28 Cdo 1456/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1456/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 6. 2009 Spisová značka:28 Cdo 1456/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1456.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1456/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce J.M.B. d., zastoupeného advokátem, proti žalované ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., o zaplacení částky ve výši 48.620,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 65/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2008, č.j. 20 Co 327/2008-102, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.235,05 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 48.620,- Kč s příslušenstvím, z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že se stal trvalým uživatelem pozemku st. p. č. 70, kat. území R., a to na základě hospodářské smlouvy o trvalém užívání národního majetku ze dne 2.5.1984. V souvislosti s přijetím zákona č. 103/2000 Sb., který do občanského zákoníku zakotvil ustanovení § 879c ObčZ, požádal žalobce dne 3.7.2000 o změnu práva trvalého užívání k předmětným nemovitostem na vlastnické právo, neboť na základě § 879c ObčZ mohli dosavadní trvalí uživatelé pozemků zastavěných stavbou v jejich vlastnictví o uvedenou změnu zažádat v období od 1.7.2000 do 30.6.2001 s tím, že jim ke dni 1.7.2001 mělo být právo trvalého užívání ze zákona transformováno na právo vlastnické. Následně bylo ustanovení § 879c ObčZ zrušeno zákonem č. 229/2001 Sb. s účinností ke dni 30.6.2001. Z uvedeného důvodu požádal žalobce žalovanou o úplatný převod předmětných pozemků do svého vlastnictví, který se měl uskutečnit na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 5.12.2003. Nálezem Ústavního soudu ze dne 9.3.2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 Sb., však došlo ke zrušení čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. a k obnovení ustanovení § 879c ObčZ ke dni 31.12.2004. Žalobce měl tudíž nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě zákonné transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické a nikoliv z titulu uvedené kupní smlouvy. Žalovaná se ve stanovené 30 denní lhůtě k žalobě nevyjádřila. Soud prvního stupně tudíž v souladu s § 114b odst. 5 a § 153a odst. 4 o.s.ř. vydal dne 12.12.2006 rozsudek pro uznání, č.j. 19 C 65/2007-48, kterým žalobci vyhověl a žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 48.620,- Kč s příslušenstvím. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 4. 12. 2008, č.j. 20 Co 327/2008-102, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Zcela se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a rovněž zaujal shodný právní názor, když uvedl, že žalobce byl trvalým uživatelem předmětného pozemku a jeho vlastnické právo vzniklo v důsledku obnovení ustanovení § 879c ObčZ nálezem Ústavního soudu ze dne 9.3.2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 Sb., a to ke dni 1.7.2001. Uzavřená kupní smlouva je tudíž absolutně neplatná a zaplacená kupní cena představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. V odůvodnění svého rozhodnutí odmítl námitku žalované, že transformací práva trvalého užívání na právo vlastnické došlo k poskytnutí zakázané veřejné podpory ve smyslu čl. 87 Smlouvy o založení ES, resp. zákona č. 59/2000 Sb. Konečně odvolací soud neshledal důvodnou námitku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, když dospěl k závěru, že běh promlčecí doby nemohl předcházet obnovení ustanovení § 879c ObčZ v důsledku vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 9.3.2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 Sb. Pokud žalobce podal žalobu dne 7.12.2006, nemohlo tak dojít k marnému uplynutí ani dvouleté subjektivní ani tříleté objektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 1, 2 ObčZ.. B. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Konkrétně uvedla, že: Ústavní soud má pouze roli „negativního zákonodárce“, což v mnoha nálezech sám konstatoval, i v případě obnovení ustanovení § 879c ObčZ je nutné upřednostnit aplikaci přechodných ustanovení (část čtvrtá čl. IV. odst. 1) zákona č. 229/2001 Sb. (§ 59 a § 60c zákona č. 219/2000 Sb.), podle kterých se dosavadní vztahy trvalého užívání mění na výpůjčku a které jsou ve vztahu k ustanovením občanského zákoníku úpravou speciální (lex specialis), je-li důsledkem derogačního nálezu Ústavního soudu „obnovení“ ustanovení § 879c ObčZ, je nutné předeslané obnovení vykládat v souladu s platnými evropskými předpisy, přičemž v daném případě by obnovení § 879c ObčZ bylo v rozporu s čl. 87 Smlouvy o založení ES, která se aplikuje přednostně před zákonem, soudy obou stupňů nevzaly v potaz, že transformace užívacích vztahů na právo vlastnické je v rozporu se zákazem veřejných podpor plynoucího ze zákona č. 59/2000 Sb., v souzené věci došlo k promlčení žalobcova práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce v podaném vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Pro posouzení otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I ÚS 1996/08, ve kterém dle názoru žalobce Ústavní soud konstatoval, že „interpretace ustanovení o promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, dle níž by začala promlčecí doba se subjektivně určeným počátkem běžet dříve než promlčecí doba s objektivně určeným počátkem, tj. ještě před vznikem bezdůvodného obohacení, je v tak zásadním rozporu s kogentními ustanoveními obč. zákoníku, že v jejím důsledku může dojít k porušení práva chráněného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ C. Přípustnost Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp.zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Žalovaná uvádí následující otázky zásadního právního významu, která mají založit přípustnost dovolání: Došlo k obnovení ustanovení § 879c ObčZ, když Ústavní soud má pouze roli „negativního zákonodárce“, a když  zrušení derogačního ustanovení v čl. II zákona č. 229/2001 Sb. nálezem Ústavního soudu, nezakládá samo o sobě rehabilitaci předchozí právní úpravy? Otázka „oživení“ ustanovení občanského zákoníku zrušených derogačním zákonem č. 229/2001 Sb. byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již řešena a to například v rozhodnutích ze dne 23.1.2007, sp. zn. 28 Cdo 1961/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2490/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2506/2006, ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1456/2006, ze kterých vyplývá, že zrušením části II. zákona č. 229/2001 Sb. došlo k obnovení ustanovení § 879c ObčZ a zároveň k transformaci práva trvalého užívání na vlastnické právo k pozemkům těch subjektů, kteří v zákonné lhůtě podaly žádost o transformaci práva podle ustanovení § 879c ObčZ. Dovolací soud z uvedeného důvodu opětovné projednání položené otázky nepřipustil. Je možné aplikovat po 1.1.2001 ustanovení § 879c ObčZ, pokud nabyla účinnosti speciální úprava vyjádřená v přechodných ustanoveních ČÁST ČTVRTÁ, Čl. IV., bod 1. zákona č. 229/2001 Sb. (v ustanovení § 59, § 60c zákona č. 219/2000 Sb., o m