28 Cdo 2259/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2259/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2003 Spisová značka:28 Cdo 2259/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2259.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2259/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josef Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání společnosti s ručením omezeným C., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 16.4.2002, sp.zn. 1 Co 54/2002, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 14/2001 (žalující společnosti s ručením omezeným F., zastoupené advokátem, proti žalované společnosti s ručením omezeným C., o uveřejnění odpovědi na zpravodajství televize), takto: I. Zrušuje se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 16.4.2002, sp.zn. 1 Co 54/2002, vydaný v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 14/2001. II. Věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení o odvolání žalobce F., s.r.o., proti rozsudku Městského soudu v Praze z 2.11.2001, čj. 37 C 14/2001-51. O d ů v o d n ě n í : Žalující společnost s ručením omezeným se domáhala, aby žalované společnosti s r.o., která provozuje televizi N., bylo uloženo uveřejnit v hlavním zpravodajství této televize „odpověď“ (sdělení) ve znění: „Dne 26.1.2001 byla v hlavním zpravodajství televize N. odvysílána reportáž, z níž vyplývalo, že v letecké společnosti F., s.r.o., působící na letišti B., která se zabývá pilotním výcvikem, dochází k tomu, že letadla jsou řízena nezletilým dítětem. Z reportáže dále vyplývalo, že desetiletý chlapec jménem H. S. se v letecké škole této společnosti učí létat, přičemž řídí letadla a dokonce přímo v reportáži bylo možné spatřit tohoto chlapce, jak pilotuje letadlo Cessna 172 při přistávacím manévru. Reportáž vyzněla tak, že tímto neodpovědným jednáním letecké společnosti F., s.r.o., která řízení letadla nezletilým umožňuje a schvaluje, jsou ohrožováni občané města B., v jehož blízkosti se letiště nalézá, a dokonce tak, že takové počínání je příčinou stále se zvyšujícího počtu leteckých nehod. Televize N. prohlašuje, že tato reportáž obsahovala nepravdivá tvrzení, která se dotýkají dobré pověsti letecké společnosti F., s.r.o. Televize prohlašuje, že „se žádný H. S. se neučí létat v letecké škole F., s.r.o. Žádný nezletilý chlapec neřídil letadlo společnosti F., s.r.o., a neohrožoval občany města B. u B. Společnost F., s.r.o., se nechová nezodpovědným způsobem, který by vedl ke zvýšení nehodovosti v letectví“. Žalovaná společnost C. navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žaloba byla v této právní věci podána po marném uplynutí lhůty podle ustanovení § 5e odst. 2 zákona č. 468/1991 Sb. Žalovaná poukazovala na to, že žádost žalující společnosti byla jí doručena ve lhůtě stanovené v § 5c odst. 3 zákona č. 468/1991 Sb., a to dne 31.1.2001. Lhůta k uveřejnění odpovědi podle ustanovení § 5d odst. 2 zákona č. 468/1991 Sb. činila 8 dnů od doručení žádosti o uveřejnění odpovědi a uplynula dnem 8.2.2001; lhůta k podání žaloby o uveřejnění odpovědi stanovená v § 5c odst. 2 zákona č. 468/1991 Sb. činila 15 dní a začala běžet dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi, tedy dne 9.2.2001. Podle názoru žalované tedy žaloba, která byla doručena soudu 27.2.2001, došla soudu po lhůtě, neboť lhůta k podání žaloby tu uplynula dnem 23.2.2001; došlo tedy k zániku práva žalobkyně. Soud prvního stupně vyslechl v řízení svědky M. S., Ing. P. B., M. R., M. S., Ing. M. M., Ing. P. Z., V. D. a JUDr. J. C. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 2.11.2001, čj. 37 C 14/2001-51, byla žaloba žalobkyně o uveřejnění „odpovědi“ v jí navrženém znění zamítnuta. