28 Cdo 1953/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1953/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 3. 2003 Spisová značka:28 Cdo 1953/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1953.2002.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 126 předpisu č. 40/1964Sb. § 667 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 160 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1953/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) A. L., a B) J. L., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Č. Ž., a 2) M. Ž., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení nemovitosti a umožnění vstupu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 129/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2001, č.j. 10 Co 764/2000-305, takto : I. Dovolání žalovaných proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2001, č.j. 10 Co 764/20000-305, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným se ukládá povinnost vyklidit a vyklizené žalobcům předat kůlnu a dvůr na st. parc. č. 11, domu č. 7, zapsané na LV 108 pro obec Ú., kat.území B. u Č., a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá. II. Jinak se dovolání žalovaných odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 3.2.1994 u Okresního soudu v Karlových Varech domáhaly se žalobkyně (původně A. L. a M. Č., která v průběhu řízení dne 25.12.1998 zemřela a po níž nastoupil do jejího právního postavení J. L.) vydání rozsudku, jímž měla být žalovaným uložena povinnost umožnit vstup na nemovitosti, a to obytného stavení čp. 7 se stavení parcelou, spolu s provozními a zemědělskými stavbami, chlévem, kolnou, stodolou, příslušenstvím, studnou, přípojkou vody, domácí vodárnou, venkovním záchodem a žumpou u záchodu a pozemkovou parcelou, blíže určenou v petitu, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Zároveň se domáhaly uložení povinnosti vyklidit a vyklizené předat žalobcům nemovitosti čp. 7 se stavební parcelou čp. 11, v téže lhůtě, blíže specifikované v žalobě. Tvrdily, že uvedené nemovitosti získaly z titulu částečného vypořádání restitučních nároků plynoucích z ustanovení § 14, 15 a 20 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. V době převodu žalovaní předmětné nemovitosti užívali, odmítli podepsat nájemní smlouvu, podle které by mohli zůstat bydlet v domě čp. 7 a naopak by měli žalobkyním předat hospodářskou budovu, přiléhající zemědělské stavby a zahradu. Tento stav trvá od fyzického převzetí nemovitostí podle zápisu ze dne 28. 9. 1993. Okresní soud v Karlových Varech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9.10.1996, č.j. 9 C 129/94-107, žalobu zamítl v plném rozsahu. Věc posoudil podle § 1,2,3,123 a 126 odst. 1,2 o.z. K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 4.11.1997, č.j. 10 Co 73/97- 163, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to pro nepřezkoumatelnost. Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 5.4.2000, č.j. 9 C 129/94-246, ve výroku I. uložil povinnost žalovaným vyklidit a vyklizené žalobcům předat nemovitosti, a to stodolu, nacházející se na parcele č. 11 a zahradu č. 33 o výměře 520 m2, blíže označené ve výroku. Současně ve výroku II. zamítl žalobu v části znějící na vyklizení nemovitostí, a to kůlny a dvora, označených ve výroku. Ve výroku III. zamítl žalobu na umožnění vstupu žalobců do obytné části nemovitosti čp. 7 blíže označené v tomto výroku. Vyšel ze zjištění, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí, zapsaných na LV č. 108 v katastru nemovitostí okresu Plzeň-sever, obec Ú., kat. území B. u Č. Po ohledání na místě samém vzal za prokázané, že předmětné nemovitosti, které užívají žalovaní, jsou zemědělskou usedlostí sestávající z obytné nepodsklepené části domu a k tomu bezprostředně stavebně navazující kůlny, sloužící k uskladnění topiva, neboť předmětný dům není podsklepený. Na stavební parcele č. 11 se na dvoře u domu č. 7 nachází suché WC a studna, z níž odebírají žalovaní vodu. V obytné části se nachází byt, který měl povahu bytu podnikového, který byl prvnímu žalovanému přidělen jako byt podnikový. