28 Cdo 1973/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1973/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 3. 2007 Spisová značka:28 Cdo 1973/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1973.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1973/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobců A) J. B., a B) J. B., proti žalované M. č. P. 14, zastoupené advokátem, o zaplacení 106.343,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 7/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2004, č. j. 55 Co 40/2004-69, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou dne 29.11.2002 a doplněnou dne 23.12.2002 u Obvodního soudu pro Prahu 9, domáhali se žalobci uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku 106.343,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.10.2003, č.j. 38 C 7/2003-49, v odstavci I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 74.171,- Kč s úrokem ve výši 3,5 % od 23.12.2002 do zaplacení. V odstavci II. výroku zamítl žalobu do částky 32.172,- Kč s příslušenstvím. Současně v odstavci III., pokud bylo žalováno na přiznaný úrok ve výši 3,5 %, žalobu zamítl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalobci jsou nájemci nebytových prostor v domě č.p. 668 v P. 9, Kardašovské ulici, a to na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor č. 2808/ODS/97 a č. 2809/ODS/97, obou ze dne 22.4.1997 ve znění dodatku č. 1 ze dne 9.1.1999 a doplňku ze dne 4.1.1999. Vzal za prokázáno, že v důsledku finančních potíží souvisejících s rekonstrukcí předmětných prostor žalobci požádali žalovanou o pozastavení plateb nájemného s termínem zaplacení do konce roku 1999. Dále zjistil, že vzhledem k neplacení nájemného v období květen – září 1999 žalovaná dne 22.9.1999 vypověděla nájemní smlouvu a první žalobce byl vyzván dne 3.1.2000 k jejich předání. Dále vzal za prokázáno, že dne 15.12.1999 žalovaná vyčíslila prvnímu žalobci výši smluvní pokuty za pozdní úhradu nájemného částkou 106.343,- Kč. Žalobci vedli se žalovanou korespondenci ve věci prominutí smluvní pokuty či možnosti zaplacení pokuty ve splátkách na dobu tří let. Tato jednání skončila tím, že žalovaná povolila žalobcům zaplatit smluvní pokutu do tří měsíců a posléze opět vypověděla nájem nebytových prostor pro opakované prodlení s platbou sjednaného nájemného v průběhu roku 1999. Žalobci požádali o zrušení výpovědi z nájmu nebytových prostor, s čímž místní rada M. č. P. 14 nejprve nesouhlasila, dne 3.11.2000 vyzvala žalobce k vyklizení nebytových prostor a dne 20.6.2000 podala žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 106.343,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 9 dne 6.11.2000 ve věci vydal platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Žalobci byli dne 9.11.2000 opětovně vyzváni k vyklizení nebytových prostor a rada M. č. P. 14 poté svým usnesením ze dne 28.11.2000 souhlasila s odstoupením od výpovědi z nájmu nebytových prostor dané žalobcům za předpokladu uzavření dodatku k nájemní smlouvě z důvodu snížení nájmu a podepsání splátkového kalendáře na úhradu poplatku z prodlení. Dne 30.11.2000 oba žalobci uznali dluh vůči žalované ve výši 106.343,- Kč jako pohledávku, která vznikla prodlením s uhrazením plateb spojených s užíváním nebytového prostoru v objektu č.p. 68 v P. 9, Kardašovské ulici a zavázali se zaplatit dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 5.908,- Kč počínaje lednem 2001 a téhož dne pak účastníci sjednali nové roční sazby za nájemné nebytových prostor. Řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 106.343,- Kč s příslušenstvím vedené pod sp. zn. 19 C 173/2000 u Obvodního soudu pro Prahu 9, bylo zastaveno usnesením uvedeného soudu ze dne 25. dubna 2002, č.j. 19 C 173/2000-31, neboť M. č. P. 14 vzala podanou žalobu zpět. Dne 25.7.1999 žalobci zaplatili polovinu smluvní pokuty ve výši 53.172,- Kč a požádali žalovanou o prominutí zbývající částky, jejich žádosti však vyhověno nebylo a dne 12.6.2002 pak žalobci doplatili celou smluvní pokutu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smluvní pokuta byla žalovanou vypočtena