28 Cdo 2078/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2078/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 1. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2078/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2078.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2078/2024-245 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště České Budějovice, Prokišova 1202/5, za účasti: 1) Římskokatolická farnost Vacov, IČO 639 14 158, se sídlem ve Vimperku, náměstí Svobody 46, zastoupená Mgr. Petrem Stukbauerem, advokátem se sídlem v Praze 6, Thákurova 676/3, a 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 6/2021, o dovolání účastnice řízení 2) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2024, č. j. 5 Co 23/2023-203, ve znění opravného usnesení ze dne 26. července 2024, č. j. 5 Co 23/2023-242, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Účastnice řízení 2) je povinna zaplatit účastnici řízení 1) k rukám advokáta Mgr. Petra Stukbauera na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi účastnicí řízení 2) a žalobkyní nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 11. 2022, č. j. 11 C 6/2021-153, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 25. 1. 2021, č. j. 056463/2019/R27025/RR27165, rozsudkem soudu tak, že účastnici řízení 1) se nevydávají pozemky parc. č. 690/4 a 699/2, v k. ú. Vacov (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Žalobkyně se domáhala nahrazení shora citovaného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (dále též jen „správní orgán“), jímž byly účastnici řízení 1) v rámci naturální restituce podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) – dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“ – vydány pozemky konkretizované shora. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že u předmětných pozemků bylo zapsáno vlastnictví státu s příslušností hospodařit s daným majetkem ve prospěch Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, přičemž oba sporné pozemky měly k rozhodnému datu 24. 6. 1991 zemědělský charakter (byly užívány jako zahrádky). Krajský soud tedy přibral do řízení Českou republiku – Státní pozemkový úřad, neb daná organizační složka státu je z hmotněprávního hlediska oprávněna hospodařit se zemědělskými pozemky ve vlastnictví státu. Z předestřeného důvodu u předmětných nemovitostí ani nezkoumal splnění podmínky funkční souvislosti dle § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. s ohledem na osobu povinnou v tomto sporu. Dále měl za prokázané, že v dané kauze došlo ke sloučení sporných pozemků s dalšími pozemky účastnice řízení 1), čímž se změnila jejich výměra. Uzavřel také, že stavby zahradních chatek nacházející se na části sporných pozemků nenaplňují svým charakterem překážku vydání pozemků ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., neboť jde o stavby dočasné, nikoliv obtížně přemístitelné. 2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2024, č. j. 5 Co 23/2023-203, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 7. 2024, č. j. 5 Co 23/2023-242, k odvolání žalobkyně a účastnice řízení 2) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Vyjádřil přitom přesvědčení, že původní pozemky parc. č. 690/4 a 699/2, v k. ú. Vacov, jež byly účastnici řízení 1) vydány shora zmíněným rozhodnutím správního orgánu, zanikly scelením, přičemž následně vzniklé pozemky parc. č. 690/4 a 699/2, v k. ú. Vacov (s odlišnou výměrou oproti pozemkům původním), jsou nově vzniklými věcmi. Pokud tedy žalobkyně trvala na nevydání původních pozemků, nelze o nich v daných poměrech pozitivně rozhodnout. Ve shodě se soudem prvního stupně také uzavřel, že provozování zahrádkářské činnosti vydání žalovaných pozemků nebrání, chatky umístěné na pozemku nejsou stavbami trvalého ani relativně trvalého charakteru, přičemž se nenaplní ani výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Co se týče otázek, která organizační složka má v předmětném řízení za stát vystupovat a zda soud prvního stupně do řízení správně přibral účastnici řízení 2), předeslal, že s přihlédnutím k § 250b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nelze s Českou republikou, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, přestat jednat, neboť v daném případě vystupuje na straně žalobce. 3. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala účastnice řízení 2) dovolání, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, a to předně v otázce funkční souvislosti stavby a pozemku, resp. zda předmětné pozemky tvoří zahrádkářskou osadu a jsou funkčním areálem ve smyslu rozhodovací praxe dovolacího soudu, a naplňují tak výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. K tomu rovněž uvádí, že v případě vydání předmětných pozemků (zahrádek) nemůže být nadále naplněn účel zahrádkářského sdružení, a dochází tím k nové křivdě vůči fyzickým osobám. 4. Současně dovolatelka pokládá otázku, při jejímž vyřešení se odvolací soud měl rovněž odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu. Táže se, kdo je příslušný vystupovat v předmětném řízení za Českou republiku. Dle jejího názoru byla dovolatelka nesprávně přibrána do řízení jako účastnice 2), čímž bylo řízení zatíženo vadou, jež může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 5. Z nastíněných důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 6. K dovolání se vyjádřila účastnice řízení 1), která vyslovila souhlas se závěry odvolacího soudu a navrhla odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání. 7. K dovolání se rovněž stručně vyjádřila žalobkyně, jež posouzení přípustnosti dovolání ponechala na Nejvyšším soudě. 8. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 9. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a jednající podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolání však přípustné není. 12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že spočívá-li rozsudek odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Příčinou řečeného je vázanost dovolacího soudu formulovanými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení. Nejvyšší soud z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí prověřovat nemůže (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř. a např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, bod 12). Věcný přezkum posouzení označených právních otázek pak za nastíněného stavu není s to ovlivnit výsledek sporu, a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5732/2017, a v něm citovanou jud