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že dne 26.1.2001 byla ve zpravodajském vysílání v 19.30 hodin odvysílána reportáž televize N., jejímž provozovatelem je žalovaná společnost C., z níž vyplývalo, že v letecké společnosti F., s.r.o., působící na letišti B. (v B. u B.) je letadlo pilotováno nezletilým dítětem – desetiletým chlapcem jménem H., který řídil a pilotoval letadlo Cessna 172. Vysílaná reportáž působila tak, že chlapec (zabíraný v pořadu kamerou zezadu) provádí manévry na pilotní desce. Chlapec se jmenuje H. B. a jeho otec je reklamní fotograf S., který seznámil redaktora S. se svým synem a oba mužové se dohodli o natočení reportáže, která měla působit jako kuriozita; reportáž později dodělával redaktor D. a reportáž byla zařazena do zpravodajské relace, kam se nezařazují žádné hrané reportáže; nabídka na reportáž zněla tak, že malý H. má zájem o letectví a jednou by chtěl být pilotem stíhačky. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Soud měl za to, že žádost žalobkyně neodpovídá požadavkům kladeným na odpověď ve smyslu ustanovení § 5a zákona č. 468/1991 Sb.; v žádosti nejsou uváděna skutková tvrzení k uvedení příspěvku na pravou míru a není jí zkreslující tvrzení doplňována nebo zpřesňována; požadovaná odpověď není také přiměřená rozsahu napadeného sdělení. Soud prvního stupně měl za to, že byla odvysílána pravda; nebylo prokázáno, že by tu šlo o zařazení „hrané reportáže“. Ze žádosti o odpověď není patrno, kdo odpověď činí; odpověď je nepřiléhavá a obsahuje hodnocení, které do odpovědi nepatří. Žalobkyně také netvrdila, ani neprokázala, že by mu vznikla nějaká újma odvysíláním v žalobě uvedeného šotu. Proto soud prvního stupně žalobu žalobkyně zamítl. O odvolání žalující společnosti proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze 16.4.2002, sp.zn. 1 Co 54/2002. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žalovaná společnost je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku odvysílat v hlavním zpravodajství televize N. (v čase od 19.30 hodin) následující odpověď: „Dne 26.1.2001 byla v hlavním zpravodajství televize N. odvysílána reportáž, že v letecké škole společnosti F., s.r.o., působící na letišti B., se desetiletý chlapec jménem H. S. učí létat, přičemž řídí letadlo a dokonce přímo v reportáži bylo možné spatřit chlapce, jak pilotuje letadlo Cessna 172 při přistávacím manévru. Reportáž vyzněla tak, že tímto neodpovědným jednáním letecké společnosti F., s.r.o., která řízení letadla nezletilým umožňuje a schvaluje, jsou ohroženi občané města B., v jehož blízkosti se letiště nalézá, a že takovéto jednání je příčinou stále se zvyšujícího počtu leteckých nehod. Tato reportáž obsahovala nepravdivá tvrzení, která se dotýkají společnosti F., s.r.o.“. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalované společnosti bylo uloženo zaplatit žalující společnosti na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 7.500,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 7.350,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že po doplnění dokazování zejména obsahem videokazety nahrávané M. S. a videokazety s reportáží zveřejněnou ve zpravodajské relaci televize N. dne 21.6.2001, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalující společnosti je důvodné. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že „reportáž měla být kuriozitou, na jejímž vzniku se podílel redaktor M. S. a reklamní fotograf M. S., který chtěl medializovat svého syna“. Avšak odvolací soud nesdílel právní závěr soudu prvního stupně. Odvolací soud na rozdíl od názoru soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žádost žalující společnosti F., s.r.o., splňuje předpoklady kladené na takovou žádost v ustanovení § 5e zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Žádost má písemnou formu, byla doručena v zákonné třicetidenní lhůtě ode dne uveřejnění napadeného sdělení, je z ní zřejmé, v čem se skutkové tvrzení obsažené v uveřejněném sdělení dotýká žalující společnosti (jsou v ní označena jako nepravdivá konkrétní tvrzení) a obsahuje rovněž i návrh znění odpovědi. Odvolací soud poukazoval na ustanovení § 5a odst. 2 zákona č. 468/1991 Sb., podle něhož se odpověď musí omezit pouze na skutková tvrzení, jímž se tvrzení, které se dotýká jména a dobré pověsti právnické osoby, uvádí na pravou míru, nebo se neúplné či jinak zkreslující tvrzení doplňuje anebo zpřesňuje; odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení a musí z ní být patrno, kdo ji činí. Odvolací soud konstatoval, že dne 26.1.2001 byla ve zpravodajství televize N. odvysílána reportáž o pilo