28 Cdo 2037/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2037/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2004 Spisová značka:28 Cdo 2037/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2037.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 písm. d) předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2037/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatelů: 1. V. T., a 2. H. K., a 3. A. T., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 8. 1. 2004, sp. zn. 8 Co 678/2003, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 132/92 (žalobců V. T., H. K. a A. T., zastoupených advokátem, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 128 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží č. 42, o uzavření dohody o vydání věci), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 1. 3. 1992, se žalobci domáhali, aby původně žalovanému Městu O. bylo uloženo vydat žalobcům pozemky parc. č. 51 (stavební plocha), parc. č. 58 (stavební plocha), parc. č. 183/1 (zahrada), parc. č. 183/6 (ostatní plocha) a parc. č. 183/17 (ostatní plocha) v katastrálním území M. H. V žalobě bylo uvedeno, že tyto pozemky patřily firmě Stavební a podnikatelské sdružení v M. H., společnosti s ručením omezeným; tato společnost zanikla dnem 6. 6. 1950 a vstoupila do likvidace podle ustanovení § 18 zákona č. 243/1949 Sb. Podle smlouvy, uzavřené v rámci této likvidace dne 12. 5. 1952, se stali podílovými spoluvlastníky uvedených nemovitostí J. B., A. T. a J. T.; po smrti J. T. zůstali spoluvlastníky J. B. a A. T. Tito dva spoluvlastnící v prohlášení o bezúplatném odevzdání majetku z 21. 6. 1961, učiněném v tísni, nabídli uváděné nemovitosti státu. Po smrti původních spoluvlastníků J. B. (zemřelém 31. 1. 1975) a J. T. (zemřelé 14. 6. 1961) se stali jejich právními nástupci V. T., H. K. a A. T. Žalobci vyzvali Město O. o vydání věci (s poukazem na ustanovení § 6 odst. 1 písm. d/ zákona č. 87/1991 Sb.), ale bezvýsledně. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 20. 5. 1997, čj. 54 C 132/92-79, byla zamítnuta žaloba žalobců proti žalované České republice – Úřadu Městského obvodu M. H. a H. o uzavření dohody o vydání pozemků parc. č. 57, parc. č. 58, parc. č. 183/1, parc. č. 183/16, parc. č. 181/1 a parc. č. 163/17 v M. H. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobců byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením Krajského soudu v Ostravě z 30. 3. 1998, sp. zn. 8 Co 184/98. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že v řízení řádně nerozhodl o změně žalobního návrhu podle ustanovení § 95 občanského soudního řádu, pokud šlo o předmět tohoto řízení; dále vytýkal odvolací soud soudu prvního stupně, že žalobci neodůvodnili ohledně označení žalované, zda tu je účastníkem řízení žalovaná obec anebo ještě další žalovaný subjekt. Okresní soud v Ostravě pak vydal usnesení ze 7. 12. 1999, čj. 54 C 132/99-113, jímž zastavil řízení o žalobě žalobců proti Městu Ostravě – Úřadu Městského obvodu M. H. a H. o uzavření dohody o vydání pozemků parc. č. 57, parc. č. 58, parc. č. 183/1, parc. č. 183/16 a parc. č. 163/17 v katastrálním území M. H. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto usnesení soudu prvního stupně bylo k odvolání žalobců zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě z 28. 3. 2000, sp. zn. 8 Co 208/2000. Odvolací soud byl toho názoru, že tu nebyly splněny podmínky k tomu, aby bylo zastaveno řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu, zejména proto, že nedostatek v označení úkonu účastníka řízení nemůže mít za následek postup podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. Okresní soud v Ostravě pak vynesl rozsudek z 31. 10. 2000, čj. 54 C 132/92-139, jímž byl zamítnut žalobní návrh žalobců vůči žalované České republice, zastoupené Úřadem Magistrátu města O., na uložení povinnosti uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemků parc. č. 57, parc. č. 58, části pozemku parc. č. 183/1 (sestávající z původních pozemků parc. č. 183/1, parc. č. 183/1, parc. č. 183/18, parc. č. 58 a parc. č. 57), dále pozemku parc. č. 183/18, parc. č. 183/16 (sloučené do pozemků parc. č. 181/1 a parc. č. 183/17) a části parcely č. 751/1 (jako části původní parcely č. 58) v katastrálním území M. H. