28 Cdo 1700/2015 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1700/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 7. 2017 Spisová značka:28 Cdo 1700/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.1700.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:předpisu č. 364/1990Sb. čl. 8 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 9. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1700/2015U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) A. P., P., b) Ing. K. J., K. H., obou zastoupených JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, a c) JUDr. I. P., P., proti žalovaným 1) JUDr. T. K., P., a 2) J. K., P., zastoupené JUDr. Teodorem Kumičákem, o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 7 C 83/2003, o dovoláních žalobců a), b) a c) a žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2014, č. j. 17 Co 208/2014-271, takto: I. Dovolání žalobců a), b) a c) se odmítá. II. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 17. 3. 2014, č. j. 7 C 83/2003-220, zamítl žalobu o přechod vlastnického práva žalovaných 1) a 2) k nemovitostem, a to domu na parc. st. č. 291, zastavěná plocha a nádvoří, parc. st. č. 291, zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 726/1, jiná plocha a parc. č. 729, zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod, na LV č. 1506 pro obec a kat. území G. J., na žalobce a) v rozsahu 3/346, na žalobce b) v rozsahu 3/213 a na žalobce c) v rozsahu 3/426 vzhledem k celku (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Jednalo o několikáté rozhodnutí ve věci, kdy žalobci uplatňovali nárok na přechod vlastnického práva ke spoluvlastnickým podílům na nemovitostech podle § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Bylo nesporné, že na předmětné nemovitosti se vztahuje zákon o půdě, že žalobci jsou oprávněnými osobami, a že spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech přešly na stát v rozhodném období bez právního důvodu. Žalovaní nabyli vlastnické právo k nemovitostem od státního podniku Východočeské stání lesy, na který by se vztahovala povinnost vydat věc podle zákona o půdě. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 10. 2014, č. j. 17 Co 208/2014-271, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba o přechod vlastnického práva žalovaných 1) a 2) k pozemku parc. č. st. 291, zastavěné ploše, jehož součástí je stavba domu č. p. 249, v obci a katastrálním území G. J., v podílech 3/426 na žalobce a), 3/213 na žalobce b) a 3/426 na žalobce c); ve zbývající části jej změnil tak, že vlastnické právo žalovaných 1) a 2) k pozemkům parc. č. 729, zahrada, a parc. č. 726/1, ostatní plocha, v obci a katastrálním území G. J. přechází v podílech 3/426 na žalobce a), 3/213 na žalobce b) a 3/426 na žalobce c) (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Uzavřel, že žalovaní (resp. žalovaný 1) nenabyli nemovitosti na základě protiprávního zvýhodnění. Nebylo totiž prokázáno, že o koupi předmětných nemovitostí projevil zájem jiný uchazeč než žalovaný 1), ani to, že aktivity žalovaného a JUDr. M., zaměstnance prodávajícího, nevycházely z jiného zájmu než u žalovaného 1) se znalostí práva o obstarání potřebných podkladů a uzavření smluv, a u JUDr. M. z jeho pracovní náplně. Stejně tak odvolací soud dospěl k závěru, že kupní smlouva a dohoda o zřízení práva osobního užívání, kterou uzavřeli dne 21. 3. 1990 žalovaní jako kupující s Východočeskými státními lesy jako prodávajícím, byla téhož dne registrovaná Státním notářstvím v Havlíčkově Brodě nikoliv v rozporu s tehdy platnými předpisy. Ohledně platnosti kupní smlouvy uzavřené dne 7. 5. 1990 mezi týmiž účastníky o převodu pozemkových parcel č. 726/1 a č. 729, kterou registrovalo státní notářství dne 10. 5. 1990, však odvolací soud dospěl k závěru, že v době jejího uzavření vázal ústavní zákon č. 100/1990 Sb., převod majetku státu do vlastnictví občanů nebo právnických osob na splnění zákonem upravených podmínek. V období po 1. 5. 