28 Cdo 223/2020 – Nejvyšší soud

28 Cdo 223/2020-575 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Miličín, se sídlem v Chotovinách, Lipová 2, IČ 69000204, zastoupené JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalovaným 1) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 69797111, a 2) Obci Miličín, se sídlem v Miličíně 1, IČ 00232238, zastoupené JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 271/2015, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2019, č. j. 28 Co 186/2019-551, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2019, č. j. 28 Co 186/2019-551, se ve výroku I. b), jímž změnil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 9. dubna 2019, č. j. 12 C 271/2015-479, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. června 2019, č. j. 12 C 271/2015-513, tak, že určil, že žalovaná 1) je vlastníkem pozemku parc. č. 2053/2, vzniklého rozdělením podle geometrického plánu ze dne 19. 6. 2019, č. 507-5/2019, vyhotoveného A. M., schváleného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, dne 28. 6. 2019, pod PGP-1191/2019-201, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, dále ve výroku I. c), jímž rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 9. dubna 2019, č. j. 12 C 271/2015-479, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. června 2019, č. j. 12 C 271/2015-513, ve vztahu k pozemku parc. č. 1329/1, zapsanému na LV č. 10001 pro obec a k. ú. Miličín, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov, potvrdil, a ve výrocích II., III. a IV., jimiž rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Benešově (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, č. j. 12 C 271/2015-479, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2019, č. j. 12 C 271/2015-513, určil, že žalovaná 1) je vlastníkem části pozemku parc. č. 2337 odpovídající částem původních pozemků PK 1293/6 a PK 1293/2, knihovní vložka č. 180, části pozemku parc. č. 1293/3 odpovídající původnímu pozemku PK 1293/3, knihovní vložka č. 180, části pozemku parc. č. 1329/1 odpovídající původnímu pozemku PK 1295/1, knihovní vložka č. 180, a části pozemku parc. č. 2053 odpovídající části původního pozemku PK 1295/6, knihovní vložka č. 180, vše zapsáno na LV č. 10001 pro obec a katastrální území Miličín, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov (výrok I.); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok II.). K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Praze výrokem I. a) rozsudku ze dne 26. 9. 2019, č. j. 28 Co 186/2019-551, rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, ve vztahu k části pozemku parc. č. 2337, odpovídající částem původních pozemků PK 1293/6 a PK 1293/2, knihovní vložka č. 180, a ve vztahu k pozemku parc. č. 1293/3, zapsaným na LV č. 10001 pro obec a k. ú. Miličín, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov, zrušil a řízení v tomto rozsahu (z důvodu zpětvzetí žaloby) zastavil, výrokem I. b) jej změnil tak, že určil, že žalovaná 1) je vlastníkem pozemku parc. č. 2053/2, vzniklého rozdělením podle geometrického plánu ze dne 19. 6. 2019, č. 507-5/2019, vyhotoveného A. M., schváleného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, dne 28. 6. 2019, pod PGP-1191/2019-201, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a výrokem I. c) jej ve vztahu k pozemku parc. č. 1329/1, zapsanému na LV č. 10001 pro obec a k. ú. Miličín, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov, potvrdil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II., III. a IV.). Oba soudy tak rozhodly o žalobě podané žalobkyní podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“). Vyšly ze zjištění, že pozemek parc. č. 1329/1 (trvalý travní porost) a část původního pozemku parc. č. 2053 [v odvolacím řízení žalobkyní upřesněném rozsahu tak, že jde o nově vzniklý pozemek parc. č. 2053/2 (o výměře 206 m2 - orná půda) oddělený z pozemku parc. č. 2053 geometrickým plánem ze dne 19. 6. 2019, č. 507-5/2019, který předložila] byly původním majetkem ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně Římskokatolické fary v Miličíně, a staly se předmětem výkupu podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) - dále jen „zákon č. 46/1948 Sb.“, k němuž došlo v říjnu 1948 výměrem Okresního národního výboru ve Voticích (dále jen „ONV ve Voticích“), a to bez poskytnutí náhrady. Již v původním řízení před soudem prvního stupně bylo dále zjištěno, že Místní národní výbor v Miličíně převzal předmětné pozemky (a další pozemky vlastněné Římskokatolickou farou Miličín zapsané v původní knihovní vložce č. 180 pozemkové knihy) do správy a užívání na základě přidělení podle zákona č. 46/1948 Sb., přičemž k jejich odevzdání a převzetí, včetně předmětných pozemků, došlo dle (dochovaného) protokolu dne 1. 10. 1949, že dne 8. 7. 1957 vydal ONV ve Voticích přídělovou listinu ohledně předmětných a dalších pozemků ve prospěch MNV Miličín, že žalovaná 2), resp. MNV Miličín pozemky užíval, hospodařil na nich a nakládal s nimi až do vydání zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), že ke dni účinnosti tohoto zákona byly pozemky ve vlastnictví České republiky a že vlastnické právo žalované 2) k nim (a dalším pozemkům) bylo zapsáno v roce 1995 na základě její žádosti ze dne 25. 4. 1995 dle tohoto zákona. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně [který se vzhledem k námitce žalované 2) a současně vázán závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v jeho dřívějším rozsudku (jímž rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to i ohledně předmětných pozemků), zabýval posouzením otázky, zda předmětné pozemky jsou ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. zastavěny, přičemž dovodil, že pozemky parc. č. 1329/1 a parc. č. 2053 jsou nezastavěné (podél jižního okraje pozemku parc. č. 1329/1 je uloženo místní vodovodní potrubí a elektrické vedení a v jeho jihozápadním rohu je odbočka z vodovodu zakončená hydrantem a dále je na něm umístěn sloup elektrického vedení; středem původního pozemku parc. č. 2053 vede vodovodní potrubí sloužící k zásobování hřbitova)] - otázku zastavěnosti předmětných pozemků neřešil, a to s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 130/2018 [podle nějž lze v řízení o určení vlastnického práva státu podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. řešit jen otázky vztahující se k tomu, zda předmětná nemovitost před účinností tohoto zákona byla převedena (přešla) na třetí osobu v souladu se zákonem či nikoli, a že ostatní otázky, jako je zastavěnost pozemků, mohou být významné až v eventuálním navazujícím restitučním řízení]. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětné pozemky nepřešly do vlastnictví žalované 2) podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., neboť jde o pozemky zemědělské, s nimiž obec s ohledem na jejich charakter nemohla hospodařit, že nepřichází v úvahu ani přechod vlastnictví na žalovanou 2) podle § 2 tohoto zákona, jelikož pozemky nebyly jejím historickým majetkem, když obecní vlastnictví zaniklo k 31. 12. 1949 a před tímto datem je žalovaná 2) nevlastnila, že vlastnictví k nim žalovaná 2) nenabyla ani vydržením, a to pro nedostatek její dobré víry. Splněny podle odvolacího soudu nebyly ani podmínky pro přechod vlastnictví k předmětným pozemkům na žalovanou 2) podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb., neboť k výkupu předmětných pozemků sice došlo podle zákona č. 46/1948 Sb. již v říjnu 1948, avšak tyto pozemky nebyly odevzdány obci do 31. 12. 1949, takže s nimi fakticky do uvedeného data ani nehospodařila, ani je neměla k dispozici. Po 1. 1. 1950 již obce nemohly nabývat majetek a národní výbory byly pouze pověřeny jejich správou, přičemž přídělová listina byla vydána až dne 8. 7. 1957. Nejedná se tedy o situaci, kdy by příděl pro obec byl vytvořen, byť neukončen k 31. 12. 1949, jíž řeší právě § 2a zákona č. 172/1991 Sb., začleněný do něj s účinností od 1. 7. 2000 (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2898/12, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cd