře 6.441 m2), parc.č. 759 (o výměře 862 m2), parc.č.762 (o výměře 989 m2), parc.č. 763 (o výměře 1.511 m2), parc.č. 764 (o výměře 737 m2), parc.č.  765 ( o výměře 971 m2), parc.č. 766 (o výměře 971 m2), parc.č. 767 (o výměře 1.180 m2), parc.č. 769 (o výměře 151 m2), parc.č. 770 (o výměře 227 m2), parc. č. 771 (o výměře 529 m2), parc.č. 772 (o výměře 967 m2), parc.č. 775 (o výměře 1.104 m2), parc.č. 792/1 (o výměře 1.187 m2), parc.č. 793/1 (o výměře 1.739 m2), parc.č. 793/2 (o výměře 1.304 m2), parc.č. 794 (o výměře 3.723 m2), parc.č. 795/1 (o výměře 3.316 m2), parc.č. 796/1 (o výměře 2.395 m2), parc.č. 796/2 (o výměře 482 m2). parc.č. 798 (o výměře 76 m2), parc.č. 800 (o výměře 1.600 m2), parc.č. 801 (o výměře 7.787 m2), parc.č. 802 (o výměře 1.852 m2), parc.č. 803 (o výměře 941 m2), parc. č. 850 (o výměře 486 m2), parc.č. 851 (o výměře  14.153 m2), parc.č. 1045/3 (o výměře 3.071 m2), parc.č. 1069/2 (o výměře 334 m2), parc.č. 1070/1 (o výměře 1.115 m2), parc.č. 1070/2 (o výměře 2.320 m2), parc.č. 1071 (o výměře 2.014 m2 ), a parc.č. 1072 (o výměře 234 m2) v katastrálním území O., zapsaných na listu vlastnictví č. 67 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště Č. K. Bylo také rozhodnuto, že žalobce není povinen zaplatit žalovanému M. L., S. D. D., s.p., a O. O. náhradu nákladů řízení. Bylo však žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení P. f. ČR 423,- Kč a L. ČR, s.p., 253,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31.10. 2006, sp.zn. 8 Co 1375/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově z 30.3.2006, čj. 9 C 237/2003-130, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá  proti žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 občanského soudního řádu a dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobcem podaného odvolání, když rozsudek soudu prvního stupně vycházel ze správných skutkových závěrů, jejich právní hodnocení pokládal odvolací soud jen zčásti za správné, avšak i tak bylo možné rozhodnutí soudu prvního stupně posoudit jako věcně správné. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že restituční nárok žalobce byl jím včas uplatněn u pozemkového úřadu dne 13.4.1992 a stejně tak byl včas uplatněn nárok žalobce u soudu (podle části páté občanského soudního řádu) dne 27.8.2003, dále že žalobce je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb. jako právní nástupce původních vlastníků nemovitostí F. a M. N. (jako  přídělců pozemků podle dekretu č. 28/1945 Sb.) a že tyto pozemky byly uvedeným přídělcům v roce 1960 odňaty z důvodu „odchodu“ manželů N. z těchto pozemků, čemuž předcházelo v roce 1956 odnětí týchž pozemků  právním předchůdcům žalovaného M. L. (J. a B. L.) ze „zdravotních důvodů“. Odvolací soud posuzoval nárok žalobce jako nárok uplatněný podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. p/ zákona č. 229/1991 Sb., přičemž vycházel z toho, že žalobci J. N. byly již vydány nemovitosti tvořící obsah přídělu nemovitostí v obci Š. (okres Č. K.), ale z ustanovení dekretu č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy, a ani z ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) nelze dovodit, že by žalobce nemohl uplatnit i další nárok vyplývající z jiného přídělu pozemků jeho právním předchůdcům F. a M. N. v obci O.; odvolací soud však měl na zřeteli ustanovení § 12 zákona č. 229/1991 Sb., kterým je řešen souběh restitučních nároků více oprávněných osob. Odvolací soud dále i dovozoval, že zákon č. 229/1991 Sb. „v ustanovení § 6 odst. 1 neoperuje s pojmem vzdání se přídělu zemědělské půdy či odnětí přídělu, kterým je fakticky vzdání se přídělu ve prospěch státní organizace. Proto odvolací soud považoval „prokázané odnětí pozemků právním předchůdcům M. L. v roce 1956 z tzv. zdravotních důvodů“ za naplnění restitučního důvodu podle § 6 odst. 1 písm. p/ zákona č. 229/1991 Sb. a stejně tak za naplnění, téhož restitučního důvodu považoval případ tzv. „odchodu manželů N. z těchž pozemků (tvořících příděl č. 38 v O.) o čtyři roky později“. „Naplnění restitučního důvodu v případě manželů L., potažmo v případě žalovaného M. L., znamená, s ohledem na tentýž závěr v případě žalobce J. N., že je tu nutno aplikovat ustanovení § 12 zákona č. 229/1991 Sb., jež ovšem vyznívá ve prospěch žalovaného M. L., neboť k odnětí přídělu č. 38 jeho právním předchůdcům došlo v roce 1956, zatím co tentýž příděl byl právním předchůdcům J. N. odňat až v roce 1960“. Dospěl proto odvolací soud k výslednému závěru, že „při souběhu totožných restitučních nároků má tu přednost žalovaný M. L., takže zamítnutí žaloby žalobce J. N. mohlo být jako věcně správné potvrzeno odvolacím soudem podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu“ (včetně výroku o nákladech řízení). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s přihlížením k tomu, že se jejich náhrady žalovaní vůči žalobci vzdali. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 12.12.2006 doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, a dovolání ze strany žalobce bylo dne 9.2.2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Českém Krumlově, ve lhůtě stanovené v § 240 odst.1 občanského soudního řádu. Dovolatel ve svém dovolání navrhovat, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Z obsahu dovolání dovolatele vyplývá, že jako dovolací důvod bylo žalobcem uplatňováno, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel je přesvědčen o tom, že v daném případě je posouzení oprávněnosti restitučního nároku v tomto sporu individuální otázkou, což vyplývá i z toho, že soudy obou stupňů neposoudily věc shodně; nebyly si tedy jisty správným posouzením oprávněnosti restitučního nároku zejména žalovaného M. L. Dovolatel poukazoval na to, že odvolací soud ve svém rozsudku z 31.10.2006 (sp.zn. 8 Co 1375/2006 Krajského soudu v Českých Budějovicích) dospěl k rozdílným závěrům než soud prvního stupně a vyvodil i jiný závěr než správní orgán, proti jehož rozhodnutí žaloba žalobce směřovala s