28 Cdo 1961/2017 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1961/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2018 Spisová značka:28 Cdo 1961/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.1961.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Dobrá víra Pozemkový úřad Nadace Dotčené předpisy:§ 29 předpisu č. 229/1991Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 § 3 předpisu č. 428/2012Sb. § 2 písm. a) předpisu č. 428/2012Sb. § 243e odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1961/2017-168 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Bohuňovice, se sídlem v Bohuňovicích, 6. května 30, IČ 48809551, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalovaným 1) J. P., zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 3C, a 2) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 01312774, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Ostrava, Ostrava-Radvanice, Lihovarská 1335/9, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 335/2015, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. prosince 2016, č. j. 69 Co 265/2016-133, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. prosince 2016, č. j. 69 Co 265/2016-133, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2016, č. j. 28 C 335/2015-71, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Olomouci v řízení o žalobě podané žalobkyní podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), rozsudkem ze dne 17. 5. 2016, č. j. 28 C 335/2015-71, určil, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. č., orná půda, v kat. území T., zapsaného na LV č. pro katastrální území T., vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště O. (výrok I.); dále rozhodl, že žalobkyně nemá vůči první žalované právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12.342,- Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.) a že první žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč (výrok IV.). Vyšel ze zjištění, že dne 5. 1. 1929 bylo do pozemkové knihy, knihovní vložky pro kat. území H., zapsáno podle věnovací listiny ze dne 8. 11. 1928 vlastnické právo k předmětnému pozemku (tehdy evidovanému pod č. ve větší výměře) pro „Jubilejní nadaci manželů J. a T. B. na zřízení římskokatolické duchovní správy v H.“ (dále též jen „nadace“), jíž byly odejmuty bez náhrady výměrem Jednotného národního výboru v Olomouci ze dne 20. 6. 1950 podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Na základě kupní smlouvy uzavřené dne 31. 3. 2008 mezi Pozemkovým fondem České republiky (dále jen „Fond“) jako prodávajícím a žalovanou 1) jako kupující bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo k předmětnému pozemku ve prospěch žalované 1). Podle zjištění Fondu, podloženého stanoviskem příslušného katastrálního úřadu, nebyl předmětný pozemek historickým církevním majetkem. Rozhodnutím arcibiskupa olomouckého ze dne 8. 7. 2013, č. j. 3834/2013, byla „Jubilejní nadace manželů J. a T. B. na zřízení římskokatolické duchovní správy v H.“ sloučena s Římskokatolickou farností Bohuňovice, čímž se žalobkyně podle soudu prvního stupně stala právní nástupkyní uvedené nadace, a tedy prokázala, že je oprávněnou osobou podle § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že převod předmětného pozemku na žalovanou 1) byl učiněn v rozporu s § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o půdě“), a je tudíž neplatný podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Námitce žalované 1), že při uzavření kupní smlouvy o převodu předmětného pozemku byla v dobré víře, soud přisvědčil, neboť v řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by její dobrou víru zpochybňovala, byť ve výpisu z katastru nemovitostí byl odkaz na knihovní vložku, z níž byl církevní původ pozemku zřejmý; dovodil však, že po běžném účastníkovi právních vztahů nelze spravedlivě požadovat takovou míru opatrnosti, aby - uzavírá-li smlouvu se státem, který učinil šetření - nahlížel do pozemkové knihy. Při úvaze, zda je s ohledem na konkrétní okolnosti daného sporu třeba chránit dobrou víru žalované 1) při nákupu pozemku, nebo naopak vlastnické právo právní nástupkyně původní vlastnice (žalobkyně), zaujal názor, že převažuje nutnost ochrany vlastnického práva původní vlastnice, jelikož předmětný pozemek činí asi 3,6 % zemědělské plochy obhospodařované žalovanou 1) jakožto podnikatelkou v oboru zemědělství, takže žalobkyní požadované určení pro ni nebude likvidační a nezpůsobí jí existenční potíže, když pozemek ani nezhodnotila. Naproti tomu v případě, že by žalobě nebylo vyhověno, byla by žalobkyně vyloučena z výkonu vlastnického práva k pozemku za situace, kdy její právní předchůdkyni byl bez náhrady odňat, a žádná z nich nemohla vlastnické právo k němu vykonávat více než 65 let. K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 12. 2016, č. j. 69 Co 265/2016-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.179,- Kč k rukám Mgr. Stanislava Hykyše. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a dokazování doplnil listinnými důkazy, a to kupní smlouvou ze dne 31. 3. 2008 uzavřenou mezi Fondem a žalovanou 1) a nadačním listem ze dne 4. 8. 1930, jímž vzal za prokázáno, že „farní úřad tímto stanovuje, že manželé J. a T. B. nařídili věnovací listinou ze dne 8. 11. 1928 jubilejní nadaci na zřízení římsko katolické duchovní správy v H., jejíž správu svěřují římskokatolickému farnímu úřadu v Bohuňovicích“, přičemž „farní úřad v nadačním listu přijímá správu nadace a zavazuje se, že po smrti manželů B. výnosu nadačního jmění použije se, jak zakladatelé nařídili“. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že na předmětný pozemek se vztahoval zákaz převodu dle § 29 zákona o půdě, jelikož se jednalo o majetek, jehož původním vlastníkem byla církev, resp. jí založená právnická osoba zřízená za účelem podpory činnosti církve k účelu vymezenému v § 2 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.; v tomto ohledu odkázal na závěr dovozený Ústavním soudem v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07, podle nějž se § 29 zákona o půdě vztahuje na majetek, jehož vlastníky byly k rozhodnému datu církve včetně jejich právnických osob, z čehož pro danou věc plyne, že označenou nadaci ve správě církve je třeba považovat za její právnickou osobu. Kupní smlouva uzavřená dne 31. 3. 2008 mezi Fondem a žalovanou 1) o převodu označeného pozemku podle § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je proto absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor s § 29 zákona o půdě. K otázce vztahu neplatnosti této smlouvy a namítané dobré víry žalované 1) poukázal odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 1659/97, sp. zn. 32 Cdo 4123/2010 a sp. zn. 30 Cdo 3996/2014) a Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 31/05), podle níž smlouva, která je v rozporu se zákonem, je zásadně objektivní skutečností, jež nemá právní následky sledované smluvními stranami, a to bez ohledu na to, zda některá ze stran neplatnost smlouvy způsobila nebo zda smlouvu uzavřela v dobré víře. Dále vyšel z právního názoru vysloveného v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 4546/2015 a sp. zn. 28 Cdo 4041/2015, v nichž Nejvyšší soud stran možnosti prolomení zákazu dispozic stanoveného v § 29 zákona o půdě, dovodil, že smysl tohoto ustanovení je v ochraně původního majetku církví před dispozicem