28 Cdo 2166/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2166/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 1. 2026 Spisová značka:28 Cdo 2166/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.2166.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Dotčené předpisy:§ 159a odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2166/2025-152 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Janem Štanglem, advokátem se sídlem ve Vysokém Mýtě, Bří Škorpilů 44, proti žalované D. P., zastoupené Mgr. Blankou Vančurovou, advokátkou se sídlem v Přelouči, Hradecká 1383, o zaplacení částky 3 093 281 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 C 28/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2025, č. j. 13 Co 8/2025-115, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2025, č. j. 13 Co 8/2025-115, se mění takto: Usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 10. 2024, č. j. 2 C 28/2024-81, se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení částky 3 093 281 Kč jako bezdůvodného obohacení na podkladě tvrzení, že tato částka představuje jím vynaložené investice do specifikovaných nemovitostí (náklady na stavbu rodinného domu, studny a venkovní úpravy), jež měli účastníci řízení původně v podílovém spoluvlastnictví a v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k těmto nemovitostem (vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 125/2020) o těchto nákladech – ač k nim bylo vedeno důkazní řízení – nebylo meritorně rozhodnuto. 2. Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) usnesením ze dne 16. 10. 2024, č. j. 2 C 28/2024-81, zastavil řízení (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci (výrok III). 3. K žalobcem podanému odvolání Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 3. 2025, č. j. 13 Co 8/2025-115, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I a III (výrok I), změnil ve výroku II o náhradě nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). 4. Odvolací soud vzal za správný soudem prvního stupně učiněný závěr, že projednání dané věci – v ní uplatněného nároku na náhradu investic do nemovitosti, jež byly dříve v podílovém spoluvlastnictví účastníků – brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“). Konstatoval, že okolnostmi o investicích do nemovitostí účastníků se soud zabýval již v předchozím řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedeném mezi totožnými účastníky (tehdy v opačném procesním postavení), jež bylo skončeno meritorním rozhodnutím – rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 6. 2022, č. j. 11 C 125/2020-650, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 22. 2. 2023, č. j. 27 Co 290/2022-713, jež dne 27. 3. 2023 nabylo právní moci. V něm soudy současně dospěly k závěru, že podíl účastníků na vybudování rodinného domu a souvisejících úpravách nemovitostí byl totožný a že nebyl dán důvod pro vybočení z parity spoluvlastnických podílů. Na závěru, že v přítomném řízení je dána překážka věci rozhodnuté, podle obou soudů nic nemění ani to, že o tvrzených investicích do nemovitostí (které soudy v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nadto neměly za prokázané) nebylo rozhodnuto samostatným výrokem, tedy že se procesní neúspěch žalobce v předchozím řízení (v němž vystupoval v pozici žalovaného), jde-li o současně vnesený požadavek na náhradu investic, neprojevil zamítavým výrokem. 5. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (dále i jen „dovolatel“) dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za nesprávné považuje dovolatel posouzení otázky, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), tedy jde-li v přítomné věci o tutéž věc, o níž již bylo dříve pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 125/2020, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Namítá, že v dříve skončeném řízení uplatňoval (v procesní pozici žalovaného) nárok na možné zohlednění vynaložených prostředků v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví, zatímco v přítomné věci uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení po jeho zrušení. Argumentuje, že bezdůvodné obohacení z titulu zhodnocení nemovité věci bývalým spoluvlastníkem vzniká až ke dni zániku spoluvlastnictví a nárok na vydání bezdůvodného obohacení není vyloučen ani po vypořádání podílového spoluvlastnictví. S odkazem na „28 Cdo 1281/2010“ současně namítá, že „pokud soud o nároku nerozhodne výsudkem, není dána překážka rei iudicatae“. K tomu namítá, že neprojednání věci (o níž nebylo výrokově rozhodnuto) porušuje jeho právo na spravedlivý proces. Navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalovaná podala k dovolání nesouhlasné vyjádření a navrhla jeho odmítnutí. 7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 8. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). 9. Dovolání (posuzované potud především z obsahového hlediska) je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro ně jinak neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř.), neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení otázky procesního práva – posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté – při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 10. Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., jež provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a v hranicích otázky, pro jejíž řešení je přípustné dovolání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné. 11. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. 12. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 13. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. 14. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. 15. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), jakožto neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení, nastává, má-li být v novém řízení projednána stejná věc (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2319/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3804/2015). O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn – ze stejného skutku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2503/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3378/2021, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 303/2021). 16. Podstatu skutku (skutkového