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaní mají rozestavěnou nemovitost, v tomto směru čerpal ze stavebního povolení Úřadu P. č.j. výst. 543/91, jde o nemovitost o jedné bytové jednotce, která však není dosud zkolaudována a není způsobilá užívání. V důsledku toho soud prvního stupně rozhodl, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby žalobci do předmětné nemovitosti, totiž do obytné části, docházeli, ač jsou vlastníky nemovitosti. Proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. Pokud jde o předmět vyklizení, zjistil dále soud prvního stupně, že tato byla součástí celkového přídělu, avšak dosud nebyla zkolaudována a není způsobilá k užívání. Dovodil, že i když žalovaným byl zrušen nájem k předmětnému bytu, který byl prvému žalovanému přidělen jako byt podnikový, žalovaní nejsou povinni předmětnou nemovitost vyklidit, neboť jim dosud nebyl přidělen náhradní byt. Pokud jde o stodolu, která byla součástí přídělu této zemědělské usedlosti a která je na opačné straně obytné části předmětného domu, rozhodl soud, že žalovaní jsou povinni tuto stodolu vyklidit, neboť jejími vlastníky nejsou, postrádají právní důvod pro její užívání, což se vztahuje i na zahradu č. 33 o výměře 520 m2. I ohledně této zahrady totiž vlastnické právo svědčí žalobcům, žalovaní nemají oprávnění ji užívat a užíváním stodoly a zahrady nebudou rušeni v užívání obytné části předmětného domu. V této souvislosti vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaní sami uvedli v průběhu řízení, že mají navráceny restituované nemovitosti a mohou své věci v rámci své zemědělské činnosti do nich přemístit. Soud prvního stupně přitom přihlédl též k délce řízení trvajícího po řadu let a k existenci vážných neshod, které doprovázely dosavadní nevyřešený vztah mezi účastníky. Proto shledal důvod, aby byla zamítnuta i žaloba na vyklizení dvoru, který se nachází na st. parcele č. 11, na kterém se právě nachází WC a zdroj vody, neboť vzájemná setkání by vedla k nepřiměřeným vzájemným útokům mezi účastníky. K odvolaní žalobců i žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12.2.2001, č.j. 10 Co 764/2000-305, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil v té podobě, jímž byla uložena žalovaným povinnost vyklidit a vyklizené předa žalobcům stodolu, nacházející se na st. parcele č. 11 a zahradu č. parc. 33 o výměře 520 m2, s odkazem na údaje v katastru nemovitostí, to vše ve lhůtě15 dní od právní moci rozsudku. V odstavci II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o vyklizení nemovitostí, a to kůlny a dvora, nacházejícího se na st. parc. č. 11 domu č. 7, zapsané na LV 108 pro kat. území B. u Č., změnil tak, že se žalovaným ukládá povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobcům kůlnu a dvůr na st. parc. č. 11, opět s odkazem na údaje v katastru nemovitostí, ve stejné pariční lhůtě. Ve výroku III. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla zamítnuta žaloba o umožnění vstupu žalobců do obytné části nemovitosti čp. 7 v B. u Č., blíže zde popsané odkazem na údaje v katastru nemovitostí a v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud předně převzal skutková zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobci jsou skutečně vlastníky předmětných nemovitostí, podle právního titulu označeného v žalobě. Žalovaní odmítli uzavřít se žalobci nájemní smlouvu týkající se těchto nemovitostí, která respektovala důsledek plynoucí z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 12. 1971, č.j. 3 C 245/72-17. Uvedeným rozhodnutím bylo žalovaným zrušeno právo užívat byt o dvou pokojích a kuchyni v domě č.7 v B., zánik práva byl vázán na přidělení náhradní bytu, rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen odvolacím soudem (Krajský soud v Plzni, rozsudek ze dne 7. 3. 1973, sp. zn. 8 Co 81/73). Žalovaní přestali platit nájemné původnímu vlastníkovi, totiž Státnímu statku Ú. úhrady za užívání bytu, a nájemné neplatí ani dnešním vlastníkům. Ti podali návrh na výkon rozhodnutí vyklizením ve věci E 1413/97, kteréžto řízení nebylo do doby rozhodování odvolacího soudu skončeno. Vyšel dále ze zjištění, že žalovaní jsou vlastníky zastavěného stavebního pozemku v obci Ú., kat. území B u Č. Na něm se nachází hrubá stavba rodinného domku o jedné bytové jednotce, která nebyla dosud zkolaudována, povolení k její výstavbě bylo vydáno dne 20. 3. 1991. Při těchto zjištěních kvalifikoval odvolací soud ná