28 Cdo 1445/2024

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 55 Co 339/2023-151, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 6. 2023, č. j. 43 C 563/2021-115, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 58 320 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, k odvolání žalobkyně směřujícímu toliko vůči té části rozhodnutí, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 37 260 Kč s příslušenstvím, změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 37 260 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v § 237 o. s. ř. Ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ovšem dovolání, jehož přípustnost je hodnocena dle § 237 o. s. ř., není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.

V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 37 260 Kč s příslušenstvím. Dovoláním dotčeným rozsudkem tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, jehož výše nepřesahuje 50 000 Kč. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vydanému v projednávané věci (nemající charakter sporu ze spotřebitelských smluv či sporu pracovněprávního) tudíž ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné; srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2000 sp. zn. 25 Cdo 1184/2000, ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 725/2003, či ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 850/2019.

Napadá-li pak dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 2 620 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 3 533 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.