28 Cdo 1472/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1472/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2003 Spisová značka:28 Cdo 1472/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1472.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 135 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1472/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1. A. S., společnosti s ručením omezeným, a 2. L. V., zastoupených advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 15.1.2002, sp. zn. 47 Co 665/2001, vydaném v právní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 98/97 (žalobců 1. A.G.S., s.r.o., a 2. Ing. L. V., zastoupených advokátem, proti žalované V. D., zastoupené advokátem, o neplatnost dohody o vydání nemovitostí), takto: I. Zrušují se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 15.1.2002, sp. zn. 47 Co 665/2001, i rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích z 2.8.2001, čj. 15 C 98/97-61. II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 14.5.1997, aby soud určil, že je neplatná dohoda o vydání pozemků parc. č. 434, parc. č. 435/2, parc. č. 438/3 a parc. č. 433 v katastrálním území D., uzavřená mezi žalovanou a státním podnikem K. D. dne 22.6.1992. Žalobci poukazovali na to, že tato dohoda byla sice schválena rozhodnutím Pozemkového úřadu v L. ze 6.8.1992, čj. Zem. 821/92-1016, ale podle názoru žalobců nemohlo k této dohodě platně dojít, protože všechny uvedené pozemky jsou na základě rozhodnutí Ministerstva stavebnictví z 27.4.1981, na základě rozhodnutí odboru výstavby bývalého Severočeského krajského národního výboru v Ú. i rozhodnutí odboru výstavby bývalého Městského národního výboru v L. z 28.2.1984 dobývacím prostorem určeným k těžbě čedičů a ukládání skrývkových materiálů a k umístění stavby úpravny kamene D. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení (ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu). Již ze smlouvy uzavřené 15.1.1995 mezi F. n. m. a A. G., s.r.o., a Ing. L. V. o prodeji podniku i z dohody o narovnání z 1.10.1995, uzavřené mezi týmiž subjekty, vyplývá, že pozemky, uvedené nyní v žalobě žalobců, patřící žalované, nejsou součástí této smlouvy. V době uplatnění nároku na vydání podílů na uvedených nemovitostech podle zákona č. 229/1991 Sb. nebyly na těchto pozemcích žádné nemovité stavby. Posouzení platnosti dohody o vydání pozemků náleželo pozemkovému úřadu, který také dohodu o vydání pozemků žalované schválil. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem z 2.8.2001, čj. 15 C 98/97-61, rozhodl, že se zamítá v celém rozsahu žaloba žalobkyně o určení neplatnosti dohody uzavřené mezi žalovanou a státním podnikem K. D. dne 22.6.1992 ohledně vydání pozemků parc. č. 434, 435/2, 428/3 a 433 v katastrálním území D. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 13.525 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí soudu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobci neprokázali naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody, uzavřené mezi žalovanou a s.p. K. D., ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu. Soud prvního stupně poukazoval na to, že zápis o vlastnictví k pozemkům parc. č. 434, 433, 435/2 a 438/3 v katastrálním území D. byl proveden na základě rozhodnutí Okresního úřadu – pozemkového úřadu L., Zem. 821/92-1016, ze dne 6.8.1992, kterým byla schválena dohoda o vydání nemovitostí žalované. Žalobcům se v průběhu tohoto řízení nepodařilo prokázat, že by součástí smlouvy o prodeji podniku, uzavřené s F. n. m. ČR ohledně privatizovaného majetku, byly i nemovitosti ve vlastnictví žalované. Mezi účastníky soudního řízení sporný pozemek byl v době odnětí původním vlastníkům zemědělskou půdou; stavby umístěné na pozemku jsou stavby mobilní, které nebrání vydání nemovitostí; uvedenou dohodu z 22.6.1992 nelze tedy považovat za neplatnou a navíc je schválena rozhodnutím pozemkového úřadu, na jehož základě byl proveden i zápis do katastru nemovitostí; toto rozhodnutí nebylo napadeno řádným ani mimořádným opravným prostředkem; státní podnik K. D. platil žalované nájemné za pozemek, takže právní předchůdci žalobců akceptovali uvedenou uzavřenou dohodu; případné omyly v subjektivním vědomí na straně žalobců o rozsahu nabytého majetku tu nejsou rozhodné. Byla proto žaloba žalobců soudem prvního stupně zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto vzhledem k výsledkům řízení ve věci samé. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 15.1.2002, sp. zn. 47 Co 665/2001, tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a řízení o žalobě žalobců bylo zastaveno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že „odvolání nelze upřít určité oprávnění, i když ze zcela jiných důvodů“. Odvolací soud poukazoval na to, že žalovaná uplatnila jako oprávněná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb. nárok proti státnímu podniku K. D., jenž její nárok uznal a uzavřel se žalovanou dohodu, kterou jí nemovitost vydal, a dohoda byla schválena rozhodnutím pozemkového úřadu, vydaným ve správním řízení. Podle ustanovení § 9 zákona č. 229/1991 Sb. lze schválenou dohodu o vydání nemovitostí přezkoumat na návrhu účastníka dohody jen v případech, kdy dohoda není schválena. V souvislosti s tím odvolací soud poukazoval na ustanovení § 103 občanského soudního řádu. Není-li dána pravomoc soudu k projednání a k rozhodnutí o věci na základě žaloby o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva (§ 80 písm. b/ občanského soudního řádu), nespadá do pravomoci soudu ani žaloba o určení, zda tu toto právo je či není (§ 80 písm. c/ občanského soudního řádu). Jestliže k rozhodnutí o nároku podle zákona č. 229/1991 Sb. byl příslušný pozemkový úřad, tedy správní orgán ve správním řízení, který také rozhodnutí v tomto řízení vydal, není v takové právní věci dána pravomoc soudu k rozhodnutí o neplatnosti dohody schválené rozhodnutím správního orgánu. Proto „odvolacímu soudu nezbylo než podle ustanovení § 104 odst. 1 a § 221 odst. 1 občanského soudního řádu zrušit odvoláním napadený rozsudek a občanské soudní řízení v této právní věci zastavit“. Výrok o nákladech řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 6.2.2002 a dovolání bylo podáno u Okresního soudu v Litoměřicích dne 3.4.2002, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovali dovolatelé na ustanovení § 239 odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu. Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelé vytýkali, že se odvolací soud nezabýval tím, zda žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu; dále dovolatelé vytýkali, že v odvolacím řízení nebyly provedeny žádné nové důkazy, ani nebyly zopakovány žádné důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud změnil tedy rozsudek soudu prvního stupně, aniž by jakýmkoli způsobem doplňoval, či zopakoval dokazování ohledně skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě před ním provedeného dokazování, třebaže se od závěrů z něho odchýlil. Lze se ztotožnit, uváděli dovolatelé, s názorem, že soudu nenáleží posuzovat a určovat platnost či neplatnost dohody podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v tom smyslu, zda je či není v souladu s ustanoveními zákona č. 229/1991 Sb. Podle názoru dovolatelů však nelze vyloučit pravomoc soudu tam, kde bude doložen naléhavý právní zájem na určení neplatnosti takové dohody např. z důvodů uvedených v ustanovení § 37 občanského zákoníku, a také tehdy, pokud by dohoda odporovala ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku jiným