28 Cdo 223/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 223/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:28 Cdo 223/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.223.2024.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. § 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 223/2024-1124 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U stanice 11/4, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 82/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2023, č. j. 71 Co 222/2023-1021, t a k t o : Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Prvním výrokem shora označeného rozsudku Krajský soud v Ostravě (dále také jen „odvolací soud“) potvrdil (částečný) rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 4. 2023, č. j. 9 C 82/2020-953 (ve znění opravného usnesení ze dne 2. 8. 2023, č. j. 9 C 82/2020-982, a ze dne 8. 12. 2023, č. j. 9 C 82/2020-1044), jímž bylo [ve výroku I] zastaveno řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků v katastrálních územích XY a XY, [ve výroku II] nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY (po rozdělení pozemku parc. č. XY dle specifikovaného geometrického plánu) a parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, a [výroky III a IV] bylo stanoveno, že o náhradě nákladů bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí; zároveň bylo rozhodnuto, že o nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci [výrok II rozsudku odvolacího soudu]. 2. Rozhodováno bylo o žalobkyní uplatněném nároku na převod jiných zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že restituční nárok žalobkyně coby oprávněné osoby nebyl dosud plně uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované (jejího předchůdce). Výše nároku byla určena v cenách odňatých pozemků podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., na základě znalkyní podaného posudku, jímž byly pozemky určené k zastavění oceněny jako stavební (§ 14 odst. 1 cit. vyhlášky), zatímco zbylé pak jako orná půda (§ 14 odst. 3 vyhlášky). Podle soudy současně přijatého závěru žalobkyni přiřknuté pozemky nejsou k danému účelu nevhodné (z vlastnictví státu nepřevoditelné) a jejich cena nepřevyšuje výši neuspokojeného nároku (náhrady). 3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (výrok pod bodem I), podala dovolání žalovaná (dále i „dovolatelka“); co do přípustnosti dovolání avizuje naplnění kritérií podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu (v jí dále vytčených otázkách) spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1, věta první o. s. ř.). Kladenými otázkami (a k nim se připínajícími námitkami) dovolatelka míří na soudy přijatý závěr o stavební povaze některých oprávněné osobě nevydaných (odňatých) pozemků, potažmo jejich ocenění pro účely poskytované naturální náhrady, jsouc přesvědčena, že jako stavební nelze ocenit ty pozemky, na nichž se nachází hřiště či tenisové kurty, neboť v těchto případech nejde o stavby v občanskoprávním smyslu. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe v otázce aplikace cenových srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Za nesprávný považuje i procesní postup soudu v situaci, kdy účastnice v řízení předložily vzájemně si odporující znalecké posudky a kdy se pak soud bez dalšího přiklonil k jednomu ze znaleckých posudků, namítajíc, že rozpory mezi těmito znaleckými posudky mohly být odstraněny toliko revizním znaleckým posudkem. Dále se dovolatelka domnívá, že pozemky parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (nově vymezený geometrickým plánem č. 2696-45/2022) jsou nevhodné k převodu na žalobkyni jako pozemky náhradní. V tomto směru odvolacímu soudu vytýká, že se u označených pozemků dostatečně nezabýval otázkou jejich možné funkční souvislosti („v širším smyslu“) s přilehlými nemovitostmi, jakož i naplněním dalších zákonných výluk bránících takto převodu obou pozemků z vlastnictví státu oprávněné osobě k náhradní naturální restituci. K tomu namítá, že odvolací soud nezohlednil ani okolnost, že oba pozemky jsou součástí chráněného ložiskového území, a to jak z pohledu existence překážky bránící jejich vydání, tak i ekvivalentnosti poskytované náhrady. 4. Spolu s dovoláním učinila dovolatelka i návrh na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 223/2024). 5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností. 6. V situaci, kdy dovolání nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustnost dovolání třeba poměřovat ustanovením 237 o. s. ř. (v něm uvedenými hledisky), když současně není dána ani žádná z výluk přípustnosti dovolání uvedených v § 238 o. s. ř. 7. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. V dovoláním dotčené části výroku I rozsudku odvolacího soudu, byl-li jím potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku II, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků (jako náhradních, k uspokojení žalobkyní uplatňovaného restitučního nároku) Nejvyšší soud shledává odvolacím soudem učiněné právní posouzení – jde-li o dovoláním vytčené právní otázky – souladným s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (jak bude rozvedeno níže), aniž by byly dány důvody k jinému posouzení těchto v rozhodování dovolacího soudu již vyřešených otázek (což sebou nese i závěr o nepřípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.). 9. K otázce kvantifikace restitučního nároku (ve vazbě na ocenění odňatých, pro zákonnou překážku nevydaných pozemků) lze odkázat na konstantní judikaturu, podle níž v situaci, kdy byly odňaté pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020). Dovolací soud ve své rozhodovací praxi (i se zřetelem na východiska restitučního zákonodárství,