28 Cdo 2168/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2168/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2168/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2168.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Společné jmění manželů Neplatnost právního úkonu Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 143a odst. 1 obč. zák. § 150 odst. 2 obč. zák. § 39 obč. zák. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.12.2025IV.ÚS 3743/25 Michal Bartoň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2168/2025-595 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně G. A., zastoupené Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, proti žalovanému P. L., zastoupenému JUDr. Prokopem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška 510/38, o zaplacení částky 9.398.892 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 357/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 28 Co 495/2024-545, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 8. 2024, č. j. 9 C 357/2019-462, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.398.892 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9.398.892 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení (výrok I), co do částky 6.647.358 Kč se specifikovaným příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 198.788,20 Kč (výrok III) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 soudní poplatek ve výši 14.000 Kč (výrok IV). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného proti výrokům I a III rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 28 Co 495/2024-545, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 133.239,60 Kč (výrok II). 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci řízení, jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 30. 10. 2008, uzavřeli dne 24. 3. 2005 smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů (dále „předmětná smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně stala výlučným vlastníkem nemovitostí dosud náležejících do společného jmění manželů, a to mimo jiné pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v katastrálním území XY (dále „předmětné nemovitosti“). Předmětné nemovitosti byly prodány v exekuční dražbě a výtěžek z dražby byl dne 26. 5. 2017 vyplacen soudnímu exekutorovi na náhradu nákladů exekuce v částce 2.123.642 Kč, oprávněné obchodní společnosti PON Praha a. s. v částce 7.729.000 Kč k uspokojení výlučného (deliktního) závazku žalovaného vůči této společnosti, jenž vznikl v důsledku jeho trestné činnosti v roce 2004, a dále téže společnosti coby přihlášenému věřiteli v částce 6.647.358 Kč taktéž k uspokojení pohledávky za žalovaným. Soudy nižších stupňů konstatovaly, že i v případě, pokud účelem předmětné smlouvy bylo poškození práv věřitele, nejedná se o smlouvu absolutně neplatnou dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „obč. zák.“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“), nýbrž o smlouvu relativně neúčinnou dle ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. Dospěly tak k závěru, že co do částky 9.852.642 Kč (respektive 9.398.892 Kč po provedeném započtení pohledávek) se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), neboť žalobkyně prostřednictvím zpeněžení svého výlučného majetku, který byl pro účely exekuce považován za majetek patřící do společného jmění manželů, plnila výlučný dluh žalovaného, který měl po právu plnit sám. Ohledně částky 6.647.358 Kč pokládal soud prvního stupně žalobu za neopodstatněnou pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného, jelikož v tomto rozsahu byl výtěžek z exekuční dražby použit na úhradu výlučného dluhu žalovaného, který vznikl až po zániku manželství účastníků řízení, a tudíž k jeho úhradě nemůže být exekučně postižen výlučný majetek žalobkyně. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě pro existenci právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Namítá, že předmětná smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu úmyslného zkrácení věřitelů. Odvolací soud měl dle mínění dovolatele zohlednit, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1242/2023 (označený rozsudek, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), nelze dovodit soulad úmyslného zkrácení věřitelů prostřednictvím smlouvy o zúžení společného jmění manželů s dobrými mravy, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022, rozpor konkrétní smlouvy s dobrými mravy vždy vede k její absolutní neplatnosti. Žádá proto, aby byl spor předložen velkému senátu Nejvyššího soudu postupem předjímaným v ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) – dále „zákon č. 6/2002 Sb.“. Dále spatřuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy v jejím rozporu s dobrými mravy v důsledku neúměrného zkrácení žalovaného. Uvádí, že všechna aktiva nabyla podle předmětné smlouvy bez náhrady žalobkyně, což s ohledem na účel této smlouvy (úmyslné zkrácení věřitelů a kořistění žalobkyně) vede k hrubému nepoměru vzájemných plnění, a tudíž je takové jednání nemravné a současně absolutně neplatné. Odvolacímu soudu také vytýká, že neposuzoval, zda relativní neúčinnost a absolutní neplatnost předmětné smlouvy byla založena stejným důvodem, a nezvažoval neplatnost předmětné smlouvy ex officio v plném rozsahu možných důvodů její absolutní neplatnosti. Zdůrazňuje přitom, že se odvolací soud nezabýval případnou absolutní neplatností předmětné smlouvy z důvodu lichvy ani jejím potenciálním rozporem s veřejným pořádkem, přičemž má za to, že odvolací soud měl v této souvislosti na zjištěný skutkový stav aplikovat ustanovení § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s ustanovením § 3030 o. z. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil. 5. Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalovaného není pro žádnou z jím vymezených právních otázek přípustné. 9. Jelikož k uzavření předmětné smlouvy došlo před 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud při posouzení této smlouvy podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. – viz § 3028 odst. 1, 2 o. z. 10. Podle ustanovení § 143a odst. 1 obč. zák. manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které