28 Cdo 147/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 147/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 7. 2013 Spisová značka:28 Cdo 147/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.147.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 457 obč. zák. § 129 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 147/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně České republiky – Státního pozemkového úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, proti žalovanému D. Z., astoupenému JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, o vyklizení pozemků oproti zaplacení částky 10.650,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 35 C 206/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. října 2011, č. j. 35 Co 68/2011-243, takto: I. V řízení bude pokračováno na straně žalující s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a. II. Dovolání se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 11. 11. 2010, č. j. 35 C 206/2008-170, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (respektive její právní předchůdce, Pozemkový fond České republiky, dále též jen „žalobkyně“) domáhala, aby bylo žalovanému uloženo vyklidit pozemky parc. č. 382, parc. č. 443, parc. č. 471, parc. č. 503, parc. č. 520, parc. č. 651 a parc. č. 652, všechny zapsané pro katastrální území K., obec Zákupy, u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa, a předat je žalobkyni oproti zaplacení částky 7.129,- Kč, která se každý započatý měsíc počínaje měsícem září 2009 do předání pozemků snižuje o částku 55,01 Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.) i o soudním poplatku (výrok IV.). Soud takto rozhodl poté, co předchozím rozsudkem v této věci vyneseným dne 7. 9. 2009, č. j. 35 C 206/2008-84, pro zpětvzetí zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 28. 4. 2004 (výrok I.), určil, že Česká republika je vlastnicí a Pozemkový fond České republiky je správcem výše uvedených pozemků (výrok II.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyklizení těchto pozemků oproti zaplacení částky 7.129,- Kč snižující se shora naznačeným způsobem (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VI.). Na základě odvolání žalobkyně byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 4. 2010, č. j. 35 Co 519/2009-119, ve výrocích III. až VI. zrušen, neboť odvolací soud shledal řízení před soudem prvního stupně zatížené vadou spočívající v opomenutí soudu prvního stupně poučit žalobkyni dle § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti o nabytí držby žalovaným k předmětným pozemkům a navrhnout důkazy k prokázání těchto tvrzení. Okresní soud po odstranění uvedeného nedostatku připomněl již dříve učiněný a nikterak nerozporovaný závěr o neplatnosti kupní smlouvy na předmětné pozemky, jenž jej vedl k aplikaci ustanovení § 457 obč. zák. na projednávaný spor. Shledal, že žaloba na vyklizení pozemků, jež měl na základě neplatné smlouvy nabýt žalovaný, podmíněné vrácením kupní ceny v celkové výši 10.650,- Kč následně snížené o bezdůvodné obohacení nabyté žalovaným užíváním pozemků, nemůže být důvodná. Předpokladem úspěšnosti žaloby na vyklizení nemovitosti na základě § 457 obč. zák. je mimo jiné skutečnost, že dochází ze strany kupujícího (zde žalovaného) k neoprávněnému zásahu do vlastnického práva prodávajícího (zde žalobkyně). V daném případě ani nebylo prokázáno, že žalovaný pozemky nabyl do své držby a že nadále zasahuje do vlastnického práva státu jako skutečného vlastníka pozemků. Tvrzení žalující strany, již tížila břemena tvrzení i důkazní v tomto směru, že se žalovaný ujal držby konkludentním projevem vůle při uzavření smlouvy, nebylo prokázáno. Nelze přihlížet ani k tvrzením o uzavírání nájemních smluv žalovaným či převodu vlastnického práva k pozemkům na třetí osoby, neboť tato se skutkově netýkají projednávané věci, ale řízení vedených u jiných soudů. Za daných okolností je pak nadbytečné zabývat se žalobkyní uplatněnou námitkou započtení bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného dle § 14 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, oproti jeho nároku na vrácení kupní ceny. S ohledem na uvedené tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K odvolání žalobkyně přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jenž je rozsudkem ze dne 11. 10. 2011, č. j. 35 Co 68/2011-243, změnil tak, že uložil žalovanému vyklidit pozemky parc. č. 382, parc. č. 443, parc. č. 471, parc. č. 503, parc. č. 520, parc. č. 651 a parc. č. 652, zapsané pro katastrální území K., obec Zákupy, u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa, oproti povinnosti žalující strany zaplatit žalovanému částku 10.650,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) i o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok III.). Odvolací soud uvedl, že vzniká-li v souladu s § 588 obč. zák. prodávajícímu povinnost předmět koupě odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu, není v rámci vypořádání synallagmatického závazku z neplatné kupní smlouvy na nemovitosti vyloučeno, aby se prodávající domáhal žalobou též vyklizení nemovitosti, došlo-li k jejímu převzetí. Samotná kupní smlouva sice v tomto případě není důkazem o vzniku držby předmětných pozemků žalovaným, neboť neobsahuje ujednání účastníků, případně prohlášení žalovaného, stvrzující převzetí pozemků žalovaným do držby, uchopení držby žalovaným však lze prokázat jeho tvrzeními v řízení. Sdělil-li žalovaný prostřednictvím svého advokáta na jednání před okresním soudem, že není držitelem pozemků nejméně od roku 2007, lze dovodit, že dříve jím byl, tedy držbu uchopil. Za dané situace pak bylo na něm, aby předestřel důkazy o tom, že držbu předmětných pozemků pozbyl, což vyžadovalo určité aktivní jednání z jeho strany směřující k ukončení držby. Důkazem o pozbytí držby přitom nemůže být následná nečinnost – neužívání pozemků, ani korespondence žalovaného s žalobkyní (respektive jejím právním předchůdcem), v níž se žalovaný domáhal náhrady nákladů spojených se získáním pozemků. Neprokázal-li žalovaný přes navržené důkazy pozbytí držby pozemků, je požadavek žalobkyně na jejich vyklizení důvodný. Odvolací soud dále pokládal za vhodné zdůraznit odlišnosti tohoto sporu od obdobného sporu týchž účastníků, řešeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 4718/2010, spočívající především v tom, že ve zmíněné věci vycházel Nejvyšší soud ze závěru, že nebylo prokázáno ani převzetí (uchopení) držby žalovaným. Spojení žalobního požadavku na určení vlastnického práva a vyklizení pozemků s požadavkem na vrácení kupní ceny ve výši 10.650,- Kč zaplacené při uzavírání kupní smlouvy odvolací soud zhodnotil jako správné, odmítl však požadavek na započtení 1 % ročně z kupní ceny, tj. částku 55,01 Kč měsíčně, na celkovou kupní cenu uplatněné žalobkyní s odkazem na ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. Uvedené ustanovení se vztahuje pouze na případy odstoupení od kupních smluv, a nikoliv na vztahy z neplatných kupních smluv. Tyto úvahy vedly odvolací soud ke změně prvostupňového rozhodnutí a uložení povinnosti žalovanému vyklidit pozemky oproti zaplacení částky odpovídající kupní ceně žalobkyní. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost pokládá za danou měnící povahou tohoto rozsudku a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se zabývala obdobnými spory dovolatele s žalobkyní. Za významné označil především závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4718/2010, z nichž vyplývá, že pozbytí držby dokládá již pravomocné vydání určovacího vlastnického výroku ve prospěch žalobkyně a že za dané skutkové situace se žalobkyně nemá čeho domáhat stran vyklizení.