28 Cdo 1546/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1546/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2006 Spisová značka:28 Cdo 1546/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1546.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. § 28b odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. § 4 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 726/06 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1546/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy               JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobců A/ J. Č.,               a B/ L. F., zastoupených  advokátem, proti žalovaným              1/ B. Š., jako správkyni konkursní podstaty úpadce Státního podniku zemědělské techniky v likvidaci, a 2/ P. f. Č. r., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované, firmě  B. & B. s.r.o., zastoupeného  advokátem, o projednání věci rozhodnuté správním orgánem v občanském soudním řízení, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn.                  7 C 15/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne  25.1.2006, čj. 12 Co 612/2005-257, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň – sever rozsudkem ze dne 5.10.2005, čj. 7 C 15/2003-227, zamítl v řízení podle části páté občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) návrh žalobců, aby bylo nahrazeno zamítavé rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu P. z 25.10.2001 výrokem soudu, že žalobci jsou vlastníky pozemků zapsaných ve vložce č. 448 pozemkové knihy pro katastrální území Ch., ve výroku blíže specifikovaných. Soud prvního stupně konstatoval, že podle rozhodnutí pozemkového úřadu žalobci nejsou vlastníky předmětných pozemků, protože se na danou restituci nevztahuje zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“). Opíral se mj. o rozhodnutí   Ministerstva zemědělství, vyžádané na základě pokynu Krajského soudu v Plzni, jenž zrušil předchozí rozhodnutí pozemkového úřadu. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu z 5.12.2000, bylo ve správním řízení rozhodnuto, že na předmětné pozemky se nevztahuje zákon o půdě. Proti tomuto rozhodnutí byl podán rozklad, o němž rozhodl ministr zemědělství dne  20.9.2001 tak, že rozklad zamítl a potvrdil jím napadené rozhodnutí. Podle zjištění správního orgánu původní vlastníci nemovitostí se nezabývali zemědělstvím, provozovali rozsáhlou živnost kovoprůmyslovou a stavební, čemuž sloužily všechny předmětné nemovitosti; zemědělský majetek, který není předmětem sporu, byl v nájmu jiné rodiny a nejednalo se o zemědělskou usedlost s doplňkovou živností a oba provozy nebyly nijak provázány. I když orgány, které neudělily v roce 1949  souhlas s převodem nemovitostí z původního vlastníka na žalobce podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (dále jen „zákon č. 46/1948 Sb.“), a rovněž konfiskace majetku původního spoluvlastníka nemovitostí probíhala podle dekretu č. 12/1945 Sb.,  nešlo o  skutečnosti, které by byly rozhodné pro posouzení charakteru nemovitostí, jež tvořily základ nezemědělské živnosti, protože rozhodující byl z hlediska uplatnění o půdě skutečný stav, tj. zda šlo formálně i fakticky o majetek podřaditelný pod § 1 odst. 1 tohoto zákona. O odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval Krajský soud v Plzni, který rozsudkem ze dne 25.1.2006, čj. 12 Co 612/2005-257, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Svůj rozsudek odůvodnil tím, že soud prvního stupně provedl všechny důkazy, rozhodné pro posouzení věci, a nepochybil, když se ztotožnil s názorem správního orgánu o tom, že nemovitosti, které jsou předmětem sporu, nepodléhají  režimu ustanovení § 1 odst. 1 zákona o půdě, a proto správní orgán právem nemohl vyhovět návrhu žalobců na restituci. Za jádro sporu považoval odvolací soud posouzení, zda nemovitosti, které jsou předmětem sporu, sloužily v době jejich odnětí zemědělské výrobě, s tím, že bez vyřešení této základní otázky nemá smysl se zabývat dalšími hmotněprávními otázkami. Vyšel