28 Cdo 1794/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1794/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2009 Spisová značka:28 Cdo 1794/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1794.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1794/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele V. M., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2007, sp. zn. 14 Co 91/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 701/97 (žalobce J.Z.D. S., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. M., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí), takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě, podané v této právní věci u soudu dne 11. 6. 1997, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi z 5. 9. 2005, čj. 9 C 701/97-222. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba původního žalobce J. P., domáhajícího se vyklizení stavebního objektu (sklepa s lisovnou) na pozemku parc. č. 3406 (o výměře 32 m2) v katastrálním území M. na M., zapsaného na listu vlastnictví č. 864 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro J. k., a předání tohoto vyklizeného objektu. Rovněž byl zamítnut žalobní návrh žalobce o vyklizení pozemku par. č. 3406 (o výměře 32 2) v katastrálním území M. na M. a o předání vyklizeného pozemku žalobci. Žalobci J. P. bylo uloženo zaplatit žalovanému V. M. na náhradu nákladů řízení 14.014,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání původního žalobce J. P. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2007, sp. zn. 14 Co 94/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek Okresního soudu v Břeclavi z 5. 9. 2005, čj. 9 C 701/97-222, tak, že žalovanému V. M. bylo uloženo vyklidit stavební objekt (sklep s lisovnou) na pozemku parc. č. 3406 (o výměře 32 m2) v katastrálním území M. na M. do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu (a to ve prospěch J.Z.D. S., s. r. o., na něž byly sklep a lisovna převedeny původním žalobcem J. P. kupní smlouvou ze 16. 8. 2006, a byl proto soudem připuštěn vstup J.Z.D. S. do tohoto soudního řízení). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 5. 9. 2005 je důvodné. Odvolací soud však nepřezkoumával výrok (označený II.) rozsudku soudu prvního stupně týkající se vyklizení pozemku parc. č. 864 v katastrálním území M. na M., který nebyl napaden odvoláním. Odvolací soud na základě výsledků dokazování před soudy obou stupně dovozoval, že žalující J.Z.D. S., společnost s ručením omezeným, je zapsána jako vlastník sklepa (o jehož vyklizení jde v tomto řízení) v katastru nemovitostí, přičemž v tomto řízení nebylo prokázáno, že by vlastníkem sklepu J.Z.D. S. nebylo, a nebylo také prokázáno tvrzení žalovaného, že mu byl předmětný sklep vydán povinnou osobou podle restitučního předpisu, když naopak bylo prokázáno rozhodnutím Okresního úřadu v Břeclavi z 3. 8. 1995, čj. Poz. 938/91, 5295/94-203-TRČ/1, že v zahájeném správním řízení (a to o návrhu L. R. a V. M. ve věci navrácení sklepa na pozemku parc. č. 3406 /o výměře 32 m2/ v katastrálním území M. /náležejícího do přídělu V. a F. K./) bylo řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno, přičemž dohoda oprávněné osoby a povinné osoby nebyla podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. pozemkovým úřadem schválena. Odvolací soud poukazoval i na ustanovení § 28b zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění novelizovaném zákonem č. 183/1993.), podle něhož pokud došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem podle zákonů o zemědělském družstevnictví a prováděcích předpisů nebo podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a tato změna nebyla zaevidována v pozemkových knihách nebo na listu vlastnictví u příslušného střediska geodezie, je vlastníkem nemovitostí osoba, která k 24. 6. 1991 byla zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí. Odvolací soud dovozoval, že došlo-li tu k přechodu vlastnictví sklepa k 1. 7. 1993 (tj. ke dni účinnosti zákona č. 183/1993 Sb.) na tu osobu, která byla k uvedenému dni zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí (když tam jako vlastník bylo zapsáno zemědělské družstvo) byl tu dán restituční důvod podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. s) zákona č. 229/1991 Sb. Změnil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku (označeném I.), týkajícím se vyklizení sklepa s lisovnou na pozemku parc. č. 3406 v katastrálním území M. na M. tak, že žalobě J.Z.D. S., s. r. o., o vyklizení sklepu vyhověl (ve smyslu ustanovení § 220 občanského soudního řádu). Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů odůvodnil odvolací soud poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzhledem ke skutečnosti, že každý z účastníků tohoto řízení byl v řízení o věci samé úspěšný pouze částečně, neboť s žalobou o vyklizení sklepa byla úspěšná žalující společnost s ručením omezeným a s žalobou o vyklizení pozemku byl úspěšný žalovaný. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaného v řízení zastupoval, dne 11. 10. 2007 a dovolání ze strany žalovaného bylo dne 9. 12. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Břeclavi, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel poukazoval co do přípustnosti svého dovolání na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci (§ 241a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatel ve svém dovolání vyslovoval přesvědčení, že v tomto soudním řízení bylo dokazování, provedené soudy obou stupňů, neúplně a nedostačující pro vydání rozhodnutí ve věci samé: dovolatel vytýká, že nebyly plně objasněny důvody neplatnosti kupní smlouvy ze 16. 8. 2006, uzavřené původním žalobcem J. P. s J.Z.D. S., s. r. o.; žalobce je přesvědčen, že tomuto původnímu žalobci v době uzavření kupní smlouvy nesvědčilo k předmětnému sklepu vlastnické právo; „dokazování před odvolacím soudem tak bylo postiženo podstatnou vadou a zůstalo neúplné; J. P. nemohl převést na žalující J.Z.D. S., s. r. o., právo, které sám neměl“; dovolatel dále vytýká, že v řízení nebyl proveden jím navržený důkaz o tom, že kupující J.Z.D. S., s. r. o., bylo upozorněno na to, že předmětný sklep, o nějž jde v tomto řízení, je jen nepatrnou částí jiného sklepu jiných vlastníků; dovolatel také namítá, že závěry soudů obou stupňů, vycházející z rozhodnutí soudu v dědickém řízení a z rozhodnutí ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví V. M., L. R. a V. K., jsou značně problematické a nemělo být k takovým zjištěním přihlíženo (vzhledem ke ztrátě dědického spisu sp. zn. D 820/80 i soudního spisu 8 C 734/82 Okresního soudu v Břeclavi); dovolatel tak namítá, že se dovolací soud „nezabýval ve svém rozhodnutí rozporem mezi ustanovením § 28b zákona č. 229/1991 Sb. a ustanovením § 16 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.“ při jejich aplikaci na projednávanou právní věc; dovolatel posléze namítá, že zásadní pochybení soudů v posouzení této právní věci spočívá v tom, že věc byla posuzována „podle předpisů občanského práva, respektive podle práva dědického, ačkoli na tuto právní věc měl být aplikován zákon o půdě (zákona č. 229/1991 Sb.) spolu s dřívějšími předpisy o zemědělském družstevnictví“. Dovolání dovolatele je v daném případě přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolatel ve svém přípustném dovolání uplatňoval jako dovolací důvody, že řízení v této právní věci trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprá