28 Cdo 1576/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1576/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 8. 2008 Spisová značka:28 Cdo 1576/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1576.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 27 odst. 3 předpisu č. 13/1997Sb. § 27 odst. 4 předpisu č. 13/1997Sb. § 17 odst. 1 předpisu č. 131/2000Sb. § 17 odst. 3 předpisu č. 131/2000Sb. § 19 odst. 2 předpisu č. 131/2000Sb. § 34 odst. 3 předpisu č. 131/2000Sb. § 35 odst. 6 předpisu č. 131/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2498/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1576/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně I. V., proti žalované o. hl. m. P., zastoupenému advokátem, o náhradu škody ve výši 618.972,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 185/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 2. února 2006, č. j. 20 Co 12/2006 – 75, takto: I.      Dovolání  s e   z a m í t á. II.     Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 30.3.2004 na žalované náhrady škody s tvrzením, že dne 29.3.2002 v P. – M. na vozovce v ulici K Orionce 31 utrpěla vážný úraz s trvalými následky, když upadla na neupraveném pruhu asfaltu. Škody vyčíslila celkem na 618.972,- Kč s příslušenstvím s tím, že se sestávají z nákladů zastoupení na mimosoudních jednáních ve výši 7.200,- Kč, odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 556.800,- Kč, rozdílu mezi platem a nemocenskými dávkami ve výši 44.472,- Kč a hotových výloh ve výši 10.500,- Kč. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, a to z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace s tím, že za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti komunikace je sice v prvé řadě odpovědný vlastník komunikace, kterým je sice žalovaná, avšak v daném případě byla komunikace svěřena do správy Městské části P., která by také měla nést odpovědnost za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti komunikace. Současně namítala, že v daném případě musela žalobkyně při zachování běžné opatrnosti propadlinu zpozorovat, vyhnout se jí, a tudíž že se nemohlo jednat o závadu ve smyslu § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., tedy změnu ve schůdnosti, kterou nemůže chodec předvídat. Dále žalovaná namítala nedostatek příčinné souvislosti mezi úrazem žalobkyně a stavebně technickým stavem komunikace. Jako nedůvodnou označila náhradu nákladů právního zastoupení na mimosoudních jednání a čtyřnásobné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Konečně vznesla i námitku promlčení s odůvodněním, že došlo k uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty, neboť k úrazu došlo 29.3.2002, zatímco žaloba byla podána 30.3.2004. Soud prvního stupně poté, co vyloučil k samostatnému projednávání nárok žalobkyně na zaplacení rozdílu mezi výši platu a nemocenskými dávkami, žalobkyni vyhověl a v rozsudku ze dne 12. října 2005, č.j. 24 C 185/2004 -54 žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 574.500,- Kč s 2 % úrokem z částky 156.900,- Kč od 19.6.2004 do zaplacení. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 40.495,- Kč k rukám jejího právní zástupce a dále zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit České republice 317,- Kč na náhradu nákladů řízení (svědečné) a soudní poplatek ve výši 22.980,- Kč. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 29.3.2002 utrpěla žalobkyně na vozovce v P. závažný úraz s trvalými následky a žalovaná je jako vlastník komunikace povinna k náhradě škody podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v žalované výši, uplatněné ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, neboť v okamžiku vzniku škody nemohla žalobkyně vědět, kdo je vlastníkem komunikace. Stran pasivní věcné legitimace žalované soud konstatoval, že z důvodu prokazatelného vlastnického práva ke komunikaci, je věcí hl. m. P. odpovědnost za náhradu škody, která žalobkyni vznikla. Ohledně částky 7.200,- za náklady zastoupení v průběhu mimosoudního jednání dospěl soud k závěru, že odpovídá sazbě odměny podle advokátního tarifu při škodě ve výši 200.000,- Kč (5.750,- Kč). Dále vzal za prokázané hotové výdaje za náhradu dvou znaleckých posudků ve výši 5.727,- Kč a 4.773,- Kč, tj. celkem 10.500,- Kč a konečně shledal splněné podmínky pro zvýšení náhrady ztížení společenského uplatnění na čtyřnásobek základního ohodnocení ve výši 139.200,- Kč, tj. celkem 556.800,- Kč (139.200 x 4) z důvodu výrazného ztížení života žalobkyně jak v oblasti pracovního uplatnění, tak v oblasti sportovního, společenského vyžití, jakož i v oblasti rodinného života, a to i s přihlédnutím k věku žalobkyně (35 let). Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, ve kterém namítala, že prvoinstanční soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Žalovaná opětovně namítala jako ve svém vyjádření k žalobě nedostatek pasivní věcné legitimace, nedůvodnost nákladů zastoupení na mimosoudním jednání a mimořádného navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, jakož i nadbytečnost hotových výdajů za znalecké posudky. V relaci k nedostatku pasivní věcné legitimace poukázala na to, že dotčená komunikace byla na základě § 17 vyhlášky č. 55/2000 hl. m. P. (dále jen „Statut“) svěřena do správy Městské části P., která by měla nést odpovědnost za škodu, neboť vykonávala práva a povinnost vlastníka k předmětné komunikaci. Odvolací soud rozsudkem ze dne 2. února 2006, č.j. 20 Co 12/2006-75, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 567.300,- Kč (sestávající se z čtyřnásobku ztížení společenského uplatnění – 4 x 139.200 = 556.800,- Kč a nákladů na znalecké posudky ve výši 10.500,- Kč) s 2 % úrokem z částky 149.700,- Kč od 19.6.2004 do zaplacení potvrdil, zatímco ohledně částky 7.200,- Kč s 2 % úrokem od 19.6.2004 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v této části žalobu zamítl. Dále zavázal žalovanou zaplatit náhradu nákladů řízení České republice ve výši 317,- Kč za svědečné a ve výši 22.689,- Kč za soudní poplatky. Rovněž žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40.385,- Kč za právní zastoupení. Ve věci nároku za ztížení společenského uplatnění dospěl k závěru, že k úrazu žalobkyně došlo na místní komunikaci, jejímž vlastníkem je ze zákona obec. Dále odvolací soud dovodil, že i když pozemek, na němž komunikace leží, byl svěřen do správy Městské části Praha 12, nemá tato okolnost vliv na povinnosti vlastníka vyplývající z § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Odvolací soud rovněž vyslovil, že svěření majetku do správy Městské části Praha 12 neznamená převod veškerých práv a povinností, vyplývajících z vlastnického práva žalované. Jestliže podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. výslovně odpovídá vlastník místní komunikace za škodu, jejíž příčinou byla závada ve schůdnosti, nutno jednoznačně dovodit objektivní odpovědnost žalované za škodu, která vznikla v důsledku úrazu. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná je pasivně věcně legitimována k náhradě škody, neboť ani neprokázala, že nebylo v mezích jejích možností uvedenou závadu odstranit ani, že na závadu předepsaným způsobem upozornila. Za nedůvodné označil odvolací soud námitky proti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, které je závislé na úvaze soudu a má představovat kompenzaci zdravotního poškození žalobkyně, která je v důsledku úrazu částečně invalidní, a to v produktivním věku. Stejně tak soud dospěl k závěru, že náklady vynaložené na úhradu nákladů za vypracovávání dvou znaleckých posudků představují škodu spočívající ve snížení majetku žalobkyně, která vznikla v příčinné souvislosti s úrazem utrpěným na komunikaci ve vlastnictví žalované. Ohledně náhrady nákladů právního zastoupení v průběhu mimosoudního jednání odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu v této části zamítl s odůvodněním, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že žalovanou částku skutečně vynaložila.     B. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení vě