28 Cdo 1551/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1551/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 12. 2013 Spisová značka:28 Cdo 1551/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.1551.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 451 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 12. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.2.2014IV.ÚS 602/14JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto2.4.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1551/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně městské části Praha 8, IČ: 000 63 797, se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, proti žalovaným: 1. JUDr. D. M., P., zastoupené JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Bubenská 47/113, a 2. Mgr. A. M., J. n. N., zastoupenému opatrovníkem městskou částí Praha 7 se sídlem v Praze 7, nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, o zaplacení 132.334,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 231/2006, o dovolání 1. žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2012, č. j. 14 Co 9/2012-453, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 7. srpna 2012, č. j. 14 Co 9/2012-492, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná ad. 1 je povinna nahradit žalobkyni k rukám Mgr. Alana Vitouše, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 8.131,20 Kč.O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se po žalovaných domáhá, aby jí rukou společnou a nerozdílnou zaplatili částku 142.243,- Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že hospodaří se svěřeným majetkem hl. m. Prahy, mj. i s domem v P., v jehož sedmém podlaží se nacházejí nebytové prostory, jejichž byli žalovaní nájemci a které užívali až do 2. 9. 2005, kdy z nich byli exekučně vyklizeni. Žalovaní řádně neplatili nájemné ani zálohy na služby, a dluží tak na nájemném za období od prosince 2003 do srpna 2005 a za poskytnuté služby v letech 2003 a 2004 žalovanou částku. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 29. června 2011, č. j. 25 C 231/2006-405, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 132.334,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil 1. žalované povinnost zaplatit žalobkyni roční úrok z prodlení z částky 132.334,- Kč za dobu od 25. 4. 2007 do 19. 9. 2007 ve specifikované výši (výrok II.), žalobu vůči oběma žalovaným co do částky 9.909,- Kč s příslušenstvím a co do části příslušenství z částky 132.334,- Kč zamítl (výrok III.), žalobu zamítl i vůči 2. žalovanému co do ročního úroku z prodlení z částky 132.334,- Kč za dobu od 25. 4. 2007 do 19. 9. 2007 ve specifikované výši (výrok IV.), zamítl rovněž vzájemný návrh, jímž se 1. žalovaná domáhala vůči žalobkyni zaplacení částky 150.000,- Kč s příslušenstvím (výrok V.), a rozhodl o poplatkové povinnosti 1. žalované (výrok VI.), o nákladech státu (výroky VII. a VIII.) i účastníků (výrok IX.). Toto rozhodnutí bylo vydáno poté, co první dvě vyhovující rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé byla zrušena usneseními odvolacího soudu. Po provedeném dokazování měl soud prvního stupně za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 20. května 1994 smlouvu o nájmu nebytových prostor, jejímž předmětem byly prostory v sedmém podlaží domu v P., (dále jen „nebytové prostory“ nebo „prostory“). Měsíční úhrada za užívání a služby podle nájemní smlouvy činila celkem 3.432,- Kč, avšak žalovanými nebyla řádně placena a od srpna 1999 již nebyla placena vůbec. Z tohoto důvodu dala žalobkyně žalovaným podle § 10 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v tehdy účinném znění, výpověď z nájmu, jenž tak skončil ke dni 30. listopadu 1997. Jelikož žalovaní ani po tomto datu nebytové prostory nevyklidili, domáhala se žalobkyně jejich vyklizení, které proběhlo v rámci výkonu rozhodnutí až dne 2. září 2005. Za období od prosince 2003 do srpna 2005 – za nějž se žalobkyně touto žalobou domáhá náhrady – činí dluh žalovaných 142.243,- Kč, ten zahrnuje i dluh z vyúčtování služeb za rok 2003 ve výši 3.629,- Kč a za rok 2004 ve výši 11.516,- Kč. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že cena nájmu srovnatelných nebytových prostor v období od 1. 1. 2003 do 1. 