28 Cdo 2191/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2191/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2019 Spisová značka:28 Cdo 2191/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.2191.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Obec Pozemkový úřad Dotčené předpisy:§ 243f odst. 3 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 11a předpisu č. 229/1991Sb. § 6 předpisu č. 503/2012Sb. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2191/2019-404USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně J. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované hlavního města Prahy, se sídlem Magistrátu hl. m. Prahy v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, IČ 000 64 581, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 26/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2019, č. j. 20 Co 364/2018-361, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 2. 2019, č. j. 20 Co 364/2018-367, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků, včetně vedlejšího účastníka na straně žalované, nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Městský soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 24. 1. 2019, č. j. 20 Co 364/2018-361, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 2. 2019, č. j. 20 Co 364/2018-367, potvrdil ve vyhovujícím výroku o věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 5. 2018, č. j. 10 C 26/2017-277, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 C 26/2017-292 [jímž byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření ve výroku specifikované smlouvy se žalobkyní jako oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), o bezúplatném převodu pozemků v obci XY, a to parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú XY, vyčleněného z pozemku 1920/26 geometrickým plánem č. 3328-69/2018 geodetické kanceláře Nedoma & Řezník s. r. o., který je nedílnou součástí rozsudku], ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo (výrok II.), ve výroku o náhradě nákladů státu jej změnil tak, že žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradu nákladů řízení každá 800 Kč (výrok III.), a dále rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně 47.238 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Meduny (výrok IV.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu jí tvrzeného nesprávného právního posouzení věci, jež má ve smyslu § 237 o. s. ř. za přípustné k řešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: 1) „zda jsou náhradní pozemky vhodné k převodu za situace, kdy nejsou nebo nebudou zemědělsky obhospodařovatelné“ (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2249/2018, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018), 2) „zda je možné připustit jako důkazní návrh revizní znalecký posudek po koncentraci řízení dle § 118b a § 119a o. s. ř.“ (odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014), dále otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly doposud vyřešeny, a to 3) „zda je při hodnocení překážky převodu pozemku z důvodu i budoucího zastavění části pozemku veřejně prospěšnou stavbou nutno zkoumat tuto překážku dle aktuálně evidovaného stavu pozemků v katastru nemovitostí, nebo dle stavu nově vzniknuvších pozemků oddělených geometrickým plánem pro účely daného řízení“ (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5368/2015 a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 14 Co 129/2018), 4) „zda se příloha č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. má aplikovat vždy na jednotlivé požadované pozemky samostatně, nebo v případě, že jednotlivé pozemky tvoří jeden celek, má se při aplikaci přílohy č. 7 této vyhlášky zohlednit skutečnost, že tyto pozemky tvoří jeden celek“ (k tomu poukázala na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12), 5) „zda je žalovaný osvobozen od soudních poplatků ve smyslu § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů“, a 6) „zda náklady řízení ve sporech o nahrazení projevu vůle mají být stanoveny v souladu s § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, nebo dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4200/2016). Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a dále aby odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku. Vedlejší účastník na straně žalované ve vyjádření k dovolání taktéž navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 166/2016-38, uvedl, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je po oddělení pozemků parc. č. XY a parc. Č. XY z komunikace nepřístupný a nelze jej tedy oddělit. Odvolací soud podle jeho názoru dále nepřihlédl k tomu, že pozemky parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY jsou dotčeny jeho žádostmi podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. a že tudíž nejsou vhodné k převodu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 403/2018 a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019). Jinak se ztotožnil s dovoláním žalované. Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahovaného vymezení. K otázce dovolatelky ad 1) v souvislosti s níž namítá, že žalobkyní požadované pozemky parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY nejsou vhodné k převodu, neboť je nebude možné zemědělsky obhospodařovat a „nedojde tak k naplnění smyslu a účelu zákona o půdě“, že podle územního plánu hl. m. XY je první z pozemků určen pro užití zeleň městská a krajinná, druhý je určen pro funkční užití jako lesní porosty, takže soudy obou stupňů nerozlišovaly mezi zemědělsky obhospodařovaným pozemkem a pozemkem lesnicky obhospodařovaným dle zákona č. 289/1995 Sb. (lesního zákona), a třetí je určen pro funkční užití sportu a oddechu: Při posuzování „vhodnosti“ žalobkyní nárokovaných pozemků jako náhradních (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhod