28 Cdo 1559/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1559/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2024 Spisová značka:28 Cdo 1559/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.1559.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991 Sb. § 13 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1559/2024-722 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) J. B., a b) P. I., obou zastoupených Mgr. Markétou Rylkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, za účasti 1) Povodí Vltavy, státní podnik, IČO 708 89 953, se sídlem v Praze 5, Holečkova 3178/8, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 763/88, a 2) Lesy České republiky, s.p., IČO 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 280/2018, o dovolání žalobkyň i účastníka 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 103 Co 17/2023-635, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 103 Co 17/2023-635, se ve výroku II v části, jíž byl potvrzen výrok III a dále výroky IV a V, ve vztahu k pozemkům parc. č. XY a XY v k. ú. XY, jakož i výroky VI–VIII rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 12. 2022, č. j. 18 C 280/2018-515, a ve výroku III ruší a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení, jinak se dovolání žalobkyň odmítá. II. Dovolání účastníka 1) se odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 22. 12. 2022, č. j. 18 C 280/2018-515, určil, že jsou žalobkyně každá v rozsahu ideální ½ spoluvlastnicemi části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezené geometrickým plánem č. 1178-15/2018 ze dne 3. 4. 2018 (dále jen „geometrický plán“) jako pozemek parc. č. XY, lesní pozemek o výměře 539 m2 (výrok I), dále že žalobkyně nejsou v rozsahu ideální ½ spoluvlastnicemi částí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezených geometrickým plánem jako pozemky parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 800 m2 a parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 101 m2 (výrok II), rovněž že nejsou v rozsahu ideální ½ spoluvlastnicemi částí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezených geometrickým plánem jako pozemky parc. č. XY – ostatní plocha, neplodná půda o výměře 1.734 m2 a parc. č. XY – ostatní plocha, neplodná půda o výměře 3.573 m2 (výrok III), že jim náleží za nevydané pozemky náhrada podle § 11 odst. 2, § 11a a případně § 14 a § 16 zákona č. 229/1991 Sb. (výrok IV), v řečeném rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 6. 2018, č. j. SPU 271454/2018 (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení i o soudním poplatku (výroky VI – VIII). Žalobkyně se domáhaly nahrazení výše uvedeného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, jímž bylo rozhodnuto o pěti pozemcích vzniklých z původního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY vymezených uvedeným geometrickým plánem tak, že žalobkyně nejsou jejich spoluvlastnicemi, neboť neuplatnily včas svůj restituční nárok z důvodu, že listina ze dne 15. 1. 1993, jíž měl být nárok uplatněn, nebyla pozemkovému úřadu doručena včas. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně nárok uplatnily včas, a dále dovodil, že původní pozemek byl na stát převeden v rozhodném období za účelem vybudování vodního díla Slapy, přičemž jeho tehdejším vlastníkům nebyla vyplacena odpovídající náhrada. Ohledně možných překážek vydání pozemků restituentům ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), soud naznal, že dva z pěti žádaných pozemků (parc. č. XY a XY dle geometrického plánu) jsou součástí vodního díla, je tedy namístě je považovat za zastavěné dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Další dva pozemky (parc. č. XY a XY dle geometrického plánu) jsou poté dotčeny veřejným užíváním, jsou zastavěny asfaltovou komunikací a účelovou komunikací, u druhého jmenovaného jde navíc o veřejné prostranství. U posledního žádaného pozemku (parc. č. XY dle geometrického plánu) soud neshledal žádnou překážku jeho vydání; rozhodl tedy výše popsaným způsobem. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 103 Co 17/2023-635, k odvolání žalobkyň i obou účastníků rozhodnutí soudu prvého stupně změnil ve výroku VI co do výše náhrady nákladů řízení (výrok I), v ostatních výrocích je potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně a označil jej za věcně správný, změnil jej toliko ve výši náhrady nákladů řízení u soudu prvního stupně. II. Dovolání a vyjádření k nim 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze co do výroku II v části, jíž byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve výrocích II, III a IV, podaly obě žalobkyně dovolání, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího vztahující se k překážkám převoditelnosti pozemků. Označují výklad překážek převoditelnosti dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě učiněný krajským soudem za nepřípustně rozšiřující, nerespektující proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku a konkrétním veřejným zájmem bránícím vydání pozemků. Nesouhlasí též se závěry nalézacích soudů o nemožnosti pozemky zemědělsky využít a o jejich funkční provázanosti s vodním dílem Slapy jakožto stavbou (tzv. břehové pozemky), případně o zatížení pozemků veřejným užíváním (pozemky plnící funkci komunikace). V neposledním namítají, že jiné pozemky nacházející se též v břehové oblasti přehrady Slapy byly žalobkyním vydány jako nezastavěné (upozorňují na rozsudek Okresního soudu Praha-západ č. j. 18 C 286/2012-130, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 183/2014, a na rozsudek Okresního soudu Praha-západ č. j. 9 C 14/2009-551, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 5/2014-614), soudy nedostatečně vysvětlenou odchylkou od těchto rozhodnutí porušily právo žalobkyň na spravedlivý proces a princip předvídatelného rozhodování. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky krajského i okresního soudu a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení. 4. K dovolání žalobkyň se vyjádřil účastník 1), jenž považuje rozhodnutí odvolacího soudu v žalobkyněmi napadeném rozsahu za správné a navrhuje odmítnutí daného mimořádného opravného prostředku. 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze co do výroku II v části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích I, IV, V, VI, VII a VIII, podal dovolání i účastník 1), jenž spatřuje jeho přípustnost v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího v otázce včasného uplatnění restitučního titulu, dále v řešení otázky, jež nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to, k jakému okamžiku má být posuzována tíseň, která byla pohnutkou k převodu vlastnického práva na stát – zda v době závazného dohodnutí obsahu smlouvy, či v době vyhotovení smlouvy. 6. K dovolání účastníka 1) se vyjádřily žalobkyně, namítajíce, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu i v částech, jimiž nebyla účastníkovi 1) způsobena újma na právech. Upozorňují, že dovolatel brojí vůči skutkovým zjištěním nalézacích soudů a že jím položená otázka neřešená se nevztahuje na daný případ a je otázkou toliko teoretickou. Navrhují, aby dovolací soud daný mimořádný opravný prostředek odmítnul pro nepřípustnost. III. Přípustnost dovolání 7. Při rozhodování o dovoláních bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 8. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla podána řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jejich přípustností. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soud