1990 neexistoval – s výjimkou zákonného opatření č. 364/1990 Sb. o nakládání s majetkem svěřeným státnímu podniku - právní předpis, jenž by umožňoval státnímu podniku převod majetku ve státním vlastnictví do vlastnictví občanů. Nebylo zjištěno, že prodávající státní podnik oznámil svému zakladateli uzavření smlouvy ze dne 7. 5. 1990, pročež byla tato kupní smlouva uzavřena v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Kupní smlouvy ze dne 21. 3. 1990 a ze dne 7. 5. 1990 považoval odvolací soud za oddělitelné, neboť byly uzavřeny samostatně a nemovitosti jimi převáděné netvořily jeden hospodářský celek. Žalobci a), b) a c) podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozují z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně namítají odejmutí věci zákonnému soudci. Po změně soudce pro nepřezkoumatelnost jeho rozsudků a nerespektování právních názorů odvolacího soudu totiž byla žaloba zamítnuta na základě stejných skutkových zjištění, která existovala před změnou soudce. Odvolací soud měl sám zopakovat důkazy a učinit vlastní právní závěry (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. IV. ÚS 956/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 225/2009). Napadené rozhodnutí je dále nepřezkoumatelné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2738/2014), skutkový stav vychází z rozporuplných skutkových zjištění a nevypořádal se ani s námitkami žalobců, Žalobci namítají nesprávné právní posouzení otázky protiprávního zvýhodnění žalovaného, neboť s ohledem na tehdejší politickou situaci došlo k popření zásady rovnosti občanů a spravedlivého přístupu k nim (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1330/2002, vymezující protiprávní zvýhodnění; odvolací soud se při hodnocení této otázky odchýlil i od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1615/2012). Dále žalobci namítají nesprávné právní posouzení otázky rozporu s tehdy platnými předpisy při převodech nemovitých věcí na žalované spočívající v tom, že výměra předmětných nemovitostí vícenásobně překročila zákonem předpokládanou výměru. Protiprávnost převodu nemovitostí spatřují rovněž v restitučním důvodu podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, kdy stát věci převzal bez právního důvodu. Otázka rozporu s tehdy platnými předpisy ve vztahu k § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě dosud nebyla judikaturou Nejvyššího soudu vyřešena. Konečně žalobci tvrdí, že odvolací soud se při výkladu § 8 odst. 1 zákona o půdě odchýlil od právního názoru dovozeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3748/2010 (ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2214/08, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 187/2009), kdy činnost žalovaného 1) byla plánovaná, dlouhodobá a nerespektovala majetková práva žalobců, jejich předchůdců a ostatních tehdejších spoluvlastníků předmětných nemovitostí. S tím souvisí i otázka, zda jsou restituční nároky splněny u obou žalovaných manželů, kdy žalovaná 2) se aktivně neúčastnila změn v operátech státní geodézie, ale nabývací tituly a další doklady podepisovala, aby získala předmětný majetek do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání i žalovaní 1) a 2). Trvají na tom, že smlouva ze dne 7. 5. 1990 byla uzavřena v souladu s tehdy platnými předpisy (byla notářstvím registrována) a teprve následně nabylo účinnosti zákonné opatření, které pro platnost smlouvy dodatečně stanovilo podmínku schválení zakladatelem. Tento požadavek byl retroaktivní a ukládal povinnost pouze jednomu účastníku smlouvy, takže druhý účastník nemohl splnění podmínky nijak ovlivnit. Registrací kupní smlouvy byli žalovaní v dobré víře, že smlouva je platná a nemovitosti nabyli legálně. Ze strany žalobců navíc nebyla tato vada nikdy uplatněna. Žalovaní dále nesouhlasí se závěrem, že smlouvy ze dne 21. 3. 1990 a ze dne 7. 5. 1990 jsou oddělitelné, protože nemovitosti jimi převáděné netvoří jeden hospodářský celek. Naopak dům č. p. 249 se všemi parcelami byly po celo