28 Cdo 1639/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1639/2025-1334 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) Y. P., b) J. Ž., správce pozůstalosti J. Ž., zemřelého, a c) E. P., všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupena JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o vydání náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 17 C 169/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, se ruší v části výroku III, v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce, a ve výrocích IV až VI a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, zastavil řízení o odvolání žalované do výroku II rozsudku Okresního soudu v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 4. 2024, č. j. 17 C 169/2021-1190, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 4943-1095/2023, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY (vymezeného geometrickým plánem č. 836-1094/2023) v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV až VI rozsudku odvolacího soudu). 2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při uspokojování restitučních nároků žalobců na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jim pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil, že žalobci požadované náhradní zemědělské pozemky označené ve výroku III rozsudku odvolacího soudu jsou k převodu vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky (§ 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobců za účelem uspokojení jejich stávajícího restitučního nároku proto vyhověl. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemků označených ve výroku III rozsudku odvolacího soudu na žalobce. Měla za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3166/2020 a ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích III až VI zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, popř. zamítl jako nedůvodné. 5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 6. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). 7. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). 8. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021). 9. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil, shledal-li na základě výsledků provedeného dokazování (včetně místního šetření) vhodnými náhradními zemědělskými pozemky následující pozemkové parcely: - pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako zahrada, jež není zastavěna žádnou stavbou a na níž není plánována žádná veřejně prospěšná stavba. Okolnost, že se pozemek dle územní plánovací dokumentace nachází v zastavitelné ploše přitom sama o sobě jeho vhodnost k náhradní pozemkové restituci nevylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 795/2024). - pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívanou, jejíž samotný tvar a velikost (182 m2) ji (sám o sobě) zjevně nevylučuje z převoditelnosti na oprávněné osoby. Na zemědělské obhospodařovatelnosti pozemku přitom nemění ničeho jeho určení (dle územního plánu) k realizaci zeleně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 28 Cdo 305/2025). - pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako zahrada, jež v rozsahu vymezeném geometrickým plánem (č. 836-1094/2023) tvořícím součást rozsudku nikterak nebrání k přístupu do sousední zahrádkářské kolonie. - pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY a č. XY v k. ú. XY, evidované jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívané, jež nejsou nikterak funkčně propojeny