28 Cdo 2233/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2233/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2233/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2233.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Účastníci řízení Řízení před soudem Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 246 odst. 1 o. s. ř. § 250g odst. 1 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2233/2025-454 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně obce Chvojenec, se sídlem Chvojenec 30, identifikační číslo osoby: 00273678, zastoupené Mgr. Vilémem Vinopalem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 396, za účasti 1) J. K., zastoupeného Mgr. Janem Fišerem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, 2) A. H., 3) I. J., 4) I. D., 5) M. H., 6) J. K., 7) V. P., zastoupeného Mgr. Janem Fišerem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, 8) T. K., 9) J. K., 10) A. M., 11) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 180, 12) M. Š., 13) V. Ž., o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 159/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 1. 2025, č. j. 22 Co 257/2024-387, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2024, č. j. 11 C 159/2019-347, nahradil výrok I, bod A rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Pardubický kraj ze dne 17. 4. 2019, č. j. SPU 153472/2019/544104/Pe, tak, že další účastníci řízení 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7), 8), 9), 10), 12) a 13) nejsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY – dále „předmětný pozemek“ (výrok I), a dalším účastníkům řízení 1), 3), 4), 5), 6), 7), 8), 9), 10), a 12) uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit náklady řízení, a to žalobkyni k rukám jejího zástupce ve výši 39.508,26 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích ve výši 42.323 Kč (výroky II a III). 2. Soud prvního stupně takto v řízení dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“ nebo „občanský soudní řád“), rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala znovuprojednání věci týkající se restitučního nároku dalších účastníků řízení 1) až 10), 12) a 13) [vydání rozsudku, jenž by nahradil rozhodnutí správního orgánu s tím, že další účastníci řízení 1) až 10), 12) a 13) nebudou určeni spoluvlastníky předmětného pozemku v konkretizovaných ideálních podílech], o němž bylo rozhodnuto výše specifikovaným rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Pardubický kraj ze dne 17. 4. 2019. Soud prvního stupně shledal, že na předmětném pozemku je situována pozemní komunikace coby samostatná stavba, jež byla vybudována před datem 24. 6. 1991. Dovodil proto, že je dána překážka vydání předmětného pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“), z důvodu jeho zastavěnosti a funkční propojenosti s okolními nemovitostmi, pročež žalobě ve vztahu k předmětnému pozemku vyhověl. 3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) k odvolání dalších účastníků řízení 1) a 7) usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. 22 Co 257/2024-387, rozsudek soudu prvního stupně zrušil (výrok I), žalobu odmítl v části, v níž se žalobkyně domáhala nahrazení výroku I, bodu A rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Pardubický kraj ze dne 17. 4. 2019, č. j. SPU 153472/2019/544104/Pe, tak, že další účastníci řízení 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7), 8), 9), 10), 12) a 13) nejsou podílovými spoluvlastníky předmětného pozemku (výrok II), řízení zastavil v části, v níž se žalobkyně domáhala nahrazení výroku II rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Pardubický kraj ze dne 17. 4. 2019, č. j. SPU 153472/2019/544104/Pe, o nezřízení věcného břemene (výrok III), žalobkyni uložil povinnost nahradit dalšímu účastníkovi řízení 1) k rukám jeho zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 23.800 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 4.780 Kč (výroky IV a VII), dále žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 42.323 Kč (výrok VI) a rovněž žalobkyni uložil povinnost nahradit dalšímu účastníkovi řízení 7) k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 7.560 Kč (výrok VIII). Dále rozhodl, že žalobkyně a další účastníci řízení 2), 3), 4), 5), 6), 7), 8), 9), 10), 11), 12) a 13) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok V) a žalobkyně a další účastníci řízení 2), 3), 4), 5), 6), 8), 9), 10), 11), 12) a 13) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IX). 4. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci legitimována k podání žaloby, neboť není osobou z restituce oprávněnou a ani povinnou. Vysvětlil, že rozhodnutí správního orgánu o vydání předmětného pozemku dalším účastníkům řízení 1) až 10), 12) a 13) jakožto osobám oprávněným dle zákona o půdě se nikterak nedotýká práv či povinností žalobkyně. Konstatoval, že žalobkyně nemohla být (a dle litery zákona nebyla) účastnicí řízení před správním orgánem, který přezkoumávané rozhodnutí vydal, přičemž účastenství v řízení podle části páté občanského soudního řádu je navázáno na účastenství v řízení o uplatněném restitučním nároku podle zákona o půdě před příslušným pozemkovým úřadem. Dále pak uvedl, že výrok II napadeného správního rozhodnutí o nezřízení věcného břemene na předmětném pozemku podléhá přezkumu v rámci správního soudnictví. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i pro existenci otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené. Namítá, že došlo k porušení jejích procesních práv, neboť rozhodnutí odvolacího soudu pro ni bylo překvapivé. Připomíná, že za účastníka řízení ji považoval správní orgán i soud prvního stupně, a tudíž jednala v dobré víře ve správnost postupu orgánů státu. Domnívá se proto, že odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání nebo alespoň nařídit k projednání odvolání jednání a žalobkyni náležitě poučit. Má za to, že je finančně sankcionována v důsledku nesprávného postupu správního orgánu a soudu prvního stupně, jestliže jí byla bez dalšího uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Další účastnice řízení 11) se ve svém vyjádření ztotožnila s dovoláním žalobkyně a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Další účastníci řízení 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7), 8), 9), 10), 12) a 13) se k dovolání žalobkyně nevyjádřili. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§ 237 o. s. ř.). 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Dovolání není přípustné. 11. Ve sporném řízení je soud vázán žalobním návrhem s vý