28 Cdo 185/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 185/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 3. 2021 Spisová značka:28 Cdo 185/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.185.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Myslivost Bezdůvodné obohacení Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 30 předpisu č. 449/2001 Sb. § 7 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 185/2021-383USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. O., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Holfeuerem, advokátem se sídlem v Brně, Purkyňova 2740/45, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., identifikační číslo osoby 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Nový Hradec Králové, Přemyslova 1106/19, o zaplacení částky 187 660 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 4 C 352/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2020, č. j. 13 Co 260/2019-340, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2020, č. j. 13 Co 260/2019-340, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 30. 7. 2019, č. j. 4 C 352/2016-272, Okresní soud Brno-venkov, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 187 660 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Doplňujícím usnesením ze dne 18. 11. 2019, č. j. 4 C 352/2016-289, pak rozhodl o nákladech řízení vzniklých státu. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně zrušil, spolu s na něj navazujícím nákladovým rozhodnutím, a řízení zastavil (výrok I usnesení odvolacího soudu); současně rozhodl o postoupení věci Městskému úřadu Židlochovice (výrok II) a o nákladech řízení (výroky III a IV). V posuzované věci se žalobce domáhá náhrady (z titulu bezdůvodného obohacení) za bezesmluvní užívání jím vlastněného pozemku parc. XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětný pozemek“) žalovaným; dle zjištění, z nichž vycházely soudy obou stupňů, je předmětný pozemek jako pozemek honební součástí honitby, jejímž držitelem je žalovaný a nachází se v oploceném a bránou uzavřeném areálu tzv. XY. Z užívání pozemku je žalobce vyloučen. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že k projednání věci není dána pravomoc soudů, neboť žalobci za přičlenění pozemku k honitbě v držbě žalovaného přísluší náhrada dle ustanovení § 30 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, k jejímuž určení je (v případě, že se vlastník pozemku a držitel honitby na výši náhrady nedohodnou) příslušný orgán státní správy myslivosti. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil (dle § 219a odst. 1 o. s. ř.), řízení zastavil a věc postoupil Městskému úřadu Židlochovice (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, event. otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; co do důvodu dovolání ohlašuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že náhrada za přičlenění pozemku do honitby podle § 30 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. je kompenzací toliko za nemožnost vykonávat samostatně právo myslivosti, nikoli však za případné omezení dalších složek vlastnického práva. Přitom zde poukazuje na skutečnost, že předmětný pozemek se nachází v oploceném areálu, čímž žalovaný omezuje vlastnické právo žalobce nad rámec zákona č. 449/2001 Sb. Dále dovolatel uvádí, že předmětný pozemek ani není pozemkem honebním, neboť nebyl nikdy k honitbě přičleněn a ani jím být nemůže, je-li zastavěn účelovou komunikací (na rozdíl od odvolacího soudu je dovolatel přesvědčen o tom, že jde o samostatnou věc). Uplatňuje-li právo na náhradu za užívání pozemku zásahy nad rámec jeho přičlenění k honitbě, má dovolatel za to, že jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k jehož projednání je dána pravomoc soudu. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné, neboť k bezdůvodnému obohacení dle jeho soudu nedošlo a není proto třeba zodpovídat otázku, zda náhrada za přičlenění pozemku k honitbě dle zákona č. 449/2001 Sb. kompenzuje také nároky na vydání bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) – v souladu s bodem 2. čl. II., přechodná ustanovení, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), jež je rozhodné pro daný dovolací přezkum (dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 30. 9. 2017, kdy zákon č. 296/2017 Sb. vstoupil v účinnost). Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené (povinné) náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva (konzumuje-li náhrada za přičlenění honebního pozemku k honitbě dle § 30 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. vždy i právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého držiteli pozemku dalšími intenzivnějšími zásahy do vlastnického práva, potažmo je-li dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci, v níž se žalobce – dle jím uplatněného okruhu skutkových tvrzení – domáhá peněžité náhrady za užívání pozemku nad rámec jeho přičlenění k honitbě), které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Jelikož posuzovaný právní poměr účastníků měl vzniknout po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (1. 1. 2014), řídí se tento právní poměr, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé, včetně případných práv a povinností z porušení smlouvy, tímto zákonem (srov. jeho část pátou, hlavu II. – ustanovení přechodná a závěrečná – díl 1, oddíl 1, § 3028 odst. 1 a 3). Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). Podle § 30 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění (odstavec 1). Vlastníkům honebních pozemků, které orgán státní správy myslivosti přičlenil podle odstavce 1, náleží od držitele honitby náhrada; jde-li o společenstevní honitbu, je náhradu povinno platit honební společenstvo. Nedohodnou-li se zúčastněné osoby o výši náhrady, určí náhradu orgán státní správy myslivosti a přihlédne přitom k velikosti přičleněných honebních pozemků a k předpokládanému výnosu z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích. Náhrada je splatná do 31. března běžného roku zpětně. Náhrada však nenáleží, pokud honební pozemky byly přičleněny ke společenstevní honitbě a jejich vlastník se stal členem honebního společenstva (odstavec 2). Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v z