28 Cdo 2247/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2247/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 10. 2021 Spisová značka:28 Cdo 2247/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.2247.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2247/2021-483 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, IČO 00408026, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, zastoupený JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za vedlejší účasti (na straně České republiky – Státního pozemkového úřadu): Zemědělská Klučenice a. s., IČO 25601334, se sídlem Klučenice 69, zastoupená Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 19, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 218/2016, o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 4 Co 256/2019-452, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Česká republika – Státní pozemkový úřad a vedlejší účastnice vystupující na její straně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Jiřího Davida, LL.M., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2019, č. j. 38 C 218/2016-406, potvrdil ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 24. 8. 2016, č. j. SPU 419525/2016/37/Ši, sp. zn. SP20400/2015-537203, výrokem, na jehož základě mu měl být vydán pozemek parc. č. 29/3 v k. ú. Klučenice (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalobci vydává pozemek parc. č. 29/3 v k. ú. Klučenice, vymezený oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným společností Česká geodetická s. r. o. dne 23. 4. 2019, pod č. 509-23/2018, a v uvedeném rozsahu se nahrazuje výše označené rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, jinak jej, pokud jím byla zamítnuta žaloba o vydání dalších geometrickým plánem oddělených pozemkových částí, potvrdil (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Výroky III. a IV. rozsudku pak odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání Česká republika – Státní pozemkový úřad. Brojila vůči té části výroku II., jíž byl prvostupňový rozsudek změněn, a vůči nákladovým výrokům III. a IV. Předestřela otázku, zda vydání výše označeným geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. 29/3 v k. ú. Klučenice ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb., brání okolnost, že je funkčně propojen s budovou ,,zrníku“ (tvořící součást areálu sloužícího zemědělské výrobě), ve vztahu k níž plní funkce přístupové komunikace a manipulační plochy. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe představované rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, sp. zn. 28 Cdo 240/2013, sp. zn. 28 Cdo 411/2014, 28 Cdo 1649/2014, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, a sp. zn. 28 Cdo 1758/2013, a rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 536/2014. Předložila rovněž otázku, zda rozhodnutím soudu v režimu zákona č. 428/2012 Sb. lze vydat oprávněné osobě geometrickým plánem vymezenou část pozemkové parcely, jež není dotčena restituční výlukou (§ 8 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb.), i bez souhlasu povinné osoby a ingerence stavebního úřadu. Namítala, že tato otázka s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3804/19, má být oproti dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena jinak. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. Vedlejší účastnice se ztotožnila s dovoláním České republiky – Státního pozemkového úřadu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelkou vymezených otázek hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. se zásadně týká zastavěného pozemku (jeho takto dotčené části), přičemž za stavbu se pro účely tohoto ustanovení považuje stavba v občanskoprávním smyslu, kterou je výsledek stavební činnosti, pokud je tento výsledek samostatnou věcí v právním smyslu (dle občanskoprávních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013), tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů, nikoliv součást jiné věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5587/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 907/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6081/2017). Považuje-li se nicméně dle uvedeného ustanovení za zastavěnou také část pozemku, jež bezprostředně souvisí se stavbou naplňující tam vypočtená kritéria a je nezbytně nutná k jejímu užívání, lze – podobně jako při výkladu a aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě – dovodit, že překážkou vydání pozemku v rámci majetkového vyrovnání s církvemi může být rovněž fakt, že dotčený pozemek tvoří součást nedělitelného funkčního celku (areálu) se stavbou ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.; u nárokovaného pozemku je tedy třeba přihlížet i k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (areál, jako funkční celek, např. i sídliště), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který zde představuje jedno z výkladových kritérií (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2965/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2873/2017). Ovšem sama existence areálu, jakožto funkčního celku budov a pozemků, bez dalšího nevylučuje vydání některých (např. okrajových) pozemků, ale vyžaduje mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb či ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které areál plní (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2720/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015; nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 217/17). Posouzení funkční souvislosti nemovitostí, existence uceleného areálu i okolností umožňujících vydat některé nemovitosti v areálu (tedy posouzení, zda zbývající nemovitosti v důsledku restituce zcela ztratí svou funkčnost a využitelnost, a uváže