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Také tento rozsudek soudu prvního stupně z 31. 10. 2000 byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě z 8. 1. 2002, sp. zn. 8 Co 611/2001, a věc byla opět vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu byly uvedeny závěry tohoto soudu, a to v tom smyslu, že v daném případě přešly nemovitosti na stát a byly stále drženy orgány státu a že žalobci uplatněný nárok byl uplatněn včas ve smyslu ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud však byl toho názoru, že se soud prvního stupně nezabýval všemi potřebnými skutečnostmi, které by doložily, že jsou žalobci oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a že tu jsou splněny i další zákonné předpoklady k vydání nemovitostí. Podle názoru odvolacího soudu musí být v dalším řízení také objasněno, který orgán je v této právní věci oprávněn jednat za žalovanou Českou republiku. V dalším průběhu řízení byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze 7. 7. 2003, čj. 54 C 132/92-246, zamítnuta žaloba žalobců V. T., H. K. a Ing. A. T. na uložení povinnosti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových uzavřít se žalobci dohodu o vydání části pozemku parc. č. 183/1 (o výměře 4.940 m2), dále pozemku parc. č. 183/17 (o výměře 56 m2), části pozemku parc. č. 183/20 (o výměře 666 m2) a pozemku parc. č. 183/23 (o výměře 15 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 2048 pro katastrální území M. H. (obec O.), jakož i části pozemku parc. č. 751/9 (o výměře 87 m2), zapsaného na listu vlastnictví č. 1729 pro katastrální území M. H. (obec O.) a také části pozemku parc. č. 750 (o výměře 37 m2), zapsaného na listu vlastnictví č. 1645 pro katastrální území M. H. (obec O.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že písemná výzva k vydání nemovitosti z 26. 3. 1991 byla tu ze strany žalobců učiněna včas podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., dále že žalobci vymáhané nemovitosti přešly na stát prohlášením o bezplatném odevzdání z 21. 9. 1961 a přijetím tohoto odevzdání nemovitostí. Na základě tohoto prohlášení z 21. 9. 1961 bylo vloženo vlastnické právo k nemovitostem zapsaným ve vložce č. 46 pozemkové knihy pro katastrální území M. H. (tj. k pozemkům parc. č. 183/1, parc. č.57, parc. č. 58 a parc. č. 183/18 a k domům čp. 50 a čp. 51 v katastrálním území M. H.) pro Čs. stát – Obvodní národní výbor v O. Citované prohlášení z 21. 9. 1961 bylo podepsáno J. B. a A. T., jako jednateli Stavebního podnikatelského sdružení v M. H. (v likvidaci). Soud prvního stupně měl za to, že nárok žalobců byl uplatněn u soudu včas po učiněné výzvě k vydání věcí podle ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1991 Sb. a poté, co výzvě k vydání nemovitosti nebylo vyhověno. Nárok žalobců byl jimi uplatněn jako jedinými dědici ze zákona po zemřelém A. T. Soud prvního stupně však přesto dospěl k závěru. že žalobci nejsou oprávněnými osobami podle ustanovení § 3 zákona č. 87/1991 Sb. V řízení bylo totiž prokázáno, že dnem 6. 6. 1950 vstoupilo již uvedené Stavební a podnikatelské sdružení v M. H. do likvidace; funkci likvidátorů vykonávali jednatelé uvedeného sdružení v rozsahu oprávnění podle ustanovení § 18 zákona č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech (který nabyl účinnosti 6. 12. 1949). V době převodu nemovitostí do vlastnictví státu) (na základě přijatého prohlášení z 21. 9. 1961 o bezplatném odevzdání majetku státu byla tu vlastníkem nemovitostí soukromá právnická osoba – společnost s ručením omezeným v likvidaci. Podle ustanovení § 18 zákona č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech, se mohla společnost s ručením omezeným přeměnit bez likvidace na akciovou společnost, bylo-li jí na žádost uděleno do 6 měsíců ode dne účinnosti zákona č. 243/1949 Sb. povolení a byly schvále