nesprávně, neboť ji vypočetla z ročního nájmu, do něhož byly zahrnuty i poplatky za služby, což odporuje článku V. bodu 9 doplňku nájemních smluv ze dne 4.1.1999, přičemž podle tohoto ujednání je nesplnění povinnosti platit řádně a včas sankcionováno smluvní pokutou ve výši 0,1 % z ročního předpisu nájmu za každý započatý kalendářní den prodlení. Konstatoval, že je nutno vyčíslit smluvní pokutu tak, že vychází z částky ročního nájemného bez záloh na služby, které jsou spojeny s nájmem, tedy z částky 204.918,- Kč ročně, denní výše pokuty by tedy měla činit 2.049,18 Kč (správně 204,918,- Kč) a tato výše by měla být vynásobena dny prodlení, tedy celkem 157 dny, což představuje částku 32.172,- Kč. Zaujal názor, že tuto částku měli žalobci žalované zaplatit na smluvní pokutě a do této částky tedy byla žaloba zamítnuta. Ve zbývající částce 74.171,- Kč bylo žalobě vyhověno s tím, že žalobcům byl přiznán úrok ve výši 3,5 % ode dne podání žaloby. Věc posoudil podle § 517 odst. 2 o.z. s tím, že pokud se žalobci domáhali vyššího úroku z prodlení nad 3,5 % byla žaloba rovněž zamítnuta s odkazem na výši diskontní sazby ČNB. K odvolání žalobců i žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30.3.2004, č.j. 55 Co 40/2004-69, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům 74.171,- Kč s 3,5 % od 23.12.2002 do zaplacení. Konstatoval, že soudu prvního stupně je nutno vytknout absenci posouzení zjištění skutkového stavu po stránce právní. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že smluvní pokuta představuje celkem částku 32.172,- Kč. Dospěl k závěru, že jestliže žalobci zaplatili na smluvní pokutě částku vyšší o 74.171,- Kč, došlo tak u žalované k bezdůvodnému obohacení bez právního důvodu, případně z neplatného právního důvodu ve smyslu § 451 odst. 1,2 o.z. Podle odvolacího soudu pokud dne 30.11.2000 žalobci uznali, že mají vůči žalované dluh ve výši 106.343,- Kč, nelze toto jejich uznání dluhu považovat v částce 74.171,- Kč za platné, neboť uznání dluhu bylo ze strany žalované podmíněné odvoláním výpovědi z nájmu nebytových prostor, takže nešlo ze strany žalobců o projev jejich svobodné vůle, když z předchozí korespondence mezi účastníky bylo zřejmé, že s výší dluhu žalobci nesouhlasí a snížení nájemného v souvislosti s uznáním dluhu žalobci nelze dávat do souvislosti s tímto řízením. Odvolací soud dospěl k závěru, že podání žaloby není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ani s dobrými mravy, když za nemravný lze označit způsob vymáhání nesprávně vypočtené smluvní pokuty žalovanou, čímž není míněna podaná žaloba na zaplacení 106.343,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že výše smluvní pokuty nevyplývá z úvahy soudu, ale ze smluvního ujednání účastníků nájemní smlouvy, proto v řízení před soudem prvního stupně bylo nutno aplikovat § 142 odst. 2 o.s.ř. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala zřejmě z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Vytýkala odvolacímu soudu pochybení, pokud uznání dluhu ve výši 106.343,- Kč neuznal za platné z důvodu, že je nelze ze strany žalobců považovat za projev jejich svobodné vůle, když tento úkon byl podmíněn odvoláním výpovědi z nájmu nebytových prostor. Nesouhlasila se závěry soudů obou stupňů, pokud za podstatu sporu považovaly způsob výpočtu smluvní pokuty a nikoli otázku, zda došlo na straně žalované skutečně k bezdůvodnému obohacení přijetím plnění z dohody o uznání dluhu za stavu, kdy sporná otázka výše smluvní pokuty byla řešena ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 7/2001. Tvrdila, že podání žaloby na vrácení 106.343,- Kč v době, kdy již byl nárok na nové uplatnění smluvní pokuty promlčen, je v rozporu s dobrými mravy. Podle dovolatelky žalující uzavřením smíru, jehož nedělitelnou součástí je uznání dluhu ve výši 106.343,- Kč, konvalidovali nesprávný výpočet smluvní pokuty. Dále namítala, že žalobci nebyli v prodlení pouhých 157 dní a v té souvislosti poukazovala na ustanovení § 697 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Dále konstatovala, že žalobci podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) obc