ze skutkového zjištění, že původními vlastníky nemovitostí zapsaných ve vložce č. 448 v Ch., byli rodiče žalobců. Otec žalobců svůj spoluvlastnický podíl na nich (spolu s dalšími nemovitostmi) postoupil 20.2.1948 svým dětem, tj. žalobcům, a žalobci byli zapsáni v pozemkové knize jako spoluvlastníci, souhlas s tímto převodem podle zákona č. 46/1948 však nebyl dán. Výměrem Jednotného národního výboru z 27.10.1949 bylo rozhodnuto, že zemědělský majetek otce žalobců podléhá konfiskaci. Podle specifikace jednotlivých nemovitostí v pozemkové knize nešlo o nemovitosti, sloužící k zemědělské výrobě. To potvrdili žalobci i v jiném sporu, v němž se domáhali vydání předmětných nemovitostí, když vypověděli, že žádná z nemovitostí, uvedených v žalobě, nesloužila zemědělské výrobě. O charakteru nemovitostí, jež jsou předmětem tohoto řízení, rozhodl Ústřední pozemkový úřad tak, že nejde o nemovitosti, na něž se vztahuje zákon o půdě. Správnost jeho rozhodnutí byla přezkoumána na základě rozkladu rozhodnutím ministra zemědělství. V odůvodnění jeho rozhodnutí vyplynulo, že otec žalobců J. Č. byl povoláním strojní zámečník, v době rozhodné pro přechod nemovitostí  provozoval rozsáhlou živnost za pomocí stálých zaměstnanců, a to výrobu cementového zboží, pístních kroužků, výčepních pultů, chladírenských boxů,   čerpadel, umělého mramoru a cihel. K provozovně patřila skladiště, garáže, klempířská dílna, truhlárna, sklad dřeva, otevřená dílna, autodílna, cementářská dílna, strojírna s kanceláří, slévárna, kovárna, kolny a cihelna. Zemědělské pozemky (které nejsou předmětem tohoto sporu)  byly v té době pronajaty rodině K. Správní orgán zkoumal, zda u sporných pozemků nešlo o součást zemědělské usedlosti s doplňkovou živností, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo a sporné nemovitosti nebyly ani funkčně svázány se zemědělským majetkem rodičů žalobců, který v době odnětí byl již řadu let v nájmu jiné osoby. Odvolací soud se zabýval i námitkou žalobců, že ministerstvo zemědělství, které v roce 1949 zamítlo udělení souhlasu s převodem nemovitostí podle § 12 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, mělo více podkladů pro posouzení charakteru sporných pozemků. Dle odvolacího soudu nelze z odůvodnění tohoto rozhodnutí zjistit, že by v roce 1949 ministerstvo zjišťovalo charakter jednotlivých parcel, ale zabývalo se tím, že nabyvatelé (žalobci) nemají náležitosti oprávněných uchazečů o příděl. Žádné jiné okolnosti tento orgán nezkoumal. Odvolací soud nesouhlasil s některými právními závěry soudu prvního stupně, které se týkaly výzvy k vydání nemovitostí, aktivní legitimace žalobců, posouzení platnosti postupní smlouvy, a rozsahu konfiskace majetku otce žalobců, jakož i možnosti přistoupení dalšího účastníka řízení, to však nemělo dle jeho závěru vliv na posouzení věci, neboť  správní orgán nemohl vyhovět návrhu žalobců již jen proto, že nemovitosti, o jejichž restituci v tomto případě jde, nepodléhají režimu zákona o půdě. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu spatřují  ve výkladu ustanovení § 1 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. b), § 28b odst. 2  a § 30 zákona o půdě, což konkretizují následujícím okruhem otázek: 1. Zda pro závěr o tom, komu náleželo vlastnické právo k majetku dotčenému konfiskačními či jinými opatřeními státu, učiněnými po 25.2.1948 do 1.1.1990, a v jakém rozsahu byl takový majetek odňat,  je právně významný vklad a výmaz vkladu vlastnického práva v tehdejší pozemkové knize. 2. Zda pro závěr o přechodu vlastnického práva podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě je významné, zda se tak stalo v souladu s tehdy platnými předpisy či nikoliv. 3. Zda pro závěr, že majetek, na jehož vydání byl uplatněn restituční nárok, podléhá režimu zákona o půdě či nikoliv, je právně významné, podle jakých předpisů majetek přešel na stát nebo jinou právnickou osobu. 4. Zda pro takový závěr je právně významné splnění předpokladu dle § 28b odst. 2 zákona o půdě. 5. Zda pro takový závěr je nezbytné provést