9. 2005 činila 5.698,- Kč měsíčně. Po právní stránce posoudil soud věc jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), které žalovaní získali na úkor žalobkyně užíváním nebytových prostor v rozhodném období (tj. od prosince 2003 do 2. 9. 2005) bez právního důvodu. Žalovaní jsou proto povinni získané bezdůvodné obohacení vydat a tento závazek je stíhá oba jako solidární dlužníky, neboť oba byli z nájemní smlouvy solidárně zavázáni. Otázka platnosti nájemní smlouvy není podle soudu v tomto případě relevantní, neboť i kdyby smlouva platná nebyla, žalovaní by předmětné prostory užívali v rozhodné době bez právního důvodu a i v takovém případě by jim vzniklo bezdůvodné obohacení (přes řečené soud prvního stupně nájemní smlouvu posoudil jako platnou). Stejně tak pro posuzovanou věc není podstatné, k jakému účelu jsou předmětné prostory kolaudačním rozhodnutím určeny, neboť bezdůvodné obohacení vzniká neoprávněnému uživateli ve výši obvyklé ceny za ten typ užívání, které praktikoval. Žalovaným proto vzniklo bezdůvodné obohacení dvojího druhu, jednak ve výši nákladů na služby dodávané žalobkyní a dále jako částka, kterou by museli vynaložit, pokud by chtěli získat užívací právo ke srovnatelným prostorům (podle znaleckého posudku jde o částku 154,- Kč za m2 měsíčně), přičemž žalovaným vzniklo bezdůvodné obohacení nikoliv v rozsahu užívání prostor ve výměře uvedené v nájemní smlouvě, ale za užívání prostor v jejich skutečné výměře. Bezdůvodné obohacení za užívání prostor tak činí 5.698,- Kč měsíčně, což za období od 1. 12. 2003 do 1. 9. 2005 (tj. za 21 měsíců) představuje částku 119.658,- Kč. K této částce soud připočetl částku odpovídající nákladům na spotřebované služby v letech 2003 až 2005. Námitku žalované směřující k započtení (zhodnocení prostor stavebními úpravami) neshledal soud důvodnou, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně udělila žalovaným souhlas ke stavebním úpravám, jež měly vést ke zhodnocení nebytových prostor, a dále proto, že případné právo by bylo již promlčeno podle § 101 obč. zák. vzhledem k tomu, že nájemní vztah mezi účastníky skončil ke dni 30. listopadu 1997 (§ 580 obč. zák.). V neposlední řadě žalovaní zhodnocení prostor ani neprokázali. K odvolání 1. žalované přezkoumal napadené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 16. března 2012, č. j. 14 Co 9/2012-453 (ve znění shora citovaného usnesení), ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou ohledně částky 33.449,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu o zaplacení této částky s ročním úrokem z prodlení od 20. 9. 2007 do zaplacení zamítl, jinak je v tomto výroku potvrdil (výrok I.), ve výroku II. ohledně úroku z prodlení z částky 33.449,- Kč, je změnil tak, že žalobu zamítl, jinak rozhodnutí v tomto výroku potvrdil (výrok II.), ve výroku V. je zrušil a řízení o vzájemném návrhu 1. žalované na zaplacení částky 150.000,- Kč s příslušenstvím zastavil (výrok III.), dále je změnil ve výroku VI. (výrok IV.) a rozhodl o nákladech státu (výrok V.) i účastníků (výroky VI. a VII.). Poté, co odvolací soud doplnil dokazování (ke zjištění stavu prostor v době jejich vyklizení a výše nájemného za užívání předmětných prostor sjednaného s dalším nájemcem) dovodil, že soud prvního stupně správně posoudil vztah mezi účastníky podle § 451 a násl. obč. zák. a zavázal k zaplacení předmětné částky oba žalované solidárně (§ 511 obč. zák.), neboť oba měli prostory i po skončení nájmu ve své dispozici. Tvrdí-li 1. žalovaná, že nebytové prostory v rozhodném období neužívala, není to pro posouzení věci podstatné, jelikož ani po skončení nájmu prostory nevyklidila a žalobkyni je nepředala, a proto je i nadále měla ve své dispozici, přičemž není rozhodující, s jakou intenzitou předmět nájmu dále užívala, protože již samotné nevyklizení a neodevzdání prostor má majetkovou hodnotu. Soud prvního stupně rovněž správně pro určení výše bezdůvodného obohacení zjišťoval obvyklé nájemné v daném místě a čase za užívání obdobného předmětu nájmu, přičemž není rozhodné, jak jsou nebytové prostory kolaudovány, ale k jakému účelu mohly a byly užívány. Odvolací soud se ztotožnil i s výší obvyklého nájemného stanoveného znaleckým posudkem. Soudu prvního stupně však vytkl, že